Předem se všem dámám za volantem omlouvám, ale teď budu trochu střílet do vlastních řad. A není to jen reakce na přiložené video. Je to reakce i na to, co zažívám každý den na silnicích. Ano, budu mluvit o ženách – řidičkách, které se na silnicích občas, a zdůrazňuji, že jen některé, projevují jako ne moc chytré zástupkyně lidského rodu.
Už dlouho se říká, že žena za volantem se rovná pořádnému průšvihu. Aby bylo jasno, s tím nemohu souhlasit. Znám mnoho žen, které jsou za volantem skvělé, autům rozumí, a navíc je i baví. Bohužel ale na silnicích potkávám spíše ty, které za volant opravdu nepatří.
Zatímco muži – řidiči na sebe jsou sprostí, často troubí, ukazují si, že jsou jedničky a porovnávají si… ego, ženy zmatkují, často zapomínají přemýšlet logicky, jsou nebezpečné sobě i okolí, a hlavně nejsou předvídatelné. Díky tvrdé škole svého táty, a nakonec i našeho šéfredaktora, který chybu za volantem neodpouští, vím, že jedno opravdu umím. A to je předvídat. A na půl kilometru poznám ženu za volantem.
V případě starších dam je to většinou pomalejší jízdou i reakcemi, což by samo o sobě nebylo problém, kdyby dotyčné neměly pocit, že jsou na silnici samotné. Často jedou prostředkem, klidně přes dva pruhy a slovo blinkr jim také nic moc neříká. Druhou verzí jsou mladé slečny. Ty sice jedou rychleji, ale během jedné minuty jsou schopny přetřít si ústa rtěnkou, odeslat dvě SMS i přeladit stanici. Tyto pak často nesmyslně brzdí, protože se leknou, když nedrží volant pořádně a auto začne ujíždět k jedné straně. Třetí verzí jsou mladé maminky, které mají v autě dítě, nákup, psa a na telefonu manžela, který zase neví, co chce k večeři. Na vše jsou samy, jsou vynervované a unavené. Často pak jedou nesmyslně pomalu, na všech křižovatkách zastavují a dávají přednost i tam, kde nemají, zmatkují a myšlenkami jsou stále někde jinde než na cestě.
Vsadím se, že každý z vás někdy nějakou takovou pilotku potkal a bude se mnou souhlasit, že je to o nervy. Ano, každý občas děláme chyby, ale důležité je se z nich poučit a pokud možno je neopakovat. Ale to je u žen často právě problém. A znám to sama od sebe a od svých kamarádek. Jedna má kupříkladu velký problém přiznat, že prostě za žádných okolností nezvládá couvat. Nikam a nikdy. Nedávno se o to pokusila a málem skončila v rybníku. Ale neřekne si o pomoc nebo radu. Prý se nebude ztrapňovat… A tipuji, že tak to má většina řidiček. A přitom si nemyslím, že kdyby přišly za svým manželem, tátou, bratrem nebo synem, že by se jim vysmáli. Právě naopak! Tak to, holky, zkuste. Bude to jen pro vaše, ale nakonec i naše dobro.