Po osmé nedělní dakarské etapě, plné technických těžkostí, Martin Macík se svou posádkou vybojoval výborné průběžné třetí místo v poli kamionů. Je to jeho nejlepší dosavadní umístění na Rallye Dakar. A i když všichni dobře víme, že do konce závodu je ještě daleko a jasno bude až v momentě, kdy týmový kamion Franta projede cílem v Cordobě, tato drobnost všechny v týmu Big Shock Racing potěšila a dodala síly do dalších dobrodružství. „Jsme už neuvěřitelně sehraní. Dnešní opravy jsme zvládli ukázkově. Dáváme do toho všechno. Máme před sebou pár posledních etap a ty si chceme naplno užít,“ vzkazuje Martin Macík. Navíc v neděli si úspěšně vedl i Jan Brabec, týmový motorkář s motokrosovým stylem jízdy, který se jako nováček srdnatě pere s navigací. I když ho zlobila spojka, etapu Brabec dojel jako 34. a celkově poskočil na 40. místo. Oběma jezdcům se osvědčila strategie být v pohodě a „jet si svou“, zodpovědně a vyrovnaně. Podat vždy nejlepší možný výkon a umět si poradit v neočekávaných situacích, které jsou v dakarských etapách na denním pořádku.
Do druhé maratónské etapy startovali jezdci po noci strávené mimo hlavní bivak a bez zázemí týmu i asistence mechaniků. Posádka Franty, kamionu týmu Big Shock Racing s číslem 510, vyrazila na trať vedoucí z Uyuni do Tupizy po zběžném nočním servisu a drobných opravách. „Rozmanitá etapa nás vedla pískem, kamením i bahnem vysoko do hor. Auta tu ztrácela výkon a první oprava na sebe nenechala dlouho čekat. Bohužel jsem zase utrhnul tlumič, tentokrát na pravém zadním kole, a také brzdu. Takže jsme museli zastavovat na opravu a ztratili asi 10 minut,“ popisuje Martin Macík, pilot kamionu Liaz, vývoj nedělní etapy. Na přejezdu mezi první a druhou částí etapy Michal Mrkva, mechanik posádky, stihl opravit tlumič. Ale brzy začal zlobit také motor, který nejel úplně na plný výkon. „Bohužel, motor se ozval zrovna v maratónské etapě. Je to závada, kterou nevidíš. Způsobilo ji bahno. Voda se dostala do elektriky a začalo zlobit turbo, což nás trochu přibrzdilo. Ale do cíle jsme se dostali bez problémů a v dobrém čase. Až si Frantu vezmou mechanici do parády, bude zase šlapat jako hodinky. Etapa mi sedla, jeli jsme nejlépe, jak se v rámci možností dalo. Těšíme se na další závodění, budeme dál bojovat a dělat vše pro co nejlepší výsledek,“ popisoval dobrodružství s technikou v cíli Macík, který získal pro české barvy třetí celkové místo poté, co v etapě dojel sedmý.
Bodoval i Jan Brabec, kterému pro změnu na trati zlobila spojka a po dojetí do cíle a krátkém rozhovoru s traťovými komisaři se mu dokonce motorku nepodařilo vůbec nastartovat. „Já vůbec nemám problém s jízdou, rychlost je dobrá, dokážu si na motorce odpočinout, uvolnit se, takže mám pořád dost sil. Poradím si, když mi přes cestu běží pes, zvládl jsem pár karambolů. Ale ještě piluji navigaci, občas mi nejde soustředit se na jízdu a roadbook současně. A pak samozřejmě to ranní vstávání,“ říká Jan Brabec, který prozatím zvládá svůj první Dakar přímo ukázkově. Jediné, čeho lituje, je dvouhodinová penalizace z první etapy.
LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO
Lavor, mechanik týmu, každý den vypráví o neuvěřitelných příhodách, které nezažijete jinde než na Rallye Dakar
„Ráno bylo super. Po dlouhé době zas vyspalí a umytí. Byla maratonská etapa, tak jsme mohli kluky pozorovat jen zpovzdálí. Vše, zdálo se, probíhalo v pohodě. Když kluci zajedou do uzavřeného parkoviště, nás ještě čeká dlouhá cesta. Musíme se dostat za kontrolní bod 1, rozbalit stany… Jsme na kopečku, fouká a kolem nás blesky. Snad nás to nespláchne. Okolo chodí lamy. Super, snad nám neokoušou prsty u nohou. Jdeme spát. V noci mě vzbudí panika, že nemůžu dýchat a bolehlav. Už mi ty výšky pěkně lezou na nervy. Snad ještě chvilku zaberu. Je na nule.“