Test Opel Frontera Hybrid Edition 1.2 Turbo | 2026

Opel Frontera je jméno, které bylo hvězdou hlavně v divokých devadesátkách a ve výrobě bylo ještě pár let po přelomu milénia. Pak ale z automobilového světa zmizelo. Vrátilo se nedávno, ale tentokrát už ne jako velký teréňák, ale jako docela běžný crossover. Chce bodovat hlavně tam, kde se rozhoduje nejčastěji o tom, kolik místa v něm je, jak snadno se s ním žije a hlavně, kolik to majitele, kterými budou pravděpodobně často rodiny, zaplatí.

My jsme se na nový Opel Frontera, který lze mít i jako sedmimístný, opět (nedávno jsme tu měli elektrickou verzi) podívali v testu. Tentokrát do redakce dorazila benzinová verze s mild-hybridním motorem 1,2 Turbo s automatickou převodovkou.

Přečtěte si také:Test Volkswagen T-Roc 1.5 eTSI 110 kW DSG | 2025

Co je tedy Opel Frontera zač?

Opel Frontera přijíždí jako nástupce Opelu Crossland, který po jedné generaci skončil. Je to ale o poznání větší auto, protože jeho vnější rozměry jsou 4385 mm na délku, 1795 mm na šířku a 1635 mm na výšku. Abychom si to zasadili do kontextu, tak třeba Škoda Kamiq měří pro srovnání 4241 mm na délku, 1793 mm na šířku a 1531 mm na výšku. Frontera je tak sice podobně široká jako Kamiq, ale dlouhá je jako větší Škoda Karoq (4390 mm). Obě škodovky ale strká do kapsy svým rozvorem, protože ten činí 2670 mm, zatímco Kamiq má 2651 mm a u Karoqu naměříme 2638 mm.

Tohle všechno se podepisuje na tom, že jde o prostorné auto nejen uvnitř (díky dlouhému rozvoru je ve druhé řadě sedadel hodně místa), ale i v kufru. Poměrně nečekané je, že se standardně nabízí v pětimístném provedení, ale za příplatek je možné mít i sedmimístnou verzi (tu my nemáme). Je to ale pořád docela malé auto, takže zadní sedadla rozhodně nejsou vhodná pro průměrně vzrostlé Evropany a hodí se spíš pro děti. Pokud si za sedmimístnou verzi připlatíte, sedadla budou v kufru v podlaze a v případě potřeby je můžete vyklopit. Vyjmout je však, abyste ušetřili místo pro náklad, nelze.

Ani tak ovšem není kufr úplně malý. V pětimístném uspořádání má (i u sedmimístné verze se sedadly složenými v podlaze) objem 460 litrů. Pokud sklopíte opěradla také ve druhé řadě sedadel, dá se zvětšit až na 1 600 litrů. Škoda, že zadní lavice není posuvná, ale alespoň je dělená v poměru 2:3. Mimochodem, pokud máte pětimístnou verzi jako my, pak bude v kufru dvojitá podlaha.

Přečtěte si také:Test Citroën C3 Aircross 1.2 Turbo Plus | 2025

Opel Frontera je nicméně auto, které hraje na cenu, což je na něm poznat. Hlavně na použitých materiálech v kabině. Najdeme tady tak tvrdší plasty a celkově je kabina hodně jednoduchá, což ale není špatně, protože díky tomu je přehledná. Oceňujeme také to, že Opel nevsadil na ovládání hlavně před displej infotainmentu, ale nechal tady poměrně dost fyzických tlačítek, zejména k ovládání klimatizace/topení i vyhřívání předních sedadel.

A fyzickým ovladačem se dají (de)aktivovat také jízdní asistenty v podobě aktivního hlídání a vedení v jízdních pruzích nebo upozorňování na překročení rychlosti. Tato tlačítka najdeme vlevo od volantu ve spodní části palubní desky pod výdechy ventilace.

Hybrid není hybrid, ale mild-hybrid

Koncern Stellantis u svých nejnovějších osobních modelů nabízí už prakticky jen elektrické verze, plug-in hybridní verze nebo verze se spalovacím motorem, který označuje jako Hybrid. Není to ale klasický plnohodnotný full-hybrid, který dokáže ujet stovky metrů nebo nízké jednotky kilometrů na elektřinu, ale je to 48V mild hybrid. Mimochodem, abyste se v označení všech těch hybridních verzí vyznali, můžete si jejich rozdíly přečíst v tomto článku: Mild-hybrid, plug-in hybrid, elektromobil… Vyznáte se v elektrifikovaných autech?

Přečtěte si také:Test Hyundai Bayon 1.0 T-GDI DCT | 2025

Toto pohonné ústrojí kombinuje turbodmychadlem přeplňovaný benzinový tříválec s objemem 1,2 litru, který doplňuje elektromotor (přímo v převodovce). Pohonná jednotka je spojena se šestistupňovou automatickou (dvouspojkovou) převodovkou a pohání přední kola. Na elektřinu tohle auto nejezdí, ale dokáže vypínat motor při jízdě. Mnohem zajímavější je ale to, že mild-hybridní pohonné ústrojí se podepisuje na tom, že auto hned po sešlápnutí plynového pedálu zareaguje, protože 48V elektromotor nečeká na roztočení turba nebo vyšší otáčky jako spalovací motor. Jednoduše tady není žádné zpoždění od chvíle, kdy šlápnete na plyn, a kdy na to auto zareaguje. I tak ale spíš vlažně, není to žádný trhač asfaltu.

Pod kapotou naší testované verze přitom byla silnější verze se spalovacím motorem se 100 kW/136 koňmi a 230 Nm, kterým pomáhá 48V elektromotor s dalšími 21 kW/28 koňmi a 55 Nm. Celkový výkon pohonné soustavy, který Opel v technických dokumentech uvádí, je 107 kW/145 koní. Auto díky tomu umí zrychlit z 0 na 100 km/h za rovných devět sekund a jede až 194 km/h.

Tříválec pod kapotou má ale velmi hrubý projev a do kabiny jeho zvuk poměrně hodně proniká. Platí to nejen při výraznějším přidání plynu, ale i při klidnější jízdě. Odhlučnění by si rozhodně zasloužilo vylepšit. Je to ale daň za nevysokou cenu, kterou za auto nakonec zaplatíte.

Přečtěte si také:Zapomeňte na HTP. Dnešní tříválce překvapí, jen musíte vědět kdy

Potěší ovšem, že tříválec dokáže být poměrně úsporný. Pokud vyrazíte mimo město a pojedete rychlostmi do 100 km/h, můžete se dostat i pod pět litrů na 100 kilometrů. Pokud ale budete častěji využívat dálnice nebo budete jezdit v ucpaných městech, počítejte s tím, že se dostanete nad šest litrů na 100 km. Benzinová nádrž má přitom objem 44 litrů.

Trochu otravná byla intenzita zpomalování auta po ubrání plynu, kdy mild-hybridní pohonné ústrojí začne rekuperovat. Není to tady totiž tak, že by auto plachtilo. Pokud tedy přesednete od některých konkurenčních značek, které mild-hybridní pohonné jednotky také používají, a před semaforem nebo před křižovatkou sundáte nohu z plynového pedálu dřív, aby auto setrvačností a plachtěním na hranu křižovatky dojelo, tady se to nestane. Po uvolnění plynu auto brzdí, takže musíte plynový pedál držet mnohem déle. Intenzitu zpomalování (rekuperace) nastavit nejde, ale to nejde ani u drtivé většiny ostatních mild-hybridů.

A podvozek? Ten si Opel, navzdory tomu, že používá koncernovou podvozkovou platformu „Smart Car“, ladil zcela podle sebe. Je tužší, než v ostatních značkách, takže se v zatáčkách auto tolik nenaklání, ale zase to není úplně tvrdé auto, protože Opel dává pneumatiky s vyšším profilem. Problémem je ale občasná nervozita na nekvalitních silnicích v zatáčkách, kdy podvozek i celé auto zneklidní.

Přečtěte si také:Test Citroën Berlingo XL MAX Diesel 130k Automatic | 2026

Závěr a cena

Pokud je pro vás prioritou vnitřní prostor, praktičnost a rozumná pořizovací cena i náklady, Opel Frontera do toho zapadá překvapivě dobře. Je to poctivý univerzál pro město i venkov, který se nesnaží hrát na něco, co není. Potěší také fyzickými ovladači v kabině i jednoduchou deaktivací některých jízdních asistentů i spotřebou paliva. Nejvíc nám na ní ale vadí hlučnost tříválce a intenzita rekuperace a zpomalování po ubrání plynu. Tohle auto navíc není úplně drahé, protože jeho akční cena aktuálně startuje na půl milionu za verzi Edition, přičemž nejdražší (spalovací) výbava GS je od 619 990 Kč. Vždy jde o auto s testovaným mild-hybridním pohonným ústrojím, liší se jen celkovým výkonem 110 nebo 145 koní.

Technické údaje