Mazda MX-5 je na trhu již třicet pět let, což není právě málo. Přesto je stejně přitažlivá a zábavná jako na počátku. Lehounký roadster si jednoduše získal svět svou zábavností. Má britskou koncepci, japonské logo a americký původ.
S více než jedním milionem vyrobených kusů je Mazda MX-5 nejprodávanějším roadsterem všech dob. A konkurence? Ta už dnes prakticky neexistuje. Jejímu designu a charakteristickým jízdním vlastnostem, jako je lehkost a vyváženost, už dnes nemá kdo a jak odpovědět. Podobá se tomu snad jen dvojice kupé v podobě Subaru BRZ a Toyota GR86, ale ta mají klasickou střechu.
Je globální
Mazda MX-5 se i dnes stále pyšní vlastnostmi klasických britských roadsterů, na kapotě přesto nese logo japonské automobilky. Za jejím vznikem navíc stojí Američan Bob Hall, motoristický novinář, který v roce 1976 vedl rozhovor s Kenichim Yamamotem, tehdejším šéfem vývoje Mazdy. Na konci rozhovoru se ho Yamamoto zeptal, jaké auto by Mazda podle něj měla v budoucnu vyrábět. Hall měl jasno, vždy ho přitahovaly puristické britské roadstery, auta stvořená pro čistou radost z jízdy. Tehdy je vyráběl už jen Lotus, takže odpověď byla jasná.
Osud tomu chtěl, že Hall dostal o pět let později nabídku pracovat pro severoamerické vývojové centrum Mazdy. Opět se setkal s Yamamotem, tehdy již šéfem celé Mazda Motors. K jeho překvapení se ho zeptal: „Tak co, Bobe, proč nepracujete na tom lehkém sportovním autě?“ Tím se dalo vše do pohybu. V roce 1982 dostal projekt zelenou. Hall najal designéra Marka Jordana, který se připojil k týmu nového design centra Mazdy v jižní Kalifornii. Oba začali pracovat na základní koncepci, Japonci ale samozřejmě nechtěli zůstat stranou.
Vývoj se proměnil v soutěž dvou týmů, jednoho v Tokiu a druhého v Kalifornii. Zatímco Japonci prosazovali koncepci s pohonem předních kol a motorem vpředu, nebo pohon zadních kol s motorem uprostřed, Hall tvrdohlavě zastával britskou klasiku v podobě lehkého roadsteru s motorem vpředu a pohonem zadních kol. První kolo posuzování návrhů proběhlo v roce 1984, ačkoli Japonci nakonec preferovali koncepci s motorem uprostřed, která by měla nabízet lepší jízdní vlastnosti, proti ní mluvila vysoká hlučnost a vibrace.
Nakonec zvítězil Hallův a Jordanův návrh. Stavbou prvního funkčního prototypu byla pověřena britská společnost IAD z Wortingu. Model s kódovým označením V705 měl karoserii ze skelných vláken (laminát) a motor o objemu 1,4 litru z Mazdy Familia. Vozidlo bylo dokončeno v roce 1985 a přepraveno do Kalifornie, kde probíhaly první jízdní zkoušky v okolí Santa Barbary. Mazdu zajímaly zejména reakce veřejnosti, které byly pozitivní.
Projekt finálně schválen!
Projekt dostal konečné schválení až v lednu 1986. Práce na sériové verzi roadsteru pod novým kódovým označením P729 ale pak mohly naplno začít. Konečný vývoj vedl Toshihiko Hirai a design měl na starosti návrhář čínsko-amerického původu Wu-Huang Chin. Zatímco design byl řešen v USA, inženýrské části projektu se ujalo japonské oddělení.
Priority byly jasné. Nový model musel být levný, velmi lehký a i přes otevřenou karoserii roadsteru pevný. Toho bylo dosaženo pomocí pomocných rámů a nosníku, který spojoval motor se zadním diferenciálem. Cílem bylo také dosáhnout perfektních jízdních vlastností, což umožnilo nezávislé zavěšení všech čtyř kol a rozložení hmotnosti mezi nápravami v poměru 50:50. Jediným omezením byly bezpečnostní předpisy, které se v průběhu let zpřísňovaly.
Tento přístup se prokázal jako úspěšný, a nový roadster pod názvem Mazda Miata byl veřejnosti představen přesně 10. února 1989 na autosalonu v Chicagu. Prodej začal již o pár měsíců později v USA, Kanadě, Japonsku a v roce 1990 také v Evropě, kde auto dodnes známe jako Mazdu MX-5.
Zákazníci si mohli kromě plátěné střechy zvolit i hard-top. Nízká hmotnost, pouhých 940 kg, si vystačila s šestnáctiventilovým motorem s rozvodem DOHC o objemu 1,6 litru a s výkonem 86 kW. Poptávka od počátku převyšovala výrobní kapacity Mazdy. MX-5 prostě přišla ve správný čas, kdy na trhu prakticky neexistovala podobná auta. Alfa Romeo Spider měla své nejlepší roky za sebou, britské roadstery byly drahé a Fiat Barchetta ještě ani nebyl na rýsovacím stole. Paradoxně ve stejném roce debutoval nový Lotus Elan, ovšem s pohonem předních kol. Ten však zcela propadl.
Mazda MX-5 měla tedy volné pole. Zaujala designem, hravými vyklápěcími předními světlomety, parádní stabilitou a navíc byla za dostupnou cenu. Nikdy to nebylo drsné sportovní náčiní, na to malý motor prostě neměl, ale zákazníci ocenili chování v zatáčkách a to, že jim malý roadster zprostředkovával radost z jízdy. Také výbava byla skromná. Základní Mazda MX-5 jezdila na plechových kolech, neměla posilovač řízení, rádio ani klimatizaci a okna se stahovala ručně (za tyto prvky jste si museli připlatit).
Tady je svět ještě v pořádku. Tahle řidičská auta si ještě pořád můžete koupit s manuálem
Nadšencům puristických roadsterů to zjevně nevadilo. Dokonce se v USA neujala ani verze s automatickou převodovkou. Zákazníci dávali přednost pětistupňovému manuálu. S ním Mazda MX-5 zrychlovala na stovku zlehka nad osm sekund a dosahovala maximální rychlosti přes dvě stě.
První generace se vyráběla prakticky beze změn až do roku 1997. Samozřejmě vznikaly různé limitované edice (např. 1 500 LE), v roce 1994 dostala silnější motor 1,8i (98 kW), samosvorný diferenciál, přibyly také airbagy a výztuhy proti bočnímu nárazu, aby splnila přísnější normy, ale design i koncepce zůstaly prakticky beze změn.
Druhá generace až v roce 1997
Druhá generace přišla na trh až v roce 1997 jako modelový rok 1998 a představila se v Tokiu. Design byl inspirován tehdejším kupé RX-7 s wankelovým motorem, ale největší změnu přinesly přední světlomety, MX-5 totiž přišla o „mrkačky“. Kvůli vyšší bezpečnosti a větším rozměrům ale nabyla na hmotnosti, vážila už přes jednu tunu. Pod kapotou se proto objevil výrazně modernizovaný motor s variabilním časováním ventilů.
Postupně jeho výkon rostl při nezměněném objemu na 104 kW a po faceliftu v roce 2001 na 107 kW. Vznikly také limitované edice MX-5 turbo s výkonem 134 kW, které patří k vyhledávaným sběratelským kouskům.
Třetí generace se objevila v roce 2005, přičemž jednou z nejvýznamnějších inovací byla zavedení elektricky ovládané skládací střechy, což zjednodušilo její používání a zvýšilo komfort. Novinka také narostla a ztěžkla, což si vyžádalo použití silnějšího dvoulitrového motoru s výkonem 130 kW. Design třetí generace je inspirovaný retro prvky, ale uchoval tradiční prvky Mazdy MX-5, zatímco modernizoval technologie a bezpečnostní standardy.
V roce 2015 debutovala čtvrtá generace, která přinesla další zlepšení v oblasti designu, výkonu a technologií. Oproti svému předchůdci byla o 50 kg lehčí, což opět podtrhlo zaměření Mazdy na dynamiku a jízdní radost. Čtvrtá generace pokračuje v tradici svého předchůdce, zůstává populární nejen mezi puristickými řidiči, ale také mezi novými zákazníky, kteří hledají zábavné a dostupné sportovní auto.