Testy automobilů probíhají různě. Liší se zpravidla seznamovací jízdy s novými a se starými auty, ale tyto dva způsoby testování by se kombinovat neměly. Dokazuje to i případ testu ovladatelnosti legendárního veteránu Tatra 87, který skončil převrácením.
Klasická auta měla zpravidla výrazně jednodušší konstrukci, ale i méně funkční prvky konstrukce, takže rychlá jízda s nimi nebyla úplně jednoduchá, někdy ani bezpečná. Pokud se k tomu ale přidají ještě další faktory jako například špatná volba pneumatik nebo příliš odvážný řidič, může být na problém zaděláno opravdu rychle. Dokazuje to i test ovladatelnosti pojišťovny Hagerty, který se rozhodl vyzkoušet Tatru 87.
Americká pojišťovna Hagerty se zabývá pojištěním klasických aut a veteránů a rozhodla se, že zkusí rozjet nový projekt. Kvůli tomu se spojila s muzeem Lane Motor Museum a chtěla testovat klasické automobily, které v průběhu svého života nepřesvědčily nijak dobrými jízdními vlastnostmi. Jako první přišla na řadu právě Československá klasika, ale chystá prý i Porsche 911 Turbo nebo tříkolky značky Reliant, o jejichž jízdních vlastnostech by mohl vyprávět třeba i Jeremy Clarkson. Ovšem už první test Tatry 87 skončil špatně. Prvotřídně, do muzeálního stavu zrenovovaný kus totiž skončil s poměrně zásadně pochroumaným bokem.
Tatra 87 vždy patřila za pohodlnou limuzínu na dlouhé cesty. Poháněl ji vzadu za nápravou umístěný motor V8 s objemem tří litrů a nevelkým výkonem 55 kW/75 koní. Auto fungovalo velmi dobře v přímce, ale v zatáčkách už to tak dobré nebylo. Zjistil to už i americký motoristický novinář Sam Smith, který se v tomto testu posadil za volant.
Auto vzal nejen do běžného silničního provozu, kde obstálo bez problémů, ale pak i na připravenou trať na otevřené ploše. Sam Smith auto hodnotí jako komfortní a relativně dobře ovladatelné, ale zároveň dodává, že je sice čitelné, ale náchylné na boční vítr a má záludné chování zadní nápravy, s nímž je potřeba při jízdě počítat.
Ostatně zadní náprava je tu jednoduchá kyvná, rozchody kol jsou navíc poměrně úzké, stejně jako pneumatiky a ani těžiště není z nejnižších. Konstrukce takové zadní nápravy při jízdě způsobuje, že při přejezdu zatáčkou tlačí vnější zadní kolo dovnitř, kvůli čemuž to ztrácí přilnavost a auto má tendence se převracet. Jistější tak bylo do zatáčky přibrzdit.
Na volné ploše se ale „nemůže nic stát“, takže auto řidič důkladně zkoušel – včetně driftů. Při prvních pokusech bylo vidět, že se karoserie hodně naklání a pneumatiky jsou na hraně svých možností.
Tatra 87 v testu obouvala nové radiální pneumatiky, které byly replikou kusů z 50. let minulého století. A to byl první problém, protože Tatra 87 byla konstruována na méně přilnavé diagonální pneumatiky. Navíc tyto vysoké a úzké pneumatiky způsobovaly ve spojení s relativně velkým a těžkým autem to, že se pod ním v zatáčkách (a při driftování) „žvýkaly“, takže je Sam Smith při svém ježdění skoro svlékl z disku. Po těchto pokusech a následné diskuzi nakonec prý zaměstnanec Lane Motor Museum rozhodl, že v zadních pneumatikách zvýší tlak. Ale to byla zásadní chyba.
Pneumatiky totiž při další jízdě tolik nepovolily a nežvýkaly se, díky čemuž bylo auto o něco ovladatelnější a dalo se s ním lépe projíždět zatáčky i driftovat. Ovšem i kvůli tomu nakonec auto v jedné ze zatáček, kterou předtím už několikrát projelo, „zakoplo“ a převrátilo se. Pokud byste si však mysleli, že to bylo při nějaké velké rychlosti, pletli byste se. Podle Hagerty to bylo při 20 mílích za hodinu, tedy 32 km/h.
Tatra se převrátila na bok a chvíli se sunula po silnici. Přitom se nejen odřela (slouoek střech, dveře i oba blatníky), ale také z ní vytekl nějaký benzin. Naštěstí se to obešlo bez zranění řidiče, ten měl přilbu.
Celý příběh si můžete v originále přečíst přímo na webových stránkách pojišťovny Hagerty, stejně tak si tam můžete prohlédnout spoustu dalších fotek.
Tatra 87 byla vyráběna mezi lety 1937 až 1950. Šlo o následníka modelu Tatra 77 A (1934–1938), což byl vůbec první automobil s aerodynamickou karoserií. Tatru 87 po celém světě nejvíce proslavili cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund, kteří s ní v letech 1947 až 1950 podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky.
V Americe se v loňském roce v aukci RM Sotheby’s prodal jeden kus Tatry T87 z roku 1948 perfektní kondici za 302 tisíc dolarů, což je v přepočtu bezmála 6,7 milionu korun. I v České republice se nabízí perfektně zrenovovaný kus za šest milionů korun.