Řidič, jemuž po nezaviněné nehodě proplatila pojišťovna jen část oprav není , jak by se nezasvěceným mohlo zdát, vyhynulou skupinou. Pojišťovna neustále tvrdošíjně opakuje, že opravy vůz zhodnocují, a tak by plná úhrada nákladů znamenala pro šoféra neoprávněné obohacení. Tisíckrát opakovaný nesmysl. Velmi jemně a důrazně tuto argumentaci zpochybnil i Ústavní soud. Ocitujme si část z jeho nálezu:
„Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci.“
Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarované vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i to, že poškozenému ono diskutabilní tzv. „zhodnocení“ vozidla v podstatě bylo protiprávním jednáním vnuceno. V důsledku škodné události se tak dostává do situace, kdy ačkoliv na rozdíl od viníka škody si počínal v souladu s právem (v konkrétním případě neporušil dopravní předpisy), je nucen vynaložit ze svého značnou částku na to, aby své vozidlo mohl vůbec používat jako před škodnou událostí.“
Už v minulosti Okresní soud Plzeň-jih konstatoval, že zhodnocení poškozeného automobilu opravou je zvýšením jeho obvyklé tržní hodnoty, nikoliv tzv. technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty. Technická hodnota, tj. vyjádření technických vlastností věci je jinou kategorií než obvyklá tržní cena a z výše jedné hodnoty nelze automaticky odvozovat výši hodnoty druhé. Okresní soud obdobně konstatoval, že není možné po poškozeném požadovat, aby doplácel na nehodu, pokud opravou vozu, který by jinak poškozený nemohl v důsledku zavinění jiného užívat, nedošlo ke zcela zjevnému přínosu pro poškozeného.
„Po poškozeném samozřejmě nelze požadovat, aby např. objížděl vrakoviště a hledal náhradní díl odpovídající stářím dílu, který byl během nehody poškozen,” konstatoval soud.
A právě to se mi teď stalo. Jedna z nejmenovaných „velkých pojišťoven“ mi odmítla (u havárie , kterou jsem nezpůsobil a tedy z povinného ručení) uhradit plnou cenu zničené pneumatiky (viník je znám!). Prý zcela v souladu s předpisy mám nárok pouze na 50% ceny nové pneumatiky.
Kde je logika? Kde je praxe? Budeme se stále schovávat za nějaké počítačové programy a simulace? Stejně jako politici, vyjděte likvidátoři občas do ulic mezi lidi a použivejte víc vlastní hlavu. Snad nebudeme všechno řešit u soudu!!
A co vy? Už se vám také něco podobného stalo?
