Test Kia Picanto X-Line 1.0 T-GDI 74 kW

Baby hot-hatch jménem Kia Picanto. Tenhle zelený skřítek z Jižní Koreje je roztomilý, lehoučký a rychlejší, než se zdá. Na zhruba tunu hmotnosti si připisuje 100 koní. Co vám budu… je s ním zábava! Navíc přichází do doby, kdy auta neustále rostou a maximálně čtyřmetroví drobci jsou pořádným průvanem v automobilovém průmyslu. A díkybohu za ty dary.

Nejmenší

Nejmenší Kia už by mohla dostat občanku, poprvé se ukázala na frankfurtském autosalonu v roce 2003. Byla to doba, kdy velká SUV jezdila jen bahnem a měst se štítila. Na asfaltu a mezi bloky domů si to štrádovali tihle mrňousové. Ani Picanto za ta léta moc nepovyrostlo, teď má 3,6 metru na délku, jen o trochu víc než Škoda Citigo.

Při loňském faceliftu se změnila platforma, kompletní vizáž, motory, celkem všechno… Zůstaly kompaktní rozměry. Takže kromě městské délky má Picanto i metropolitní poloměr otáčení – 4,7 metru. Vnitřek je připravený pro čtyři a půl pasažéra, ale skutečně pohodlně se svezete jen ve dvou. Pokud se tedy bavíme o dospělých.

Vpředu je interiér přitom hodně vzdušný a dává tušit, že Picanto rozhodně nechce nikoho utlačovat. Navíc se hodlá líbit. Zcela je to pak vidět na palubní desce, která je sice z tvrdých plastů a jednoduchých ovladačů, ale ergonomií a nápadem se blíží většímu Riu. Multifunkční volant a naprosto standardní budíky to jen dosvědčují.

Vždy pětidvéřová karoserie se snaží být praktik, ale do kufru naskládáte jen 255 litrů zavazadel, takže spíš než na týden v Chorvatsku se hodí Picanto pro dojetí k nejbližšímu obchoďáku. Filosofie malých aut je však na něčem takovém pochopitelně založená. A zmíněných 255 litrů je ve třídě pěkný průměr.

Hezky pěkně

Verze X-Line dělá z roztomilého Picanta – leč to dojetí už není, co bývalo, však se podívejte na ten drsný kukuč vpředu – poměrně odvážně vyhlížející mini. Světlá výška je o centimetr a půl větší, blatníky a prostory pod nárazníky jsou oplastované. Maska chladiče je chromovaná jako ve výbavě GT Line, obdobně ti jsou chromy i jako zdobení okenních lišt.

Vepředu jsou projektory i mlhovky, Active a Comfort verze mají jen obyčejné žárovky a za světla do mléčného počasí si musíte připlatit v paketu. Se šestnáctkami pak vypadá auto mnohem dospěleji než se základními čtrnáctkami, které navíc nejsou z hlíny, ale z oceli.

Uvnitř byste neřekli, že sedíte, kde sedíte. Je to malý dospělák. O palubce a kapličce už byla řeč, ale za krátkou zmínku stojí i zploštělý kožený volant. Skvěle se drží, mohl by ale být menší. Kia pojala X-Line verzi Picanta se stylem a je to vskutku hezká podívaná.

Zamachrujte!

Picanto X-Line můžete mít za rovných 300 tisíc s motorem 1,25 CVVT, ale určitě si připlaťte za litrový tříválec T-GDI. Protože je famózní. Stokoňovou jednotku s přeplňováním jsme chválili hned zkraje v perexu a právem si to zaslouží. Početné stádo rozbíhá 175 Nm točivého momentu a s těmihle čísly umí Picanto stovku za lehce přes 10 vteřin.

Při rozjezdech trochu řinčí, ale, přátelé, pružné zrychlení ve vysokých dálničních rychlostech vlivem dobrému nastavení a muší váze je vážně skvělé. Ve městě jakbysmet. Předjíždění, zrychlování, cokoli… Nadto odhlučnění kabiny je jako z jiné třídy, jasně se s ostatními pasažéry slyšíte snad za všech okolností.

Korejci slibují kombinovanou spotřebu do pěti litrů, což při jadrnějších projížďkách určitě neplatí a budete jezdit třeba za sedm. Klidná noha stlačí apetit pod šest litrů. S Picantem si ale budete rádi užívat jeho mrštnost a s cenovkou 335 tisíc prostě musí mít mikroauto něco navíc. Abych nezapomněl – machrovat můžete s dvojitou koncovkou výfuku. A který jiný drobek tohle má?​

[td_block_ad_box spot_id=“custom_ad_5″]