Před 85 lety se roadster Škoda Popular Sport vydal na Rallye Monte Carlo. Jízda přes celou Evropu přinesla jeden z tehdy největších závodních úspěchů značky Škoda.
Rallye Monte Carlo, jedna z nejnáročnějších a nejprestižnějších automobilových soutěží světa, vznikla roku 1911 s cílem přilákat turisty do Monackého knížectví i během „hluchého“ zimního období. Patnáctého ročníku se od 25. ledna do 2. února 1936 úspěšně zúčastnila posádka Zdeněk Pohl a Jaroslav Hausman s roadsterem Škoda Popular Sport.
Na riviéru úmyslně zamířili notnou oklikou. O úspěchu v Rallye Monte Carlo tehdy totiž nerozhodovaly jen body nasbírané za výkony podané na území Monaka, hodnotila se i délka a náročnost trasy z oficiálního místa startu. Z nabízených lokalit, například Palerma, Tallinu, Bukurešti či Stavangeru, zvolila sehraná posádka Pohl–Hausman řecké Athény.
První úsek, 850 kilometrů z Prahy do Terstu, zvládla otevřená Škoda Popular Sport za sedmnáct hodin a před startem z Athén tak zbyly čtyři dny na odpočinek a technickou přípravu. O vše se museli řidiči postarat sami, k dispozici neměli mechanika ani profesionálně vybavený servisní vůz.
Vidiny cestou
Další čtyři dny zabral 3 852 kilometrů dlouhý přesun přes Soluň, Bělehrad, Budapešť, Vídeň, Štrasburk a Avignon do Monaka. Pohl vzpomínal: „Podivné věci viděl jsem cestou, jednou couval proti nám v plné jízdě kůň a jindy jsem se zoufale vyhýbal mohutnému slonu. Ne, na silnici nic nebylo, šlo jen o vidiny při čtvrté probdělé noci. Stroj tichounce hučel, uspával a byla hustá mlha.“
Cíle dosáhlo 72 posádek ze 105 přihlášených. Škoda Popular Sport dojela bez trestných bodů, uspěla při technické přejímce i v jízdě zručnosti. Pohl s Hausmanem skončili ve třídě do 1 500 cm³ druzí a mohli i zvítězit, kdyby organizátorům oznámili nepovolenou opravu vítězného italského vozu, jejímiž byli svědky v Budapešti. K udávání soupeřů se však nesnížili.
Český úspěch nebyl náhoda, začínal už pečlivou přípravou. Kožené kombinézy a pneumatiky Baťa s terénním dezénem testovali Pohl s Hausmanem v zasněžených Krkonoších, a protože se nemohli shodnout, zda k vyprošťování vozu ze závějí zvolit lopatu dřevěnou, nebo plechovou, vzali s sebou pro jistotu obě.
Sporťák přímo královský
Škoda Popular Sport kombinoval upravený podvozek lehčí řady Popular se silnějším motorem Rapid. Čtyřválec 1,4 litru umožnil dosáhnout rychlosti asi 110 km/h. Dvě palivové nádrže o celkovém objemu 170 litrů zaručovaly dojezd 1 500 km, což odpovídá spotřebě 11,3 litru na 100 km. Z hmotnosti 790 kilogramů připadalo na otevřenou karoserii pouhých 250 kg, plně naložený Popular vážil asi 960 kg plus 170 kilogramů dvoučlenné posádky. Té se v zimním období hodilo přídavné horkovzdušné topení, držáky na „thermoform“ (termosku), snímatelný rámeček s elektrickým vyhříváním řidičova průzoru čelním sklem nebo sklopné sedadlo spolujezdce, aby si mohl cestou odpočinout.
V červenci 1936 uvedla automobilka na trh prakticky shodně řešené sportovní automobily Škoda Popular Monte Carlo. Do roku 1939 vzniklo celkem sedm desítek otevřených a uzavřených coupé vozů, mezi zákazníky nechyběl ani tehdy čtrnáctiletý jugoslávský král Petar II. Karađorđević.