Škoda 120 GLS byla nejluxusnější verze. Nešetřila lesklými doplňky karoserie

Škoda 120 GLS platila ve své době za vlajkovou loď mladoboleslavské automobilky. Zelený exemplář, který v dubnu 1978 vyjel z výrobního závodu ve Vrchlabí, se v červnu 2012 podařilo do Škoda Muzea získat od prvního majitele, následně prošel rozsáhlou renovací.

V označení Škoda 120 GLS je zašifrována luxusní výbava populární „stodvacítky“: Grand de Luxe Super. Připomeňme dobovou hierarchii: nad standardní verzí Škoda 120 figurovala varianta 120 L (de Luxe), dále 120 LE (de Luxe Économique) s úspornějším zpřevodováním pro dálniční provoz, 120 LS (de Luxe Super) se čtveřicí předních světlometů místo běžných dvou a konečně 120 GLS, tedy Grand de Luxe Super.

Historie modelu 120 GLS se začala psát koncem roku 1976, kdy ve Vrchlabí vznikla čtyřicetikusová ověřovací série sedanu „géelesa“, pro odlišení a zatraktivnění vzhledu osazeného maskou se čtyřmi světlomety, v tomto případě navíc bohatě obloženou prvky z nerezového plechu. Oproti standardním modelům sestávala z lesklého rámečku, odlišné mřížky chladiče a lisovaných panelů pod čtyřmi hlavními světlomety. Z nerezového plechu bylo také orámování zadního čela, kapot, rámů bočních oken a další drobnější ozdobné prvky karoserie. Od modelového roku 1981 v rámci modernizace nerezových prvků ubylo, a tak vozy GLS z prvních let výroby zůstávají atraktivními solitéry.

Ke komfortním a bezpečnostním prvkům patřily například hodnotnější výplně dveří, obložení příčky volantu či opěrky hlavy, dodejme, že stavitelné, což tehdy rozhodně nebyla samozřejmost. V zimním provozu přišlo vhod také vyhřívání zadního okna. Za zadní nápravou umístěný čtyřválec 1 174 cm³ dával posádce k dispozici svůj výkon 42,7 kW/58 koní, k němuž mu dopomohlo mimo jiné zvýšení kompresního poměru. Po zařazení nejvyššího rychlostního stupně, čtyřky, zaokrouhlil cestovní rychlost na 150 km/h. Kdo si mohl dovolit Grand de Luxe Super, ten zpravidla akceptoval nárok motoru na kvalitnější palivo, v podmínkách Československa sklonku 70. let šlo například o benzin Super s oktanovým číslem 96.

Populární zadokolky

Sériová produkce se rozeběhla v srpnu 1978, přes 70 procent všech vyrobených GLS mířilo na export. Produkci luxusnější „stodvacítek“ však tehdy ve Vrchlabí komplikoval opožděný přesun produkce užitkového modelu Škoda 1203 do slovenské Trnavy. Poslední „dvanáctsettrojka“ opustila brány vrchlabského závodu až 31. prosince 1981, do té doby sjížděly z linky souběžně obě modelové řady. Podařilo se toho dosáhnout mimo jiné díky originálnímu řešení dopravníku: osobní a lehké užitkové vozy mohly vznikat v libovolném pořadí, podle aktuální potřeby.

Luxusní Škoda 120 GLS patřila do tehdy populární série následovníků oblíbeného „embéčka“, tedy modelu Škoda 1000 MB, které přišlo s pohonem zadních kol a motorem vzadu. Řadu pokračující s touto koncepcí začala v roce 1969 Škoda 100 se silnější „stodesítkou“. Tyto vozy předaly v roce 1976 štafetu sedanům Škoda 105, 120, později i 130 a dalším derivátům. Z celkem více než milionu zástupců uvedené modelové řady, dominující škodovácké produkci až do roku 1989, připadal na luxusní provedení jen zlomek.

Štítky: historie, Škoda, škoda 120, škoda 120 GLS, veteran