Test Hyundai Tucson 1.6 T-GDi DCT

Říkají mu nošovický král SUV. Zaslechl jsem také vtipné přirovnání – bonsai od Santa Fe. Hyundai Tucson totiž na první pohled nemá moc společného se svým předchůdcem, stálicí na našich silnicích, Hyundaiem ix35.

Většina lidí neumí jeho jméno ani správně vyslovit a přesto se za ním všichni otáčejí. Byť je design a zejména ten automobilový čistě subjektivní záležitostí, můžu s klidným srdcem říct, že exteriér nového Tucsonu se bez debat povedl. Markantní jsou čisté linie s líbivými detaily, bez jihokorejských kudrlinek, důstojná je šestiúhelníková maska připomínající zmíněné Santa Fe. Možná, že kdyby zástupci korejské automobilky vyzkoušeli zakrýt loga a ptát se neodborné veřejnosti na výrobce vozu, dostali by daleko zvučnější a prémiovější jména.

Zůstane ale tenhle pocit také po otevření dveří? Tady bude hodně záležet na zvolené verzi. V našem případě byl Tucson oblečen do sympatického šedo-zlatého laku, ale v kombinaci vesměs černého interiéru s modrou tkaninou na sedadlech to není úplně ta nejšťastnější volba. Viděl jsem nový Tucson v této barvě kombinovaný se světlou kůží a dojem byl zcela jiný. Naše verze působila trochu ponuře. Interiér je óda na plasty, některé měkčené, od poloviny přístrojové desky dolů tvrdé ale rastrované a některé, jako na madlech dveří, nehezky hladké a navíc lehce poškrabatelné. A právě u tvrdých plastů se zastavím. Bohužel našly své místo také na středové konzole, v místě, kde se jich bude dotýkat řidičova pravá noha. Byť jsem si nastavoval sedadlo všemi možnými způsoby, moje pravé koleno mi prvních pár kroků po jízdě vždy tyto plasty připomínalo. Jinak je interiér příjemným místem. Poloha za volantem se na celkem pohodlných sedadlech hledá dobře, i zadní polohovatelné sedačky jsou příjemné. Nicméně pokud budou v pozici, kdy získává zavazadlový prostor nějaké litry navíc, dlouhodobé sezení nepřipadá v úvahu. Všechna sedadla jsou navíc třístupňově vyhřívaná a ve vyšší výbavě ta přední dokonce i odvětrávaná.

Hyundai vylepšil také systém palubní zábavy. Ten má svěží grafiku, lépe je nyní zasazen do interiéru vozu a jeho reakce jsou rychlejší. Bohužel mu tak trochu zůstal neduh předchozích verzí, na displej musíte o něco více tlačit. Tucson je příkladně odhlučněný. A to opravdu nad očekávání. O to více zamrzí kvalita audiosystému, kde především radiový tuner má chatrné parametry. Pokud se vyvarujete FM tuneru a připojíte svůj mobilní telefon, ať už přes bluetooth nebo kabelem (konektivitu má Hyundai zvládnutou na výbornou), kvalita reprodukce se o něco zlepší. Vyšší posaz nabízí poměrně solidní výhled z vozu, alespoň, co se přední části kabiny týče. Zadní okno je vcelku malé, výhled z vozu připomíná trochu tank a ve chvíli, kdy brzdíte, vidíte jenom červenou plochu. Naštěstí již od výbavy Style, kterou jsme měli k dispozici, jsou v základu elektroničtí pomocníci ve formě senzorů a parkovací kamery, kteří tento problém více či méně eliminují.

Pěkná je také grafika přístrojů, je čistá, po zhasnutí dělá dojem celoplošného displeje, ale je jen tak precizně bíle podsvícená. Zbytku interiéru pak vládne „hyundaiovitá“ modrá, která může v některých částech působit trochu vulgárně. Na tuto větu si vzpomenete zejména v noci, kdy se vám bude snažit modrá kontrolka aktivace systému sledování mrtvého úhlu vypálit díru do hlavy. Displej palubního systému lze však velice jednoduše, jedním tlačítkem, zhasnout a zbytek osvětlení lze také regulovat. Jakkoli je krásná grafika předních i zadních světlometů, tak světelný výkon je rozpačitý. Tlumená LED světla mají poměrně omezený světelný tok směrem dopředu, naopak výborně svítí do stran, kde vypomáhá i integrované přisvětlení při odbočování. Máte tedy dost často potřebu rozsvěcovat dálková světla. A bohužel i tady narazíte. Za jejich účinkem stojí obyčejné halogenové žárovky, které mají barevnou teplotu z úplně opačného spektra a celkový světelný kužel je tedy dost roztříštěný.

Nový Tucson byl osazen stejným motorem, jako nedávno testovaný rychlý Hyundai i30. Pod přední kapotou tak najdete přeplňovaný čtyřválec 1,6 T-GDi, který nabídne výkone 137 kW/186 koňských sil, s nímž Tucson vyvine maximální rychlost 201 km/h a dokáže zrychlit z nuly na 100 km/h za 9,1 sekundy. Točivý moment nabízí maximální hodnotu 265 Nm. Motor využívá přeplňování turbodmychadlem, přímé vstřikování paliva a dvojité nezávislé časování sacích a výfukových ventilů. Výkon se na všechna kola přenáší prostřednictvím úplně nové automatické sedmistupňové dvouspojkové převodovky DCT. A tady se opět zastavíme. Tahle převodovka je totiž hned vedle výborně odhlučněného interiéru dalším trumfem tohoto vozu. Její práce je krásně plynulá, výbornou práci odvádí zejména při řazení nahoru. Při podřazování občas zaváhá, ale rychle se zase srovná. K turbomotoru se výborně hodí a vzhledem k tomu, že je úplně nová, Hyundai zaslouží pochvalu za celkové naladění.

Dostáváme se však k další přezdívce, kterou by Tucson s tímto motorem mohl také získat, a tou je otesánek. Spotřeba paliva nás pálila už u verze i30 Turbo, zde je ale potřeba si uvědomit, že Tucson s sebou (v závislosti na výbavě) tahá až 300 kg navíc. Při běžném provozu, ve kterém jsme zhruba v podobném poměru jezdili po okreskách, městě a dálnici, je téměř nadlidský úkol dostat se pod 10 litrů na 100 km. Pokud se budete vysloveně snažit – a to vaše snažení vám nepřekazí žádný kopec nebo traktor, který by byl potřeba předjet – bude palubní počítač ukazovat hodnoty kolem devíti litrů. Ale to se budete trápit. Motor má totiž sympatický charakter a chuť po otáčkách. Relativně srdnatě zatahuje už od nízkých otáček, nicméně pořádně se probudí až kolem 4 000 ot./min. Přitom má kultivovaný chod a pod plynem dokonce hezky zní.

Jízda v novém Tucson je povedená. Inženýrům pracujícím na podvozku se podařilo vyladit téměř ideální poměr mezi komfortem a tuhostí. Tucson na 17“ discích slušně tlumí nerovnosti, i ty příčné, a nabídne posádce slušný komfort, na který si už předtím zvykla díky výbornému odhlučnění. Je otázkou, jaký komfort se pojí s 19 palcovými koly, se kterými se Tucson tak rád fotí. Výborná převodovka, slušný podvozek a motor s výkonovou rezervou, tenhle recept na zábavu za volantem vám však pokazí řízení. Jak jsme u Hyundaie zvyklí, je poměrně dost přeposilované a o zpětné vazbě ani nezaslechlo. Tucson již nenabízí trojí možnost nastavení posilovače řízení. Máte možnost zapnout režim sport, který situaci zlepší, ale do vašich rukou dostane pouze umělou tuhost. Takže se zase uklidníte. Byť motor a podvozek mohou volat po opaku.

Hyundai Tucson nabízí také menší armádu palubních systémů, které tu jsou, aby zvyšovaly vaši bezpečnost. Většina z nich funguje bezchybně, jenom k systému udržování v jízdních pruzích mám výtku. Vzhledem k tomu, že je jeho zásah aktivní, bylo by potřeba zapracovat na náruživosti tohoto systému. Systém má několik možností nastavení, ale i na to nejjemnější, jsou jeho zásahy nepříjemné. Vůz samovolně dojede až téměř na čáru a najednou škubne volantem a srovná vůz mezi nastříkané čáry. Ve vyšších rychlostech je to dost nepříjemné a při představě různých dešťů a nebo třeba náledí, možná i trochu nebezpečné. Jinak tempomat nebo systém sledování mrtvého úhlu fungují bez problémů.

Nový Hyundai Tucson je velice dobře postaveným a navrženým vozem. Jeho sex appeal dosahuje nebezpečně vysoké úrovně. S touto kombinací nabídne i svižné svezení a příjemnou výkonovou rezervu při předjíždění. Nicméně s naftovým agregátem si ho dokážu představit jako daleko sympatičtějšího společníka. Za atmosférickou jednašestku s pohonem pouze předních kol si Hyundai řekne 529 900 Kč. Nicméně takto vybavená verze vás vyjde na téměř 800 000 Kč. A to už je odvážná cenovka…