16 let a čtyři generace: to je bilance SUV Hyundai Tucson. Tím se nemůže pochlubit asi žádný evropský výrobce. A my jsme se právě za volant nejnovější generace oblíbeného SUV posadili v rámci prvního seznámení.
Učili se
Hyundai je automobilkou, která do Evropy přišla poměrně nedávno, vždyť oficiálně se tak stalo až v roce 2000. Konkurenceschopnost nebyla v počátcích taková, jakou by si představovala, ale učila se, sbírala zkušenosti a postupem času se dostala tam, kde je dnes.
A krásný příklad je právě vývoj model Tucson, jehož první generace do Evropy přijela v roce 2004. Designově šlo o ošklivé káčátko a ani technologiemi a výbavou nešlo o žádný etalon. Jako první pokus to přesto pro značku nebyl neúspěch.
Druhá generace přišla v roce 2009, v Evropě ovšem se jménem ix35. Z pohledu designu to byl hodně velký skok, ale na nejlepší stále ztrácela. Od roku 2011 se vyráběla v továrně v Nošovicích, kde vznikají od té doby všechny další Tucsony. V České republice bylo druhé generace prodáno 11 500 kusů.
To třetí, právě odcházející generace, už se konkurenci vyrovnala a mohla se jí hrdě postavit. A to jak designově, tak i technicky a z pohledu výbavy. A oblíbenost mezi zákazníky potvrzuje i fakt, že se prodalo více než 19 600 modelů. V roce 2020 jde v České republice o nejprodávanější vůz v privátním segmentu C-SUV, celkově je po započtení fleetových prodejů druhé. Tvoří u nás téměř třetinu celkových prodejů značky.
Výrazný design
Na první pohled je nový Hyundai Tucson autem, které si s ničím jiným nespletete. Automobilka na něj uplatnila nový designový jazyk ‚Sensous sportiness‘ s prvky ‚Parametric dynamics‘. Zní to složitě, ale výsledek vůbec nevypadá špatně, tím spíše při živém setkání.
Přední části dominuje výrazná maska chladiče, jejíž rohy se změní po rozsvícení denního svícení (anebo parkovacích světlometů) ve světlomety. Automobilka to nazývá jako „andělská křídla“. Zajímavé je, že v základní výbavě je osvětlení v masce tvořeno halogenovými žárovkami, LEDky jsou až od druhé výbavy výše.
Nápaditý design nabízí SUV i z boku, kde jsou výrazné plastové nástavce blatníků, ale hlavně dvě linky „Z“ na předních a zadních dveřích. Od A-sloupku na C-sloupek procháí těsně pod střechou výrazný chromový prvek.
A designu nezůstává nic dlužna ani zadní část. I tady si designéři vyhráli se světlomety. Hyundai je nazývá jako „parametrické světlomety“ a jak je dnes moderní, procházejí celou šíří automobilu. Zakončeny jsou dvěma zuby po každé straně, v nichž jsou opět skryté světlomety. I v tomto případě je však škoda, že nejsou ve všech výbavách LEDkové, ale jsou i žárovkové (ty má červené auto z fotek). Záď nekazí žádný stěrač, ten tu přesto nechybí, protože je skryt v horní části okna pod střešním spojlerem. Zajímavostí je i zadní znak, ten je přímo ve skle, a přestože vypadá plasticky, je hladký.
Automobilka nabízí 9 laků karoserie, přičemž dominují černé a šedé odstíny, ale nechybí ani dvojice červených laků či jeden bronzový lak. Lakování lze zkombinovat s černým lakem střechy.
Interiér překvapí drobnostmi
Obyčejný není Tucson ani v interiéru. A to jak na pohled, tak technologiemi. Řidič má před sebou 10,25palcový digitální přístrojový štít s možností změny zobrazení (podle jízdního režimu nebo přes menu multimediálního systému). Zajímavé je, že podobně jako u nových mercedesů není krytý žádnou kapličkou.
Stejně velký může být také středový multimediální displej, který je plně dotekový. A dotekový je celý středový panel. Alespoň, že pro ovládání klimatizace tu jsou samostatné dotekové plošky a nemusí se to řešit přepínáním přes displej, i tak se musíte dívat, kam prsty ťukáte.
Po celé šíři interiéru se táhne linie – od dveří přes palubní desku. To není jen designový prvek, ale před spolujezdcem se v ní ukrývá difúzní ventilace vzduchu. Nechybí samozřejmě ani klasické výdechy, bude tedy jen na spolujezdci, jakou formou bude chtít prostor kolem sebe vychladit nebo naopak vytopit.
První kilometry za volantem
Hyundai zákazníkům nabízí opravdu velký výběr pohonných jednotek. Od čistě benzinových a naftových verzí jsou tu i mild-hybridy a hybrid. Nabídku na jaře 2021 rozšíří i nový plug-in hybrid. Jen čistý elektromobil se u Tucsonu nechystá.
V rámci prvního seznámení na českých silnicích jsme postupně usedli za volant mild-hybridního naftového provedení a mild-hybridního benzinového provedení, v obou případech s pohonem všech kol a dvouspojkovou převodovkou DCT (zajímavostí je, že klasický hybrid má měničový automat). Ta se ovládá podobně jako ve vodíkovém Hyundai Nexo tlačítky na středovém tunelu.
Ta vůbec první zkušenost se odehrála s naftovým mild-hybridem. Ten v tomto konkrétním případě kombinuje 1,6litrový naftový čtyřválec CRDi se startér/generátorem. Všechny čtyři kola poháněl 100 kW/136 koňmi a 250 Nm přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodoku DCT (0-100 km/h: 11,6 s, maximální rychlost: 180 km/h).
Motor je už po startu docela tichý, stejně jako celé auto. To ovšem platí do chvíle, než vyjedete z města, protože pak se kolem vnějších zrcátek a A-sloupků začne ozývat aerodynamický hluk. Není to nic hrozného, ale v jinak tichém autě si toho nelze nevšimnout.
Při jízdě nejvíce zaujal komfort, kterým Tucson konejšil posádku. V zatáčce se sice auto i díky vyšší stavbě karoserie naklání, ale s nerovnostmi se popasuje skvěle. I na rozbité silnici se k posádce dostává jen velmi málo otřesů, ale na sportovní projíždění zatáček byste měli zapomenout. Stabilita je přesto i při vyšších dálničních rychlostech bezchybná.
Motor je sám o sobě docela tupý, bez špetky vzrušení. V takovém autě to ale vlastně vůbec nevadí. Je dobře odhlučněn a jeho zátah sice není přesvědčivý, ale je prakticky lineární od volnoběhu až k červenému poli otáčkoměru. Při prvotním sešlápnutí plynového pedálu přichází nejprve reakce od startér/generátoru 48V mild-hybridního systému, přičemž spalovací motor se připojuje vzápětí. Jako řidič to nepoznáte, reakce jsou ale rychlejší než u běžného naftového motoru. I dvouspojková převodovka si s motorem rozuměla velmi dobře, řadila intuitivně a rychle.
Protože jde o mild-hybrid, zajímalo nás, jak moc bude využívat plachtění. Auto skutečně plachtění využívá, ale jen někdy. Při podobných jízdních situacích totiž jednou plachtí a jindy neplachtí a brzdí motorem (nabití maličkého akumulátoru na to vliv nemá). Na systém toho, jak to funguje, se nám přijít nepodařilo. Podobně to ovšem fungovalo i u testovaného mild-hybridního Hyundai i20 (jeho test připravujeme), ale i u druhého benzinového mild-hybridního Tucsonu, jímž jsme se vozili.
Ten se startér/generátorem kombinuje benzinový 1,6litrový čtyřválec T-GDI se 132 kW/180 koňmi a 265 Nm (0-100 km/h: 9,6 s, maximální rychlost: 189 km/h). I v tomto případě šlo o vůz vybavený pohonem všech kol a dvouspojkovou převodovkou DCT. Nepřekvapí, že motor je ještě tišší, než v případě předchozího naftového mild-hybridu, ale aerodynamický svist je ve vyšších rychlostech slyšet pořád.
Tentokrát šlo o auto v nejvyšší verzi, takže na jeho palubě bylo ještě více výbavy, přičemž velmi zajímavou funkcí je hlídání mrtvého úhlu. To totiž kombinuje nejen svítící ikonky ve zpětných zrcátkách, ale při jakékoliv aktivací blinkrů se v přístrojovém štítu zobrazí záběr z kamery z té strany, kde je aktivovaný blikač. Je to sice drobnost, ale skvělý nápad. A podobných aktivních jízdních asistentů nabízí Tucson spoustu, přičemž jde i o většinu těch, které se dnes používají i u dražších, prémiových značek.
Ve výbavě nechyběl ani adaptivní podvozek – mimochodem vůbec poprvé. Jeho naladění se mění se změnou jízdních režimů (zajímavé je, že auto vždy startuje na Eco). Rozdíl mezi ekologickým a sportovním jízdním režimem není z pohledu podvozku až tolik znatelný, hlavní slovo má vždy hlavně komfort, liší se ale reakce na pohyby plynovým pedálem. V tom ekologickém je auto výrazně letargičtější. Benzinový mild-hybrid je však celkově docela agilní a podstatně živější než ten naftový. Také jeho projev není tak plochý. Stejně dobře ale funguje převodovka.
S adaptivními tlumiči je auto ještě komfortnější než s běžným podvozkem. Zajímavé ale je, že je na nerovnostech o něco víc slyšet – ale jen s vypnutým rádiem. Od kol se ozývá decentní bubnování, to u naftového mild-hybridu s obyčejnými tlumiči slyšet nebylo.
Závěr a cena
První zkušenost s novou generací Hyundai Tucson v nás zanechala pozitivní dojem. Je to auto, které vypadá jinak než všechna ostatní auta. Na silnici si ho s ničím jiným nespletete, přesto nejde o nijak zvlášť extravagantní auto.
To lepší je ale zkušenost za volantem. Po (sice nedlouhém) seznámení se dvěma verzemi je jasné, že to, co tu hraje prim, je komfort posádky. A to jak ten od podvozku, tak i sluchový, ačkoliv mimo město je více slyšitelný aerodynamický hluk. Obě verze podvozku (adaptivní i neadaptivní) se snaží posádku izolovat od nerovností na silnici a vlastně se jim to i daří. Daní za to je necitlivé řízení s velkým posilovačem účinku, ale i necitlivé brzdy. Vadí to? Nakonec vlastně nevadí, protože pro ten způsob jízdy, pro nějž je Tucson naladěn, je to nakonec dobře.
Nová generace Hyundai Tucson je o něco dražší, než ta odcházející, zároveň má však bohatší standardní výbavu (i o některé jízdní asistenty). I tak je základní akční cena od 529 990 Kč vcelku zajímavá. Navíc i v nejnižší výbavě Start si můžete pořídit hybrid, mild-hybridy jsou až v další výbavě Comfort (benzinový od 629 000 Kč, naftový 749 000 Kč).
Kompletní ceník platný od 1. prosince 2020 je ke stažení zde.