Dakar začíná pěkně prověřovat schopnosti jednotlivých posádek a kvalitu techniky. „Čtvrtá etapa z argentinského San Salvador de Jujuy do bolivijské Tupizy nebyla rozhodně jednoduchá. Rychlá, velmi technická, ale i nádherná s velkými dunami,“ popisuje první dojmy ze 416 km dlouhé měřené části Martin Macík. Posádka Big Shock Racing hned na začátku etapy řešila servis chladiče, přičemž ztratila přes 2 hodiny času. Pokračování v závodě se neslo ve stylu stíhací jízdy ze zadních pozic. Oprava chladiče a těžká navigace způsobily propad na etapové 25. místo. V celkovém pořadí je Martin Macík 19.
Čtvrtý dakarský den byl pěkně dlouhý. Kamiony musely ujet celkem 521 km, z toho 416 km bylo měřených. Trasa vedla z Argentiny do Bolívie a téměř celá byla ve čtyřech tisících metrech. „Tady se teprve pozná, kdo se připravoval. Nemoc z nadmořské výšky přichází postupně,“ upozorňuje Martin Macík, který se svým týmem řešil hned na začátku etapy poruchu chladiče. „Prasklá vrtule a díra v chladiči nám trochu zavařily,“ přiznává mechanik Michal Mrkva. „Servisovali jsme přes 2 hodiny a pak vystřelili na stíhací jízdu. Byl to takový mix říčních koryt a hor. Do toho parádní duny,“ netají se Mrkva.
Čtvrteční etapa prověřila i navigátory. „Nebylo výjimkou vidět ostatní posádky přijíždět z naprosto jiných směrů, než by měly. I my jsme se párkrát ztratili,“ přiznává František Tomášek, navigátor Big Shock Racing týmu. Ten snáší nadmořskou výšku poměrně dobře. „Celou dobu jsme se drali postupně dopředu, abychom co nejvíce stáhli počáteční ztrátu. Byl to doslova hardcore. Už si pomalu zvykáme, že každou etapu něco na autě řešíme,“ dodává Tomášek.
Jak přicházejí těžší etapy, stává se úloha navigátorů stále důležitější. Právě oni mohou významně ovlivnit celkové pořadí. S tím souvisí bezpečnost, na kterou pořadatelé velmi dbají. „Jedno zařízení vysílá neustále naši polohu přes satelit a díky tomu bychom měli být vidět na webu, kde přesně jsme a jak si vedeme,“ vysvětluje František Tomášek. Díky Iritraku, což je další užitečná věc, mohou posádky komunikovat s organizátorem. „Celé se to skládá z několika tlačítek a obsluha je velmi jednoduchá,“ říká navigátor. Jedno tlačítko slouží pro signalizaci, že vůz stojí, ale je v pořádku. Druhé pro oznámení opravy. „Červený knoflík je pro přivolání helikoptéry. Automaticky to také ale znamená ukončení závodu,“ uzavírá navigátorskou lekci Franta Tomášek.
Lavorovo dakarské okénko
Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.
Funění a bolest hlavy…
„Rána na Dakaru bývají ve znamení honičky. Žádný dvojsmysl. Makáme, abychom stihli všechno doladit a Mates mohl letět jako drak. My ho pak stíháme. Včera mě navigoval dakarský matador Martin Macík starší. Samé ´řaď, brzdi nebo jeď´. Teda brutální zatáčky přímo nahoru do hor. Ve třech tisících bylo ještě fajn, ale pak teplota rychle padala. Převléknout se rychle do teplého. Ve čtyřech tisících asi 15 stupňů, šílená bolest hlavy a na procházku ani pomyšlení. Byl jsem rád, že jsem funěl kolem auta. Šichta začíná teprve večer – tzv. velký servis cca do páté ranní. Ale Franta drží,“ chrlí ze sebe Lavor a je k nezastavení.