V neděli 9. března jsme opět startovali ve vytrvalostním 6hodinovém závodě na mosteckém okruhu. I tentokrát jsme se jako závodní tým 1-4-3-2 Racing posadili za volant našeho Citroënu C2 VTS. Závod se nám povedlo skvěle rozjet, dostali jsme se s autem z nejslabší kategorie až na 12. místo celkově, ale nakonec nás zradila technika a cíl jsme neviděli.
Sezóna 2025
V loňském roce jsme začali závodit v šampionátu amatérských vytrvalostních závodů Amater Endurance Cup. Zvolili jsme k tomu jako základ docela obyčejný sériový Citroën C2 VTS, který má pod kapotou atmosférický 1,6litrový čtyřválec se sériovým výkonem 90 kW. V regulích Amater Endurance Cupu tak spadá do nejslabší z pěti pro letošek vypsaných kategoriích podle objemu motoru (A).
V prvním letošním závodě na okruhu v Mostě jsme v naší kategorii startovali sami, závodní pole přitom čítalo celkem 35 aut, přičemž nejvíc nebité byly kategorie B (do 2000 ccm) a C (do 2500 ccm). Platí, že pokud je auto přeplňované, násobí se jeho objem koeficientem 1,4 pro benzinové motory a 1,2 pro naftové motory.
Letošní závodní sezóna obsahuje opět čtyři závody, které se pojedou nejen v České republice (dvakrát na mosteckém autodromu: 9. 3. a 1. 11.), ale také v Maďarsku na okruhu Pannónia-Ring (16. 6.) a na Slovensku na okruhu Slovakia Ring (29. 9.).
První závod
Na druhý březnový víkend hlásili meteorologové krásné počasí, což se nakonec vyplnilo. Nebe téměř bez mráčků, svítící sluníčko a teploty na krátké rukávy. Bylo to ideální počasí na to, abychom si krásně zazávodili. Na mostecký okruh jsme dorazili v sobotu odpoledne, abychom sem přivezli auto a prošli s ním technickou přejímkou, zda splňuje technické předpisy, hlavně ty bezpečnostní. Závodní auto v šampionátu Amater Endurance Cup sice nemusí mít závodní rám, ale musí mít povinně například hasicí přístroj, ale také pevně přimontované sedadlo i bezpečnostní pásy. Na kontrolu aut před závodem se pořadatelé přísně zaměřují.
Technickou přejímkou jsme tentokrát prošli hladce, tak jsme jej zaparkovali do boxu a těšili se na další den.
Nedělní ráno nás před osmou hodinou na okruhu v Mostě přivítalo zataženou oblohou a mrazem. Nejdřív nás ale stejně čekaly rozprava s jezdci, na které pořadatelé opět zopakovali, jak se správně chovat na trati, co dělat a co naopak nedělat a připomněli, jak se chovat v případě vyjetí Safety caru na trať i co znamenají jednotlivé vlajky, kterými maršálové v průběhu závodu mávají.
Po rozpravě se vyčasilo a vysvitlo sluníčko. To bylo potřeba, protože kvalifikace do závodu startovala v 9 hodin a trvala 55 minut. V rámci toho musely všechny závodní týmy zajet co nejlepší čas, protože podle něj se pak řadilo na startovní rošt. Nám se povedlo v kvalifikaci zajet čas 2:09.261, což byl dosud nejlepší čas, který jsme tu s autem zajeli, dokonce rychlejší než v posledním závodě loni v listopadu. Nakonec z toho bylo 19. místo na startu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Start závodu byl naplánován na 10:30 a odstartovali jsme jen o pár minut později. Tentokrát jsem závod rozjížděl já. Hned po startu se celý chumel 35 aut musel po pár stovkách metrů srovnat do úzkého mosteckého esíčka, ale vše se povedlo na jedničku a všichni jsme projeli bez komplikací.
To se ale nedalo říct o zbytku prvního kola. Přestože na každé rozpravě se mluví o tom, že vytrvalostní závody se nevyhrávají v první zatáčce ani v prvním kole, někteří závodníci to tak úplně neberou. V rámci Amater Endurance Cupu jsou povolené jakékoliv pneumatiky, které mají homologaci pro silniční provoz, takže většina týmů (včetně nás) jezdí na semi-slickách, tedy velmi zjednodušeně řečeno „polozávodních“ pneumatikách, které za studena nefungují úplně ideálně a kloužou víc, než klasické pneumatiky, ale naopak po ohřátí mnohem lépe drží. A právě kvůli studeným pneumatikám se před koncem prvního kola stala nehoda, kvůli které musel na trať hned poprvé vyjet Safety Car. Jeden ze závodníků teplotu svých pneumatik podcenil, auto mu uklouzlo a narazil do jiného závoďáku. Obě auta bylo třeba odklidit, stejně jako vyházené kamínky z kačírku na trať. Za Safety carem jsme tak kroužili několik kol.
Jakmile zajel do boxů, závody se opět mohly rozjet naplno a závodní pole pomalu začalo tlačit na pilu. Časy se zrychlovaly, tempo rostlo a závodní pole se začínalo trhat.
Mně se za volantem postupně dařilo – přestože nemáme silný motor, ale máme naopak skvělý podvozek i brzdy (o těch si později ještě něco povíme…) – dařilo stoupat startovním polem (i kvůli defektům techniky soupeřů a jejich řidičským chybám) až na 14. místo celkově. Vzhledem k tomu, že máme malou palivovou nádrž s objemem jen 37 litrů, vydrží nám přibližně na hodinu a dvacet minut ostré jízdy a pak musíme tankovat. Na skoro celý můj více než hodinový stint od samotného se můžete podívat v tomto videu.
V rámci tankování také střídáme řidiče, takže pak do auta naskočil kolega Ondřej Daňa, který nás za svůj stint dostal dokonce na 12. místo, když se mu povedlo zajet rekordní čas na kolo 2:07.529, a po něm další pilot Martin Hrabák udržel 13. místo.
Technika držela, auto parádně jelo, skvěle fungovalo v zatáčkách, ale začalo slábnout na brzdách. Brzdový pedál byl čím dál měkčí a místo původních 70 metrů na cílové rovince už bylo třeba brzdit na stovce, a pak ještě dřív. To nevěstilo nic dobrého. Po Martinovi jsem si do auta sedl opět já a brzdy už se mi nelíbily. Ze stovky se to prodlužovalo na 110, pak 120 metrů a dvakrát jsem musel dokonce za cílovou rovinkou projet retardérem, protože jsem nebyl schopen auto ubrzdit. I tak se povedlo opět jedno místo stáhnout a drželi jsme celkově 12. pozici.
Jenže ve 119. kole se objevil velký problém. Na cílovce se při plných brzdách propadl brzdový pedál a auto přestalo úplně brzdit. „To je konec,“ problesklo mi hlavou, když jsem nakonec nahodil auto do esíčka smykem, a potvrdilo se to hned vzápětí. Zkusil jsem si totiž hned na výjezdu přibrzdit, ale pedál byl bez odporu a brzdy nereagovaly. Jediné, co se stalo, tak to, že od levého předního kola se začalo hodně kouřit. „Sakra, snad nám neteče brzdovka,“ říkal jsem si, a tak jsem to zkusil znovu. A bylo to totéž, takže jsem věděl, že je konec a že do boxů musím dojet bez brzd. Ruční brzda naštěstí fungovala.
Po zastavení v boxech jsme začali zkoumat škody. Na levém předním kolem už nebyla téměř žádná destička a přes pístek opravdu protékala brzdová kapalina. Tohle je konec, závod už nedojedeme. A přitom byl tak krásně rozjetý. S nejslabším autem v 35členném startovním poli jsme byli na 12. místě a teď jedeme domů. Těšilo mě jen to, že technika tentokrát nevydržela i spoustě dalších závodních týmů. No, nic tak reparát v červnu, kdy se Amater Endurance Cup přesouvá do Maďarska a v naší nejslabší kategorii bychom už neměli být sami.
Za pomoc se závoděním v rámci našeho závodního týmu 1-4-3-2 Racing děkujeme partnerům, kterými jsou G-SHOCK, 1. Bohdalecká, s.r.o. a značce Citroën v České republice.