V začátku třetí etapy Rallye Dakar měli v týmu Big Shock Racing všichni hodně na pilno. Blikající kontrolka dobíjení způsobila, že se žlutý kamion Franta přihnal na start s mírným zpožděním a posádka na cestu ze San Miguel de Tucumán do San Salvadore de Jujuy odstartovala až jako 22. Po obrovském nasazení si Macík s Tomáškem a Mrkvou cestou do cíle vydobyli zpět výbornou 11. pozici. Ve vzduchu však visí penalizace. „Dneska to nebylo zrovna lážo plážo,“ zhodnotil třetí etapu na jejím konci Martin Macík.
„Budíček v sedm hodin, nějaká ta příprava, v devět šup do sedaček a hurá na první přejezd. A pak to začalo. Rozsvítila se kontrolka dobíjení a my jsme 40 minut hledali příčinu. A nenašli jsme ji ani po výměně alternátoru,“ popisuje perné chvilky pilot Martin Macík. Na start se tak liazka týmu Big Shock Racing přiřítila o 7 minut později, s čímž pan komisař nebyl zcela spokojen, a tak našim závodníkům může hrozit penalizace.
První část etapy byla pravá dakarská, s technickými pasážemi a se spoustou písku. Posádka vybírala ideální stopu a objížděla zakopané nešťastníky, kterých na trati nebylo málo. „Bohužel v tomto chaosu jsme zřejmě minuli jeden WPC bod, což bude skoro jistě znamenat dalších 20 minut navíc,“ říká František Tomášek, navigátor týmu Big Shock Racing.
„V druhé části etapy nám povrch trati bezvadně seděl a pustili jsme se do předjíždění. Šlo to jako na běžícím pásu, auta, motorky, čtyřkolky a mezi nimi i několik kamionů. My i Franta jsme ze sebe vydali maximum, abychom dohnali ty tušené penalizace,“ říká Martin Macík. Do cíle etapy nakonec posádka dorazila na výborném jedenáctém místě a čeká na verdikt komisařů.
Lavorovo dakarské okénko
Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.
Mají nás tu rádi…
„Je zajímavé, že vždycky když někde zastavíme, tak se seběhne třeba 80 lidí a všichni se chtějí vyfotit. Se závodníky, s námi, je to úplně jedno. Kdo přijede dakarským autem, je tady za hvězdu. Nejlepší atmosféra je vždycky na startu, kam doprovázíme kluky. Všichni tam blázní, řvou, házejí nám holky do auta. Je to fajn. Ty lidi to tu hrozně baví, jsou usměvaví a mají z nás ohromnou radost,“ říká Lavor.
