Hyundai je posledních pár let opravdu „vidět“. A to nejen kvůli tomu, že představuje spoustu nových modelů, ale i kvůli tomu, jak jeho modely vypadají. Začalo to vlastně současnou generací Tucsonu a pokračuje to stále. A to nejen na spalovacích autech, ale i na elektromobilech. Typickým příkladem je i testovaný Hyundai IONIQ 6.
„Porsche pro chudé“?
Možná už jste to o něm taky slyšeli. O Hyundai IONIQ 6 se občas mluví jako o „Porsche pro chudé“. Může za to hlavně tvar jeho karoserie, který s velkou fantazií stuttgartské modely některými svými designovými prvky připomíná. Minimálně se na jeho křídlo pod zadním oknem také dá postavit kafe…
Z přední části je auto ale vlastně docela obyčejné, nerozehrává se tu žádná světelná show jako u zmiňovaného Tucsonu či následujících modelů jako například Staria nebo Kona se světelnou linkou mezi světlomety. IONIQ 6 má jen dva světlomety s „čtverečkovým“ denním svícením a dvojicí LED projektorů v každém světlometu. Zajímavé jsou aktivní nádechy v nárazníku, které se po deaktivaci a zaparkování auta zavírají.
To zboku a zezadu už je to úplně jiná „písnička“. Z boku jde o auto s klesající zádí za B-sloupkem, které opravdu s trochou fantazie Porsche připomínat může. Navíc je to kus auta, vždyť na délku měří 4 855 mm. Tvary jsou ale přísně podřízeny aerodynamice, která je dnes velmi důležitá, speciálně u elektromobilů, protože se tím „prodlužuje“ jejich dojezd. U Hyundai IONIQ 6 je součinitel odporu vzduchu nakonec 0,21.
Designově nejzajímavější je zadní část auta – a to od samotné střechy až po spodní část nárazníku. Možná vás překvapí, že tohle auto je sedan, zadní sklo se neotevírá s kufrem. Na víku kufru jsou dokonce dvě křídla. Jedno (to na kafe…) je přímo pod sklem, to druhé je na samotném konci víka kufru. Vertikálně zadní část rozdělují zadní světlomety, které tvoří (opět „čtverečkový“, pro poslední modely Hyundai typický) kompletně svítící pruh přes celou šíři. Ve spodní části nárazníku je pak místo pro registrační značku, ale také mlhové a couvací světlomety.
To interiér je oproti exteriéru pořádná nuda, ale i díky tomu je kabina přehledná. Palubní desce dominuje dvojice displejů s jemnou grafikou a dobrým zobrazením i čitelností i na ostrém slunci. Samostatné (fyzické i digitální) ovladače má panel klimatizace a topení, který je umístěn ve středovém panelu pod (dotekovým) displejem infotainmentu.
Prostor mezi řidičem a spolujezdcem na předních sedadlech rozděluje středový tunel. Ten je tu ale kvůli ovladačům na stahování oken (na dveřích je jen klika) a ovládání centrálního zamykání. Volič převodovky je totiž na pravé straně na sloupku řízení. Středový tunel má spoustu odkládacích přihrádek nejen v „horním patře“, ale ve „spodním patře“. Problém, kam byste si měli odložit čepici, telefon, kávu nebo peněženku tak v Ioniqu 6 vážně řešit nemusíte. Telefon navíc můžete odložit do bezdrátové nabíječky.
Testované auto bylo vybaveno běžnými vnějšími zpětnými zrcátka, přesto mělo základní tvary palubní desky stejné jako pro verze s digitálními vnějšími zrcátky. Mluvíme o těch plastech po jejích stranách, které jsou tady plné, ale s digitálními zrcátky jsou v nich displeje. Zrcátka jsou za příplatek 40 tisíc korun pro nejvyšší (testovanou) výbavu Style Premium.
A místo? Toho je tady pro 180 cm vysokého člověka dostatek jak na předních, tak i na zadních sedadlech. Ta jsou navíc poměrně pohodlná. Cestující vpředu mohou využívat vyhřívání (u řidiče i volantu) anebo odvětrávání sedadel, ti zadní mohou mít sedadla vyhřívaná. Škoda, že masážní funkce sedadel chybí (je to tak ale u všech současných modelů Hyundai). Mimochodem, pokud by se vám nevešla všechna zavazadla do kufru, můžete využít i tzv. „frunk“, tedy přední kufr. U čtyřkolky je to ale prakticky jen na dobíjecí kabel nebo jiné podobné drobnosti, protože má objem je 12 litrů. U zadokolek je to ale slušných 45 litrů.
Pohonné ústrojí
Už tedy víte, že Hyundai IONIQ 6 můžete mít jako zadokolku nebo jako čtyřkolku, což byl právě případ testovaného kusu. Liší se počtem elektromotorů, protože zatímco zadokolka má jen jeden u zadní pohánění nápravy, tak čtyřkolka má u každé nápravy jeden elektromotor. V obou případech jde o synchronní elektromotor s permanentním magnetem. U zadokolky a čtyřkolky se liší nejen celkový výkon, ale také kapacita baterií. A u verze s pohonem zadní nápravy je to jen 53 kWh, u čtyřkolky je to 77,4kWh.
Celkový výkon pohonné soustavy je 239 kW/325 koní a 605 Nm. A to vůbec není málo, ba právě naopak. IONIQ 6 ve verzi Power 4×4 je rychlé auto. Z místa na stovku zrychlí jen za 5,1 sekundy a maximální rychlost je elektronicky omezena na 185 km/h. U elektromobilů nebývá zpravidla jednoduché se k maximální rychlosti (byť právě dokonce elektronicky omezené) často jednoduché dostat, protože v dálničních rychlostech už moc nezrychlují, ale to není tento případ. Dynamika ani v dálničních rychlostech není špatná.
A navíc je tu také fakt, že u elektromobilů je točivý moment k dispozici prakticky kdykoliv, takže jakékoliv sešlápnutí plynového pedálu vyvolá náležitou reakci. V nízkých rychlostech při následném plném plynu budou členové posádky překvapeni. Pokud to nebudou čekat, dají si hlavou o opěrku.
A spotřeba elektrické energie? Pokud vyrazíte na dálnici, počítejte s tím, že se dostanete k 19 kWh na 100 kilometrů v případě, že pojedete maximálně povolenou rychlostí. Ve městě a na okreskách ale spotřeba při klidné jízdě znatelněji klesá až k 16 kWh/100 km. A byla to jízda, kdy jsme auto používali jako klasické spalovací, takže s klimatizací a všemi komfortními prvky, které jsme aktuálně používat chtěli.
Potěší časy dobíjení, protože díky 800V architektuře dokáže Hyundai IONIQ 6 nabíjet stejnosměrným proudem (DC) rychlostí až 239 kW, takže baterie (Lithium-ion polymer) mohou z 10 % na 80 % už za 18 minut. Bude samozřejmě záležet na stavu baterie, její teplotě a dalších okolnostech, ale dobíjet výkonem přes 200 kW není vůbec žádný problém, což jsme si ostatně na dobíjecích stanicích IONITY vyzkoušeli.
Když nebudete dobíjet na superrychlých dobíjecích stanicích, pak počítejte s tím, že z domácího třífázového wallboxu (11 kW) dobijete auto podle technických údajů z 10 na 100 % za 7 hodin a 10 minut. Pokud jej připojíte na dobíjecí stanice s výkonem 50 kW, z 10 na 80 % se auto dobije za 73 minut. Pokud byste ho chtěli dobíjet z klasické domácí 230V zásuvky, pak se připravte na necelé tři dny nepřetržitého dobíjení. Údaje platí pro testovanou čtyřkolku.
Za volantem
Hyundai IONIQ 6 může mít dvě velikosti kol. Ty se liší podle výbavy. Zatímco Smart a Style mají standardně osmnáctky, tak ve Style Premium máte v základu dvacítky. Pokud budete chtít, může si na auto nechat dát 18″, z ceny auta se vám pak odečte pět tisíc korun. Větší kola na autě rozhodně vypadají lépe, testovaný kus právě měl 20″, ale kvůli nim je pak jízda tužší a nerovnosti na silnici cítíte o hodně víc. Pokud máte rádi spíše komfort, volte 18″.
Na dvacítkách auto na druhé straně docela pěkně zatáčí, překvapivě slušně se snaží i maskovat svoji hmotnost. Ta pohotovostní je v testované nejvyšší výbavě v závislosti na množství příplatkové výbavy od 2095 do 2171 kilogramů. Potěší, že díky nízkému těžišti (těžké baterie jsou v podlaze) se v zatáčkách navíc nijak nenaklání, a díky pohonu všech čtyř kol je příjemně neutrální.
Tohle auto má ve všech výbavách vestavěnou navigaci, která je online a umí pracovat s aktuální dopravní situací. Je to ale vlastně úplně běžná navigace, kterou mají i spalovací verze. A to je škoda. Umí sice naplánovat trasu i s dobíjením, navíc vám řekne, že do cíle nedojedete a nabídne zastávku nebo zastávky po cestě, ale už neumí říct, s jakou hodnotou baterie a dojezdem do cíle dojedete. Stejně tak při přidání zastávky kvůli nabíjení nijak neupraví dojezdový čas, s dobíjením vůbec nepracuje.
V navigaci si můžete zobrazit rádius, kam s aktuálním nabitím baterie dojedete, ale je to pouze obyčejný kruh, který počítá s dojezdem vzdušnou čarou. I když se vám tak ukáže, že dojedete z Vídně k moři v Chorvatsku, pokud si necháte trasu vypočítat, tak zjistíte, že to není 350 km, ale je to přes šest set kilometrů. Tohle mají některé konkurenční automobilky zvládnuté lépe.
Závěr a cena
Hyundai IONIQ 6 je autem, které na silnici rozhodně nepřehlédnete. A to ani v černé barvě testovaného kousku. Jak je nápadné zvenku, tak je ale poměrně obyčejné uvnitř, kde alespoň potěší spoustou prostoru i odkládacích prostor. Je to rychlé auto, které se nebojí zatáček, ale s 20″ koly dá posádce poměrně nápadně pocítit nekvalitu silnic. Navíc jde o poměrně úsporné auto, tím spíš, že je to čtyřkolka s dojezdem mezi 400 a 500 kilometry a opravdu velmi rychlým dobíjením (není problém dobíjet hodně přes 200 kW).
A co prozradí pohled do ceníku? Vlastně je to vcelku překvapení. Vždyť nejlevněji tohle auto pořídíte už za 1 159 990 Kč s menší baterií a pohonem zadních kol. Testovaná nejvyšší výbava, do které už nelze skoro nic připlatit, vyjde na 1 649 990 Kč.
Technické údaje:
| Auto: | Hyundai IONIQ 6 Power 4×4 (2023) |
Motor: | 2x elektromotor |
Pohon: | všech čtyř kol |
Výkon: | 239 kW/325 koní |
Točivý moment: | 605 Nm |
Zrychlení 0-100 km/h: | 5,1 s |
Maximální rychlost: | 185 km/h |
Převodovka: | jednostupňová automatická |
Emise CO2: | 0 g/km |
Kapacita baterie (využitelná): | 77,4 kWh |
Dojezd (kombinovaný): | 583 km |
Délka: | 4855 mm |
Šířka: | 1880 mm |
Výška: | 1495 mm |
Rozvor: | 2950 mm |
Pohotovostní hmotnost: | 2095 – 2171 kg |
Objem zavazadlového prostoru: | 401 litrů + 14,5 („frunk“) |