Koupě ojetého auta bývá mnohem větší detektivka, než se na první pohled zdá. Na fotografiích může vůz vypadat skvěle, při osobní prohlídce působit zachovale a prodejce může mluvit přesvědčivě. Právě u ojetin se ale často láme chleba v detailech, které nejsou vidět hned. Největší obavy přitom zpravidla vyvolávají prodělané havárie a různé formy poškození.
Odhalit starší nehodu přitom nebývá snadné ani pro zkušeného automechanika. Ještě složitější je přesně odhadnout, jak velká škoda na autě v minulosti vznikla a jak kvalitně byla oprava provedena. Právě proto dává smysl prověřit historii vozu, například přes Cebii. Vedle orientačního vyčíslení škody lze často dohledat i fotografie auta po nehodě, takže je možné vidět, co se s ním skutečně stalo. Součástí takového prověření bývají také záznamy o průběžně najetých kilometrech, země původu, skutečný rok výroby, datum první registrace, kontrola odcizení a leasingu, předchozí inzerce i ověření, zda auto nesloužilo jako taxi.
To ale neznamená, že je kupující bez šance i při obyčejné fyzické kontrole. Existuje několik signálů, které mohou napovědět, že auto v minulosti prodělalo poškození a že je na místě zvýšená opatrnost. Jakmile se některý z nich objeví, vyplatí se minimálně důkladně prověřit historii vozu a ideálně přizvat i odborníka na osobní kontrolu.
Co může prozradit dřívější havárii
Hodně napoví už samotná okna. Stačí se podívat na kódy a značení na všech sklech. Jestliže má některé z nich odlišný rok výroby nebo jiné logo výrobce než zbytek auta, může jít o díl měněný po nehodě.
Podobně výmluvné bývají světlomety. Ty stárnou víceméně rovnoměrně, takže jeden nápadně novější, čirší nebo od jiného výrobce může ukazovat na opravu po nárazu. Nejde sice o stoprocentní důkaz, ale rozhodně o detail, který stojí za pozornost.
Další kapitolou je lak. Auto je nejlepší prohlížet za denního světla, kdy jsou dobře vidět rozdíly v odstínu, odlesku i případné přechody mezi jednotlivými částmi karoserie. Právě jiný odstín některého dílu často ukazuje na lakování po opravě. Pomoci může i jednoduchá zkouška magnetem. Pokud na plechové části karoserie někde nedrží, může to znamenat větší vrstvu tmelu po předchozí opravě.
Nákup ojetiny: Prodávající tvrdí, že nic netají, ale kupující jim stejně nevěří. A často je to dobře
Podezřelé bývají také šrouby blatníků a kapoty v motorovém prostoru. Jestli nejsou zalakované stejně jako okolní části nebo jsou na nich viditelné stopy po nářadí, je pravděpodobné, že byl díl sundáván. Samo o sobě to ještě nemusí znamenat těžkou havárii, ale rozhodně to není detail, který by měl kupující přejít bez povšimnutí.
Velmi důležité jsou i spáry mezi jednotlivými díly karoserie. Mezery mezi dveřmi, kapotou a blatníky by měly být na obou stranách stejné. Křivé nebo nestejné spáry patří mezi časté známky oprav po nehodě, zejména pokud se spojí s dalšími podezřelými detaily.
Zcela zásadní je kontrola VIN kódu. Ten musí souhlasit s údaji v technickém průkazu i s VIN pod čelním sklem, na sloupku dveří a na dalších místech, kde se u konkrétního modelu nachází. Právě prověření historie od Cebie může pomoci i s tímto krokem, protože obsahuje podrobný návod ke kontrole identifikátorů vozidla. Smysl je zřejmý. Lze tak odhalit, zda auto nebylo složené z více vozidel nebo zda mu někdo nepřisoudil falešnou identitu, aby zakryl krádež.
Technický stav auta poznáte i bez zvedáku
Vedle stop po havárii se vyplatí sledovat i běžný technický stav vozu. Začít lze u karoserie, kde je dobré projít hlavně lemy blatníků, spodní části dveří a prahy. Rez se často objevuje také pod víkem kufru. Právě tato místa napoví, zda auto nezačíná boj s korozí prohrávat.
Důležitá je i vizuální kontrola motoru. Mastné skvrny mohou ukazovat na únik oleje a mnoho napoví i samotný olej na měrce. U staršího vozu s naftovým motorem je černá barva běžná. Pokud je ale olej mléčný, může to ukazovat na problém s těsněním pod hlavou. Chladicí kapalina by neměla být rezavá ani mastná. Pozor je dobré dát i na motor, který je až podezřele čistý. Někdy nejde o pečlivost, ale o snahu zakrýt úniky kapalin.
Bez povšimnutí by neměla zůstat ani elektronika. Po zapnutí zapalování by se měly rozsvítit všechny kontrolky. Následně má smysl vyzkoušet ovládání oken, klimatizaci, rádio, světla i centrální zamykání. U modernějších aut bývá právě elektronika jedním z míst, kde se rychle projeví zanedbaná údržba.
Velmi cenný je studený start. Ideální je domluvit se s prodejcem tak, aby auto bylo při příjezdu opravdu studené. Motor by měl naskočit bez váhání a neměl by se ozývat klepáním. Hodně prozradí i kouř z výfuku. Modrý znamená spalování oleje, dlouhodobě bílý může ukazovat na problém s chladicí kapalinou a černý vypovídá o špatném spalování.
Opatrnost je na místě také u spojky a převodovky. Po zařazení neutrálu a sešlápnutí spojkového pedálu by se neměly ozývat neobvyklé zvuky. Hučení nebo pískání může ukazovat na vadné spojkové ložisko. Samotné řazení by mělo být plynulé a bez odporu u všech rychlostních stupňů.
Kupní smlouva na auto: co v ní musí být, aby se z koupě nestal problém
Stejně důležité jsou brzdy. Přes paprsky kol lze často zkontrolovat stav brzdových kotoučů. Hluboké rýhy, výrazná hrana na okraji nebo rezavé mapy znamenají, že kotouče budou zralé na výměnu. Pokud jsou vidět i destičky, měly by mít alespoň 3 až 4 milimetry. Vyzkoušet je vhodné i brzdový pedál. Má být pevný, klesat pomalu a rozhodně by neměl jít bez odporu až k podlaze.
Pneumatiky dokážou napovědět víc, než si mnoho lidí myslí. Vedle samotné hloubky dezénu je dobré hledat praskliny nebo boule. Zásadní je také způsob opotřebení. Pokud je pneumatika sjetá jen z jedné strany, může to ukazovat na špatnou geometrii náprav. Sjetý střed bývá známkou příliš vysokého tlaku, naopak sjeté kraje ukazují na tlak nízký. Takzvaně zubatý vzorek zase může upozornit na problém s tlumiči nebo podvozkem.
Zkušební jízda rozhoduje víc než hezký inzerát
Bez dostatečně dlouhé zkušební jízdy by se ojeté auto nemělo kupovat vůbec. Samozřejmostí by mělo být, že prodejce nechá zájemce vůz řídit. Teprve za volantem se totiž ukáže, jak auto funguje v praxi.
Během jízdy je potřeba sledovat, zda motor táhne plynule v celém rozsahu otáček. Při pomalém přidávání plynu by neměl škubat, syčet ani vydávat podezřelé hučení. U auta s manuální převodovkou se vyplatí jednoduchý test spojky. Při rychlosti kolem 50 km/h stačí zařadit třetí nebo čtvrtý stupeň, přidat více plyn a sledovat, zda rostou současně otáčky i rychlost. Pokud se zvedají otáčky, ale auto nezrychluje, spojka už prokluzuje a je příliš opotřebená.
Na rovném úseku silnice lze na okamžik pustit volant a ověřit, zda auto drží směr. Důležité je vnímat i vibrace při brzdění, pískání brzd, chování převodovky při řazení a případné klepání od podvozku na nerovnostech. Hodně napoví také zkouška ruční brzdy na mírném kopci. Auto by po jejím zatažení mělo zůstat stát na místě.
Právě součet drobných signálů často rozhoduje o tom, zda jde o poctivou ojetinu, nebo o auto, které bude po koupi rychle stát další peníze. Čím pečlivější je kontrola před podpisem, tím menší je šance, že se z vysněného vozu stane drahý problém.
Zdroj: Cebia
🚗 Nové autopojištění za 2 minuty
Vyplňte pár údajů a hned uvidíte nejvýhodnější nabídky na trhu.
⚡ Spočítat pojištěníBez registrace • Okamžitý výsledek