Automobilka Škoda slaví i letos mnoho výročí, je to nejen 20 let od zahájení výroby bestselleru Octavia, ale 40 let slaví také Škoda 105/120, tedy poslední škodovka s motorem vzadu.
Už při představení šlo o poměrně zastaralý model, který vycházel ze Škody 1000 MB ze šedesátých let. Od koncepce „vše vzadu“ (motor, pohon i převodovka) se již pomalu ustupovalo, ale v automobilce se toho stále drželi. Upustilo se od toho až o dalších více než 10 let později, kdy přišel model Favorit. A to i přesto, že i v této modelové řadě (kódové značení 742) vznikly nějaké prototypy s motorem umístěným vpředu. Dodnes jsou k vidění v depozitu mladoboleslavského muzea.
Vzniklo i mnoho dalších prototypů – například kombi nebo pracovní pick-up. Šlo o čtyřdveřový sedan, z něhož později vznikla i kupé – před modernizací šlo o Garde, po modernizaci o Rapid. Zavazadlové prostory měly vozy dva, jeden s objemem 280 litrů pod přední kapotou, která se otevírala do strany, a druhý za opěradly zadních sedadel.
Vývojové práce na nástupci Škody 100/110 byly zahájeny už během roku 1971, původně měl vývoj trvat dva roky, ale protáhl se na dvojnásobek. Prodej nového vozu měl být zahájen už v roce 1974, přesto byl nový model motoristické veřejnosti představen až na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1976.
Mohly za to i přísnější předpisy aktivní i pasivní bezpečnosti, díky nimž bylo potřeba zapracovat na deformačních zónách, bezpečnosti zámků, bezpečnostní hřídeli volantu a podobně. Bylo také nutné přesunout palivovou nádrž do zadní části vozu. Naopak motor, převodovka i nápravy byly po úpravách převzaty z předchozích modelů. Kvůli výrobě vozu musela být také postavena nová lisovna a lakovna, ta pak vydržela ještě pro modely Favorit i Felicia.
Vůz prošel v roce 1983 poměrně výraznou modernizací. Změnil se nejen vzhled, ale také technika. Z důvodu přetáčivosti první verze byla přepracována zadní náprava a rozšířen rozchod předních i zadních kol a řízení se změnilo na hřebenové. Namísto čtyřstupňové převodovky měly některé modely pětistupňovou. Posilovače řízení i brzd z počátku výroby chyběly úplně, brzdový posilovač dostaly zpočátku jen nejsilnější modely, až později ho dostaly všechny verze.
Výrobu vozu tehdy zajišťovala československá automobilka AZNP (Automobilový Závod Národní Podnik) v letech 1976 – 1990, kdy z výrobní linky sjel poslední Rapid. Vyrobilo se více než dva miliony vozů a ještě pár let po přelomu milénia šlo o jeden z nejrozšířenějších typů vozu na území České republiky.