Nejznámější evropský závodní okruh Nürburgring je dlouhý, těžký a náročný. My jsme na něj vzali dvojici rychlých modelů Kia. V prvním článku se podíváme na to, jak si s nástrahami více než 20 kilometrů dlouhého okruhu poradil Proceed GT.
Zelené peklo se mu neříká jen tak
Nürburgring je velmi známý okruh, jehož historie sahá až do druhé poloviny 20. let 20 století. Jeho výstavba oficiálně začala 27. září 1925 a otevřen byl 18. a 19. června 1927. Tehdy ale ve zcela odlišné podobě, než jakou známe dnes. Kvůli několika vážným nehodám musel být totiž v průběhu let několikrát přestavěn. Okruh, který leží pod hradem Nürburg ve stejnojmenném městě, zažil všemožné závody, včetně Formule 1.
Na okruhu se stále jezdí závody automobilů, ale je možné se tu svézt i v rámci tzv. turistických jízd. K tomu je určena tzv. Severní smyčka (Nordschleife), která měří 20 832 metrů a obsahuje 73 zatáček (33 levých a 40 pravých). A tuto příležitost jsme opět využili i my. Na trať jsme vzali modely Kia Proceed GT a Kia Stinger GT (o tom si více řekneme v dalším článku).
Kia představila model ProCeed GT Line a GT. Už jsme se s ním svezli
„Staré“ jméno, nový model
Název Kia Proceed už značka v minulosti používala. Tehdy šlo o model s třídveřovou karoserií. To už dnes neplatí, v současnosti jde o stylový shooting brake, tedy o designově zajímavější kombík. Mimochodem v rámci vývoje byl samozřejmě na Nürburgringu také důkladně testován.
V nabídce je – stejně jako Kia Stinger – pouze ve sportovně laděných výbavách GT line a GT, které se liší pohonným ústrojím. Nás zajímá právě GT, tedy nejsportovnější verze. Tu pohání benzinový motor 1,6 T-GDI. Jde o čtyřválec spalující benzin s výkonem 150 kW/204 koní a s točivým momentem 265 Nm. V našem případě s dvouspojkovou sedmistupňovou převodovkou.
Začátek sezóny
Letošní sezóna je na Nürburgringu teprve na začátku. Provozovatelé opět vyměnili část asfaltu a okruh trochu narovnali, aby byl bezpečnější. I tak má velmi malé únikové zóny, které mohou v případě i malé řidičské chyby znamenat nepříjemné chvilky. Zničené auto doprovodí účet za odtah a případně i zničená svodidla. Povinné ručení a havarijní pojištění tady – ač jde o „běžnou“ komunikaci – zpravidla neplatí, pojišťovny mají okruh ve výlukách.
Zapamatovat si trať není jednoduché, jedno, dvě, ale ani tři kola na to zdaleka stačit nebudou a tzv. „na oči“ se tu jezdit úplně nedá. Spousta zatáček překvapí pozdními apexy, ale mnohá překvapení číhají i za horizonty, kterých je tu opravdu hodně. V tomto případě sice mohou pomoci různé počítačové hry a simulátory, ale ty neumí zprostředkovat to, jak je okruh naživo členitý.
Na okruhu je velký provoz, a to i přesto, že jedna jízda stojí 25 € přes týden a 30 € přes víkend, včetně pátku. Kromě turistů tady jezdí i supersporty nebo tzv. „Ring taxi“ a jejich tempo rozhodně není výletní. Je tedy potřeba si neustále hlídat zpětná zrcátka a rychlejším autům umožnit bezpečné předjetí. Předjíždí se vždy zleva, stejně jako na běžné silnici.
A jdeme na to!
Z Prahy jsme s oběma auty vyráželi v pátek ráno a do Nürburgu jsme dorazili kolem půl čtvrté odpoledne. První, co jsme udělali, bylo to, že jsme nakoupili jízdy a vyrazili do fanshopu. Měli jsme totiž dost času, jezdilo se až od půl šesté.
Na parkoviště k vjezdu na okruh jsme pak dorazili kolem páté hodiny odpoledne. Parkoviště bylo poloprázdné, byl tu příjemný klid a tak to vlastně zůstalo celý večer. Na ježdění jsme měli hodinu a tři čtvrtě, trať zavírala ve čtvrt na osm. Na první kolo jsme se všichni opět těšili, opět tu bylo to vzrušení ve spojení s respektem. Najíždíme do uličky, přikládáme kartu ke stojanu, ozývá se pípnutí, závora se zvedá a my vyrážíme. Tlaky v pneumatikách (Proceed bohužel na zimních) jsou připravené, auto perfektně prohřáté a tak na výjezdu můžeme sešlápnout plyn až na zem.
Pneumatiky drobně proklouznou, aby se Proceed GT poměrně srdnatě rozjel. Má sice „jen“ 204 koní, ale rozhodně není pomalý. Přichází první esíčko, pořád pod plným plynem, rychlost narůstá a už v tuhle chvíli se zdá, že tohle auto bylo dobrá volba. Projedeme dalších pár zatáček a potvrzuje se to definitivně.
Ve sportovním režimu je příjemně tuhé – a to jak od podvozku, tak i od řízení – a otevřená klapka ve výfuku příjemně zní. Dobře je slyšet i přes helmu. Auto je poslušné, záď není neklidná, ale přesto zatočení pomáhá. A je to nejen cítit, ale i vidět ze Stingeru GT, kterým jsme Proceeda GT kvůli fotkám a videu občas pronásledovali.
Ačkoliv nejde o „hot-hatch“, respektive „hot-shooting brake“ v pravém slova smyslu, jde o tuhé auto, které ochotně a přesně reaguje na řidičovy pokyny – na sešlápnutí plynu, otočení volantu, ale i na tvrdé sešlápnutí brzdového pedálu. Tohle auto není ani při opravdu ostrém brzdění nijak rozházené a ABS funguje perfektně. Potěšil také fakt, že ani po několika ostrých kolech denně nijak výrazně nevadly brzdy. Celkem jsme jich s každým autem dali 12.
Velkým překvapením bylo i nalazení stabilizačního systému, který ani v zapnutém režimu vlastně nijak znatelně nezasahoval do řízení. Pocitově se chování auta nezměnilo ani po jeho omezení.
Povedl se!
Kia Proceed GT nejen parádně vypadá, ale také jezdí. Oproti předchozímu GT je celkově „pevnější“, ale není tvrdý. Museli bychom si ale zvyknout na výfuk. Je super, že auto zní i zvenku, užívali jsme si to ve sportovním režimu na okruhu, ale v normálním jízdním režimu při pomalém popojíždění je výfuk občas otravný. Ovšem při dlouhé cestě po dálnici je nalazen tak, že posádku neobtěžuje.
To je ale jediná výtka, kterou jsme za téměř 1700 kilometrů (z toho několik stovek opravdu ostrých) a tři dny ježdění na autě našli. Převažovala totiž pozitiva z toho, jak dokáže na pohled vlastně obyčejný kombík fungovat a prohánět mnohem sportovnější a papírově rychlejší auta.
Kia Proceed GT máme naplánovaný i do klasického redakčního testu a už teď jsme zvědaví na to, jak bude fungovat v běžném životě.
Brzy se můžete těšit ještě na další dojmy zpoza volantu Kii Stinger GT, který je znatelně rychlejší, jistější a ovladatelnější. Přesto je i tak v něčem horší než Proceed GT…
