Atypicky střiženého hatchbacku s geny prostorných MPV si na ulici sotva povšimnete. Přitom tohle auto by se rozdalo: má úžasnou spotřebu, funkční hybridní pohon a maximálně účelný interiér. Honda Jazz je prosťáčkem, kterého si možná nezamilujete na pohled, ale zkuste se svézt.
Trochu svéráz
Co do krásy toho nový Jazz moc nepobral, nabízelo by se poznamenat. Je to trochu kočkopes, tu MPV, tu zase dobře známé tvary hatchbacku. A přeci je na něm něco poutavého… Ve své nejčerstvější verzi z letošního jara přijíždí s dramaticky odlišnou vizáži: přední „větrání“ se zúžilo na tenoučkou linii mezi dvěma mohutnými světlomety, bok se narovnal skoro do pravého úhlu s vozovkou a směrem k nebesům už tak vysoké auto ještě o milimetr povyrostlo.
Je to vyložený praktik, uvnitř je hromada místa ve všech směrech a zadní sedáky se dají šikovně přilepit k opěrce jako v divadle. Škoda že objem kufru sotva přeleze 300litrovou hranici, multifunkční využití vnitřku to ale částečně vynahrazuje. Auto taky od posledně přijíždí s trochu jinou cenovkou, přeci jen je to hybrid. Výhoda je, že i když teď dáte Jazz půl milionu, bude napěchovaný od podlahy po strop výbavou, kvůli které se jinde musíte prohrabávat stohy ceníků. Jazz je ale taky trochu svéráz, takže ne každému musí jeho vzezření vyhovovat. A to se týká jak zevnějšku, tak kabiny.
Musk by záviděl
Prvotní pohled: všude tvrdé plasty. Zhýčkaného řidiče nemá strohý interiér Jazzu jak okouzlit. Není tu žádná pořádná křivka, palubku snad navrhovali matematici, vždyť je rovnější než pravítko. Do toho jeden centrální devítipalcový displej, byť s příjemným ovládáním a nezbytnými tlačítky, jehož poloha nicméně symetricky neladí k umístění mohutné řadicí páky. Posaďte do interiéru novinky majitele minulého Jazzu a neuvěří, co všechno je tu jinak… a lépe!
Vnitřek Jazzu je totiž možný na první pohled úplně obyčejný, ale Honda vytvořila z fádnosti ctnost. A to se na designu cení především. S velkými otočnými ovladači klimatizace nebo přebujele dominantního tlačítka na úpravu jasu sedmipalcové plně digitální přístrojové desky je to úplná nostalgická nirvána. Včetně striktně geometrických tvarů jak z 80. let. A přitom v tom cítíte takového „kouzlo hranatosti“, že by i Musk se Cybetruckem mohli závidět.
Zvlášť příjemný je velký a tenounký věnec volantu a na něm bílo-černé dekory, stejně jako u řadičky nebo na odkladačích kelímků na kávu po levé i pravé straně palubky jako u dodávek (v autě se pít může, nebojte). Vůbec nejdřív si ale určitě všimnete rozdvojených A sloupků se skoro neviditelnou přední příčkou, která výrazně ulehčuje pohled do boků. Skvěle to vypadá, skvěle to funguje. Honda je holt druhý Fujifilm – prostě moderní retro.
Parádní spotřeba
Jazz je ve svém nejnovějším vydání už jen a pouze hybrid, jinak než s elektromotorem pod podlahou vprostřed auta a lithium-iontovou baterkou (umístěnou nad zadní nápravou) ho nepořídíte. Srdcem zůstává zážehový agregát, má objem 1,5 litru a výkon 98 koní. Jenže ten je tu v případě městských rychlostí jako zdroj energie, ne hybatel děje. Napřímo se zapojuje až u vyšších, skoro okreskových rychlostí. Spalovací motor u Jazzu doplňuje duální elektromotor (zčásti de facto generátor), který je mozkem auta, a když si zamane, umí auto pohánět pár kilometrů dokonce úplně sám. Má 109 koní a 253 Nm.
Co by ústrojí nevyužilo, uloží do miniaturní baterky. Starty tak budete mít převážně elektrické a zrychlení skoro vždy okamžité. Jízdní režimy (elektrický, hybridní a čistě spalovací) nicméně vůz volí automaticky. Pokud chce řidič alespoň částečně ovlivnit styl jízdy, může volič automatické „převodovky“ e-CVT zaklesnout do polohy B (přesná manipulace chce trochu cviku) a v ten moment začne Jazz silně rekuperovat tak, jak to třeba známe z plug-in hybridů. Ve městě jde o mimořádně užitečného pomocníka.
Tenhle prazvláštní, leč skutečně funkční mechanismus by měl podle Hondy vykouzlit magickou kombinovanou spotřebu kolem tří a půl litru na 100 kilometrů a auto by mělo zvládnout 1110 kilometrů na jednu nádrž, což je v reálných podmínkách nesmyslné. Spotřeba paliva přesto výsostně překvapila a celkový průměr za týdenní test se zastavil na pěti litrech. Největší bolístkou jsou dálniční přesuny, ale ani u nich nebudete významněji trpět a kterýkoli šofér se vejde do 6,5 litru.
Jízdně je Jazz absolutně neutrální, snad až neškodný a nenáročný. Minulé generace si šlo ochočit, byly přitažlivě poddajné pro toho, kdo to s nimi uměl. Novinka je svéhlavá, až chladná, o to ale přístupnější většímu počtu řidičů. Výkonnostně bohatě vystačí, kdo by se na dálnici s e-CVT pral, bude muset strpět nepříjemné skučení. Ve městě je to ale mílius a kliďas. A právě tady je jeho rajon.
[table caption=“Technické údaje:“ width=“98%“ colwidth=“70|30″ colalign=“left|center“]
Typ vozu:,Nový
Značka:,Honda
Typ:,Jazz e:HEV
Motor:,řadový čtyřválec
Objem válců:,1498 ccm
Plnění motoru:,atmosférické
Palivo:,benzín
Pohon:,předních kol
Výkon:,72 kW/98 koní při 5500-6400 ot./min
Točivý moment:,131 Nm při 4500-5000 ot./min
Výkon elektromotoru:,80 kW/109 koní
Točivý moment:,235 Nm
Zrychlení 0-100 km/h:,9.4 s
Maximální rychlost:,175 km/h
Převodovka:,e-CVT
Spotřeba paliva (l/100 km):,2.4/4.3/3.6
Emise CO2:,102 g/km
Objem nádrže:,40 litrů
Délka:,4044 mm
Šířka:,1694 mm
Výška:,1526 mm
Rozvor:,2517 mm
Pohotovostní hmotnost:,1304 kg
Objem zavazadlového prostoru:,304/1203 litrů
Ceník:,ke stažení zde
[/table]