Manažerské sedany jsou velmi oblíbeným zbožím i v České republice, ale většinu jich tvoří Škody Superb a Octavia, a je až s podivem, že páni manažeři tak nějak zapomínají, že vozový park může být i pestřejší. Právě na Hyundai i40, kterou jsme minulý týden poctivě testovali, by se totiž zapomínat nemělo.
Ale začneme hezky popořádku. Tím prvním, co na tomhle autě každého zaujme, je vzhled. Na ten má ovšem každý jiný názor. I40 je líbivá, její tvary jsou velmi moderní a neotřelé. Už jen tím konzervativní vody segmentu manažerských sedanů značně čeří. A tenhle odvážný design se přenáší také do interiéru. I když ten se možná každému líbit nebude. Interiéru dominuje velká a výrazně tvarovaná palubní deska, díky níž je na předních sedadlech opravdu hodně místa pro nohy.
Co mi ovšem za volantem přidělávalo vrásky na čele, byly sedačky. Ty byly sice kožené s možností vyhřívání i odvětrávání, ale tak nějak jsem se v nich nemohla pořádně usadit, hlavová opěrka měla navíc možnost pouze výškového nastavení a byla hodně posunutá dopředu, což bylo při delší jízdě trochu nepříjemné. I když jsem až doteď vychvalovala prostor pro řidiče a spolujezdce, v zadní části vozu místa na rozdávání rozhodně není. Tedy jen na výšku, protože prostor pro hlavu si ukrojila designově se svažující střecha, pro nohy i ramena je v i40 místa přehršel. No, pro krásu se musí trpět, ale vysvětlujte to někomu kdo má 1,9 metru a musí cestovat vzadu. Pochvalu si zadní sedadla zaslouží ještě za možnost jejich vyhřívání. To není úplně běžné ani u mnohem dražších a luxusnějších aut.
Vraťme se ale na místo řidiče. Náš vůz byl ve výbavě Experience s příplatkovým paketem Premium s integrovanou navigací. I když je na palubní desce a na volantu opravdu velké množství ovladačů na vše, co si vzpomenete, je vše vcelku přehledné a intuitivní. Hodně tomu pomáhá i dotyková obrazovka reagující na nehet, ne na bříško prstu, což pro pány může být trochu nepohodlné. Ovládací tlačítka umístěná na volantu jsou lehce čitelná, ale díky jejich počtu je občas složitější se zorientovat. Navíc má volant možnost vyhřívání, což je během zimních měsíců více než příjemné.
Hyundai i40 je sedan střední třídy, takže by měl nabídnou i objemný zavazadelník. Ten se sice pyšní objemem 525 litrů, ale jakoby se u Hyundaie zastavil čas. Jeho víko je poměrně těžké a pokud víko nevyklopíte sami, spadne vám – stejně jako několikrát mně – na hlavu. Nic příjemného. Navíc konstrukce otevírání zasahuje do vnitřního prostoru, takže při nakládání věcí je potřeba s tím počítat. Zbytečné, zastaralé a neskutečně nepraktické.
Celkově si ale výbava Experience opravdu zaslouží velkou pochvalu. Drobnosti jako elektrická clona zadního okna, která se při zařazení zpátečky sama zasouvá, také patří do mnohem dražších aut. To pak autu odpustíte i ty manévry s víkem kufru. :)
Pod kapotou testované i40 byl naftový agregát CRDi o objemu 1,7 litru spojený s manuální šestistupňovou převodovkou. Jedná se o nejsilnější (!!) naftový motor v nabídce, který disponuje 100 kW/136 koní a točivým momentem 330 Nm při 2 300 otáčkách za minutu. Pro cestování po městě nebo okreskách je tato pohonná jednotka naprosto dostačující a pokud máte ve zvyku dodržovat naše maximální povolené rychlostní limity, bude vám 1.7 CRDi stačit i na dálnici. Po nastartování se projeví klasický naftový zvuk motoru, ale jen do té doby, než se zahřeje. A i při studeném motoru se nemusíte bát, že by vás klasické naftové „chrochtání“ nějak obtěžovalo. Kabina je skvěle odhlučněna a dovnitř proniká opravdu jen malé množství venkovního hluku. Při kombinovaném provozu jsme se dostali na spotřebu 5.9 l/100 km.
Jízdní vlastnosti i40 rozhodně nebyly špatné, ale jen do doby než zapršelo. Na mokru se jí při dálničních rychlostech nelíbí a působí nejistě. Na suchu ovšem ukázkově držela stopu a nenechala se vyvést z míry. Na svědomí to měl určitě i posilovač řízení, který o situaci pod předními koly zarytě mlčí a nic neřekne.
S Hyundai i40 jsme si poctivě vyzkoušeli dálnice, městské kolony, ale nechyběly ani svižné okresky. Velkou pochvalu si od nás zaslouží tlumiče, které i přes opravdu žalostný stav našich silnic tlumily rázy statečně a bez výrazných rázů od kol.
Základní cena je 619 990 Kč včetně DPH, testovaný model měl navíc Paket Premium obsahující 18 palcové disky kol, přední adaptivní světlomety, zadní boční airbagy, asistent pro vedení vozu v jízdních pruzích (Lane Keeping Assistant System), kožené čalounění sedadel s ventilačním systémem předních sedadel, vyhřívání předních i zadních sedadel, elektricky ovládané sedadlo řidiče i spolujezdce, paměť pro nastavení sedadla řidiče, bederní opěrka v sedadle spolujezdce, inteligentní parkovací poloautomatický systém a další. Pokud tedy sečteme základní cenu, paket Premium za 126 900 Kč a navigaci za 38 000 Kč, dostaneme se na konečnou částku 784 890 Kč. I když cena na první pohled vypadá vysoká, je potřeba dodat, že za tuhle cenu máte opravdu plně vybavené auto, navíc určitě dostanete slevu… :D Snad jediné, za co byste si ještě mohli připlatit, je panoramatické střešní okno nebo automatická převodovka.
Po týdnu stráveném s Hyundai i40 jsme byli opět mile překvapení. Jen ta elektronická ruční brzda, která se nedeaktivuje sama… Najdete na ní samozřejmě mnohem víc věcí, které vás překvapí -ať už mile či nemile – ale jsou to detaily. Pokud tedy plánujete nový vůz střední třídy a nebaví vás už běžné okoukané manažerské sedany, určitě nad i40 zapřemýšlejte. Tohle auto má rozhodně šmrnc a kapku tak trochu jiné stylu. Navíc pokud sáhnete po verzi kombi, převezete opravdu pohodlně i početnou rodinu i s kufry na dovolenou.
-AR-
Štítky: hyundai, i40, test