Rostoucí ceny nových automobilů mění způsob, jakým Češi přemýšlejí o nákupu auta. Ojetý vůz už dávno není řešením jen pro ty, kteří mají velmi omezený rozpočet. Stále častěji jde o vědomou volbu zákazníků, kteří chtějí za stejné peníze mladší, lépe vybavené nebo hodnotnější auto.
Průzkum společnosti Arval na téma ojetá vozidla, který realizovala agentura Ipsos, ukázal, že s nákupem ojetého automobilu má zkušenost 77 % respondentů. Vysoká cena přitom odradila od pořízení nového vozu 80 % těch, kteří o něm uvažovali.
Do rozhodování vstupuje i dlouhodobý vývoj cen. Podle údajů z dodaného podkladu vzrostla průměrná cena nového automobilu v České republice během posledních pěti let o 30 %. Současně se prodávané ojeté vozy pohybují v průměru kolem stáří 9,5 roku. Mezi úplně novým autem a typickou ojetinou tak vzniká prostor pro zánovní vozy, které mají za sebou například první období operativního leasingu.
Nejčastěji jde o auta stará jeden až tři roky. Mají doloženou servisní historii, během provozu pravidelně absolvovala údržbu a stále nabízejí současnou bezpečnostní a komfortní výbavu. Jejich pořizovací cena je přitom nižší než u srovnatelného nového vozu.
„Řada zákazníků dnes neřeší jen to, zda je automobil nový nebo ojetý. Zajímá je především hodnota, kterou za své peníze získají. U zánovních vozů po operativním leasingu často zjistí, že si za stejný rozpočet mohou dovolit lépe vybavený model nebo vůz vyšší kategorie, aniž by museli slevit z požadavků na komfort, bezpečnost nebo technický stav. Právě proto o tento segment v posledních letech roste zájem,“ říká manažer prodeje ojetých vozidel Arval CZ Tomáš Masopust.
Cena je důležitá, samotná ale nestačí
Při výběru ojetého automobilu se pozornost kupujících stále více přesouvá také k tomu, co má konkrétní vůz za sebou. Servisní historie je podle průzkumu důležitá pro 69 % respondentů a technický stav patří mezi nejvýznamnější kritéria pro 59 % dotázaných.
Právě u ojetého auta přitom samotný věk a údaj na tachometru nemusejí říkat celý příběh. Dva zdánlivě velmi podobné automobily mohou mít za sebou odlišný způsob používání i péče, což se později může projevit na nákladech na údržbu a opravy.
„Dva stejně staré vozy se stejným nájezdem mohou mít za sebou úplně jinou historii, která zásadně ovlivní budoucí náklady na provoz i servis. Proto zákazníci stále více oceňují možnost ověřit si původ vozu, jeho servisní záznamy i způsob používání. Transparentní historie vozidla je dnes pro mnoho kupujících stejně důležitá jako jeho cena,“ doplňuje Tomáš Masopust.
Právě známá minulost patří mezi argumenty, které mohou hrát ve prospěch automobilů vrácených po operativním leasingu. Během předchozího provozu procházely pravidelným servisem podle doporučení výrobce a informace o údržbě i provedených opravách jsou evidovány. Zákazník tak může získat podstatně lepší přehled o tom, odkud automobil pochází a jakou péči v minulosti dostával.
Dva nebo tři roky ještě neznamenají staré auto
U moderního automobilu nejsou dva nebo tři roky provozu obdobím, po kterém by vůz automaticky stál na konci své použitelnosti. Řada aut se po skončení leasingové smlouvy vrací ve stavu, ve kterém mohou dál bez zásadních omezení sloužit dalšímu majiteli.
Právě to vytváří alternativu pro zákazníky, kteří nechtějí platit cenu nového automobilu, ale současně hledají vůz, jenž není starý mnoho let a jehož minulost je možné doložit. Zánovní automobil po prvním leasingovém cyklu tak může stát mezi oběma tradičními možnostmi. Není nový, ale zároveň se výrazně liší od podstatně starších ojetin bez podrobně zdokumentované historie.
„Dvouleté nebo tříleté auto je dnes často teprve na začátku své životní cesty. Pokud o něj bylo během prvních let správně pečováno, není důvod, aby spolehlivě nesloužilo dalšímu řidiči. Prodloužení životního cyklu kvalitních vozidel dává ekonomický i praktický smysl,“ uzavírá Tomáš Masopust.
Průzkum byl realizován v březnu 2026 na vzorku 1000 respondentů z celé ČR.
Zdroj: Arval, automotozpravy.cz
Štítky: anketa, koupě ojetého auta, koupě ojetiny, ojetá auta, ojetina, průzkum
K tomu, co lidi od ojetin odrazuje, patří i jedna věc, která v průzkumech nebývá: nejistota kolem pojištění. Přitom platí jednoduché pravidlo… povinné ručení musí být sjednané dřív, než s autem vyjedete, a bonus se převádí z vaší předchozí smlouvy, ne z auta. Než zaplatíte zálohu, vyplatí se v registru ČKP ověřit, jestli na vozidle neběží nesplacené pojistné nebo záznam o totální škodě; je to zdarma a ušetří to nepříjemné překvapení. A u aut zhruba do 150–200 tisíc se často nevyplatí plné havarijko, ale připojištění skel a střetu se zvěří ano. Doporučuju mrknout a porovnat třeba na suri.cz zabere chvíli a ukáže, kde tahle kombinace vyjde nejlíp.
Já už vlastně žádné nové auto ani nechci.
Jsou to regulace EK, které mi je zošklivily.
Kdo měl zájem o BMW řady 3, pořídil si ho ve verzi E30, pak přišla verze E36 s lepšími motory a podvozky a pak E46 ještě lepší. No a pak M3 s řadovým benzínovým 3,2 l šestiválcem, který bez vibrací a rád točil 8500 otáček a měl výkon 343 koní bez turba.
Ale dnes si můžete pořídit jedině pojízdný Facebook s povinným připojením k internetu, který má černou skřínˇku. Ta zaznamenává kde jsem byl a kolik a s jakou spotřebou tam jedu a dokáže tyhle informace komukoliv předat.
Po nastartování musím povypínat několik otravných asistentů, aby mi na křižovatkách nechcípalo auto nebo se se mnou nepřetahovalo o volant a nebo jen otravně nepípalo.
Dnešní auto má také mnohem méně zajímavý pohon, než to auto před ním a než to ještě před ním.
Díky tomu všemu a vnucované elektromobilitě je také mnohem dražší, než auta, která se mi líbila víc.
Je to také mnohem méně kvalitní auto, protože výrobce šetřil na čem jen mohl, aby i tenhle přeregulovaný produkt mohl nabídnout za asponˇ trochu přijatelnou cenu.
Je to hrozné, když si uvědomím, že před takovými 25 – 30 lety jsme zažívali zlaté časy automobilizmu a že se ty zlaté časy už asi nikdy nevrátí.
Jenže tak to je, že si neuvědomujete, že žijete ve zlatých časech, když v nich žijete.
Myslíte si, že to bude ještě lepší a ne že to půjde do háje…
V těch důvodech chybí kategorie „Chci normální auto bez EU nesmyslů a dotykového ovládání“.
A jeden z problémů u pořízení nového vozu je i povinnost servisních/garančních prohlídek – dle diktátu výrobce vozu, po dobu záruky. Jejich tzv. autorizovaný/značkový autoservis je někdy až příšerně nenažraný = drahý, při použití výhradně jen jejich materiálu (někdy ale předraženého na úroveň lichvy !), který lze v ČR zakoupit kdekoliv – a za jinou cenu. Dle Blokové výjimky EU sice můžete jít i k neautorizovanému autoservisu – ale s rizikem prý „špatně“ provedené servisní prohlídky – a tím ZTRÁTY záruky vozu …
O 30% vyšší plat může být v číslech u čistého platu např 20 tis.
U ceny auta to může být např 350 tis.
To je první problém.
Ten druhý a podstatný spočívá v tom, že moje desetileté auto v plné výbavě mi nabízí komfort, jízdní vlastnosti a design, ke kterému mi už dnešní pojízná bublina nemá co přidat.
Manželka má nový vůz který pokud jsem donucen řídit, tak podléhám po startu deset minut procedůře kdy se otravuji s vypínáním pípacích a o volant se přetahujících nesmyslů. Za jízdy mi zase odvádí pozornost od řízení velký display, kterému se musím věnovat i při obyčejném přenastavení teploty neboť hrozí, že při hrbaté silnici nadskočím a nechtěně si v létě zapnu vyhřívání sedadla.
Problém je, že lidé jako já nemají dnes v Evropě co koupit.
Takže dojezdím svůj vůz na max i za cenu vyšších provozních nákladů a budu doufat, že mi trh bude mít časem co nabídnout.
Naprosto souhlasím.
Pane Vlachu, jsem rád, že se svým názorem nejsem sám (můj názor= váš). Já si radši pořídil 3 starší auta (2x 2015 a 2021), u kterých je řízení ještě radost (i když to slovo už neznamená to, co třeba ještě v 90.letech, kdy vás zlodějští úředníci nešmírovali na každém rohu pomocí kamer). A doufám, že alespoň jedno z nich se dožije doby, kdy už nebudu kvůli věku schopen řídit.
Tak ještě hodně kilometrů s normálním autem !!!
Zdraví Tomáš Winter