Počasí v Bolívii závodníkům nepřeje. Organizátoři museli kvůli povodním zrušit celou šestou etapu. To znamená dva dny odpočinku. Posádky se ze zatopeného Orura přesunuly do La Paz. „Mechanici mají prostor pro pečlivý servis. My vyklízíme kabinu, ve které jsou tuny bahna,“ popisuje neplánovaný den volna Martin Macík. „Všichni se dáváme dohromady po otřesné noci a nouzovém spaní na dálnici před Orurem,“ dodává Macík, aktuálně na 16. příčce celkového pořadí.
Měla to být jedna z těch hodně dlouhých etap. Organizátoři původně připravili pro závodníky 786 km, z toho mělo být 527 kilometrů měřených. Opravdová výzva i s pomyslnou třešničkou v podobě focení před jezerem Titicaca. Etapa s údajně nejdivočejšími dunami. Místo toho přesun do La Paz, administrativního centra Bolívie.
„Pátá etapa byla opravdu výživná a kluci udělali večer opravdu jen nejnutnější servis. Teplota těsně nad nulou, proudy vody a bahna nejsou zrovna ideální podmínky pro cokoliv,“ líčí průběh soboty Michal Mrkva, mechanik Big Shock Racing týmu. „Pokračovat v servisu budeme v La Paz během neděle, kdy je ´druhý´ den volna.“
Big Shock Racing takticky nenocoval v oficiálním bivaku, ale kousek od něho. Na části uzavřené dálnice před městem. „Díky tomu jsme nemuseli řešit tolik bahno a vyprošťování techniky. Zároveň se potvrdila zkušenost, že i asistence a doprovodné vozy je ideální mít připravené na extrémní terén. Nechtěl bych zažívat to, co jiní ve standardních karavanech,“ popisuje bolívijské povodně Martin Macík starší.
Atmosféra při závodě je i přes nepřízeň počasí úžasná. „Stačí jen, aby na chvilku přestalo pršet a hned je kolem nás spousta fanoušků, kteří se chtějí fotit nebo žádají o podpisy. Je vidět, že Dakarem žije celá Bolívie,“ svěřuje se Martin Macík, pilot kamionu 518.
Lavorovo dakarské okénko
Lavor je mechanik týmu Big Shock Racing, který letos na Dakar vyrazil úplně poprvé. Jeho atmosféru nasává o to intenzivněji. V noci pracuje na technice a přes den jede závod v asistenčním vozidle a dohlíží na Marťase (Macíka). Bude nám ve svých krátkých komentářích zprostředkovávat detaily všedních dní na Dakaru i zákulisní dění, o kterém se fanoušci slavného závodu jinak jen těžko dozvědí.
Lamy a dálnice…
„U snídaně čumíme jako sůvy. Zautomatizované pohyby. Balíme a vyrážíme na pátou etapu. Cíl byl jasný. Nepojedeme po silnici, ale budeme křižovat závodní trasu. Užívám si místní okresky a neustálá stoupání mezi třemi a pěti tisíci metry. Potkáváme lamy kolem cest, ale i bagry. To se Bolivijci snaží stavět skutečnou silnici s asfaltem. To nejhorší bylo ještě před námi. Zatímco kluci bojovali, my se už brodili. První dva brody jsme zvládli sami. Třetí cca 8 metrů dlouhý byl dostatečná výstraha, abychom angažovali jednoho místního coby průvodce. Dojezd do bivaku a nástup do šichty. Ležím v té zimě pod autem, teče na mě proud vody a myslím jen na sprchu a ten svůj pelíšek v bydlíku ,“ s láskou popisuje zatím poslední den viditelně unavený Lavor.
