O dopravních nehodách vás informujeme bohužel až příliš často. Víme, že nehody se prostě stávají. Víme to i na vlastní kůži. Většinou ale informujeme jen o tom, co se stalo, snažíme se vám říct i to, proč se to stalo a jaký trest hrozí viníkovi nehody. Jenomže samotné místo dopravní nehody je pro laika něco jako zhmotnění pekla. Obzvlášť, když to skončí špatně. A jak ukazuje blog středočeských záchranářů, nejen pro laika. I ostřílený profesionál může cítit strach nebo napětí. A v případě jednoho konkrétního případu z jednoho konkrétního výjezdu, se vůbec nedivíme.
Jako prevence dopravních nehod často slouží řada kampaní, například jedna nedávná od Besipu. Upřímně si ale nemyslím, že nějaká kampaň řidiče zklidní. Že jim snad dostatečně ukáže, co všechno se vlivem jejich špatného rozhodnutí za volantem může stát jim, jejich blízkým nebo někomu dalšímu. A jak ukazuje článek záchranáře, může se toho stát opravdu hodně. A může to být extrémně bolestivé s následky na celý život. Vzpomeňte si na to, až budete přemýšlet nad tím, jestli je opravdu nutné předjíždět to pomalu jedoucí auto pře vámi. Jestli je opravdu tak zábavné šlápnout v provozu na plyn a užít si ten opojný pocit z rychlosti. Nebo ve chvíli, až si třeba budete za volantem chtít vyřídit zprávu nebo hovor.
Každý druhý postih z povinného ručení je z důvodu jízdy pod vlivem alkoholu
Drsný příběh ze života
Autorem příběhu z jednoho velmi náročného výjezdu, který najdete zde, je Jan Bradna, zdravotnický záchranář okresu Praha východ. Najdete ho na této adrese. V několika málo odstavcích popsal, jak také může vypadat místo nehody a jaké následky taková nehoda také může mít.
Šlo o zásah, při kterém na místo nehody přijela posádka záchranářů jako první. Ještě ani hasiči nebo policisté tam nebyli. Velkým štěstím bylo, že u nehody zastavilo hned několik kolemjedoucích, kteří neváhali ani sekundu a okamžitě začali s laickou, byť přes telefon profesionálně vedenou resuscitací. Část svědků se věnovala malému chlapci, který, jak se následně ukázalo, jel v autě nepřipoutaný a bez dětské autosedačky.
Další se snažili resuscitovat těhotnou ženu, která ležela kousek od trosek auta. Místo nehody záchranář popisuje takto: „Navzdory vážným zraněním a krvácení v obličeji jí nějaká žena kromě masáže srdeční poskytuje i umělé dýchání z úst do úst. Má můj obdiv, resuscitaci do našeho příjezdu vedla kolegyně z operačního střediska po telefonu, je to velmi náročné pro obě strany sluchátka. Zraněná žena mě už z dálky něčím zaujme, až po chvilce mi dochází, že je ve vysokém stupni těhotenství. Laici resuscitují správně, což je v tuhle chvíli veliká pomoc. I pár dalších lidí kolem vypadá, že jsou schopni a hlavně ochotni nám pomoci. Na krajnici na trávě leží na boku malý chlapec – pět nebo šest let, v bezvědomí, krvácí z hlavy, je u něj na bobku nějaký muž, asi on ho položil na bok. Říká mi, že chlapec dýchá. Díky němu. Kolem nehody pobíhá ještě muž středního věku s rozbitým, krvácejícím čelem, svlečený do půl těla, je silně rozrušený, zmatený. Někdo se ho snaží zastavit a zklidnit. Nejdřív jdu k ženě a snažím se vyhmatat pulz na krkavici. Neúspěšně. Prosím laiky, aby dále resuscitovali, ujišťuji je, že to dělají dobře a že se k nim vrátíme hned, jak to půjde.“
Konec nebyl dobrý
Tentokrát vám nebudeme říkat o tom, jak to dopadlo dobře. Berte to jako velké varování toho, co všechno se může na silnici stát. Tento příběh neskončil dobře. „U auta mě oslovuje žena, která zraněnou resuscitovala před naším příjezdem. Ptá se na vodu na omytí obličeje od krve. Obdivuju jí. Zastavila hned v prvním autě za nehodou. Omývá si obličej a vyplachuje pusu. Chtěl bych jí poděkovat za to, co udělala, ale nevím jak to vyjádřit. Snad to pochopila. Třeba to cítí stejně, třeba stačilo vidět, že jsme do toho taky dali všechno. Posádka zatím končí beznadějnou resuscitaci a přikrývá ženu prostěradlem.“
Tohle je realita vážných dopravních nehod. Žádná kampaň tak silný příběh nikdy neodvypráví.