Mazda6 nás už při prvním seznámení s naftovým kombíkem v automatu příjemně potěšila a o to víc jsme se těšili na benzínový manuál, který by mohl slibovat ještě příjemnější svezení. Povedlo se mu to?
Nebudu vás dlouho napínat: Povedlo! Benzínová šestka působí lehčím dojmem (a lehčí i je) než kombík a je obratnější. Testovaný benzínový dvoulitr pod dlouhou přední kapotou má výkon 107 kW/145 koní a točivý moment 210 Nm. Tady je jasně vidět, že Mazda se rozhodla nejít s davem a downsizingu se stále vyhýbá. A podle mě je to dobře, protože tenhle motor nejen, že skvěle funguje, dobře jezdí, ale on k tomu ještě navíc skoro nežere!
S autem můžete jezdit jako blázni a spotřebu pořád udržíte na jednociferných číslech. To se vám u turbomotoru, kde se spotřeba paliva výrazně odvíjí od jízdního stylu, nestane. Při lehké noze se v pohodě dostanete i pod sedm litrů na 100 ujetých kilometrů. Mazda slibuje 7,1 l/100 km ve městě, 4,6 l/100 km mimo město a 5,5 l/100 km v kombinovaném režimu.
Oproti turbomotorům má ale atmosféra jednu nevýhodu. Maximální výkon i točivý moment jsou dostupné až od vyšších otáček, takže je nutné si občas podřadit o jeden nebo i dva rychlostní stupně, což byste u přeplňovaného motoru nemuseli. Prodleva od sešlápnutí plynového pedálu však není takřka žádná a auto se vrhá vstříc ubíhající silnici s radostí. I když jde o vcelku velké auto, je poměrně lehké (cca 1,3 tuny) a je zábava s ním jezdit na klikatých okreskách. Každé otočení volantem znamená agilní reakci a díky nastavení (eletromechanického) posilovače řízení se dá mluvit i o nějaké odezvě a informaci od kol. Skoro jako by ani nešlo o „dnešní“ auto…
Obtěžovat vás nebudou ani velká 19″ kola, která jsou u testované výbavy v základu. Přes nerovnosti je sice potřeba – díky nízkému profilu pneumatik – jezdit opatrněji, ale od podvozku se neozývají žádné nepříjemné pazvuky. Troufl bych si říct, že podvozek je naladěn téměř dokonale. Je pohodlný, ale v zatáčkách takhle velký sedan s jistotou podrží.
Designově se Mazda hodně odvázala. I když se budete hodně snažit, na karoserii nenajdete ani jedinou rovnou plochu. Obliny, linky a prolisy tu hrají prim. Pro někoho už je to možná moc, ale nám se auto líbí. Jen by designéři mohli věnovat ještě trochu podobné péče interiéru, třeba relativně malý displej navigace utopený hluboko v útrobách palubní desky by v porovnání s mnoha ostatními dnes prodávanými automobily a jejich televizemi neobstál. Plusem mu budiž to, že lze ovládat nejen tlačítky a kolečkem, ale také dotykově. Místa je v autě dostatek, jen svažující se střecha na zadních sedadlech ukrajuje prostor pro hlavy cestujících.
Mazda6 mě hodně překvapila, protože v sobě dokáže skloubit manažerský sedan, se kterým si uděláte dobrou vizitku na obchodním jednání, ale i auto na víkendy, protože to, jak se s ní dají projíždět okresky, je skoro až neskutečné. Jasně, není bezchybná. Těch pár chybiček je ale ve srovnání s jízdními dojmy a schopnostmi tak málo a jsou tááááák malicherné…