Test Citroën Berlingo XL 1.5 BlueHDi EAT8 (2020)

Kategorie velkoprostorových MPV k lítosti velkých rodin prakticky vymizela, na jejich místo se ale vedle crossoverů odhodlaně tlačí osobní dodávky. A jsou lepší než kdy dřív, mají důmyslnější podvozky, chytřeji řešené interiéry a používají hodnotnější materiály.

Bezezbytku to platí i pro poslední vydání Citroënu Berlingo, které svými tvary otevřeně přiznává, že praktičnost dostala přednost před designem. Přísně hranaté proporce alespoň vizuálně trochu zakulacuje a k tomu přidává typické znaky moderních citroënů s oddělenými hlavními světlomety od diod denního svícení nebo plastovou ochranou boků. Přestože se designéři očividně opravdu snažili, hvězdou přehlídkového mola se berlingo nejspíš nestane, ale to vůbec nevadí.

Zaoblená krabička

Své poslání naplňuje především uvnitř, interiér je ohromný a úžasně praktický. Ve verzi s prodlouženým rozvorem tady standardně najdete sedm míst k sezení. Poslední dvě sedadla nabídnou trochu kompromisní sezení s hodně pokrčenými koleny, v případě potřeby je možné sedadla jednoduše vyjmout. To trojice plnohodnotných míst ve druhé řadě se dokáže elegantně sklopit i se sedákem, takže v podlaze vytvoří rovinu. A sklopit lze i sedadlo spolujezdce, takže berlingo si poradí i s hodně dlouhými předměty.

Místa vpředu nabídnou hodně prostoru v podélném i příčném směru. V autě se sedí dost vzpřímeně, zkrátka jako v dodávce, a díky hranatým tvarům je z auta dobře vidět do všech směrů. Interiér je pěkně uspořádaný a prostor okolo řidiče obklopuje velké množství odkládacích míst jak pro nápoje, tak i pro drobnosti typu mobil nebo peněženka. Před spolujezdcem jsou schránky hned dvě, druhá na místě, kde bývá klasicky airbag spolujezdce. Ten se totiž přestěhoval do stropu. A pochválit je třeba i tlačítka pro nastavení klimatizace nebo deaktivaci systému Start/Stop, která jsou tak po ruce.

Mohlo by vás také zajímat: Test Volkswagen Amarok 2,0 TDI 4Motion (2024)

Zajímavý smysl pro humor má vyhřívání sedadel, které se snad podle nálady rozhoduje, jestli vám začne zahřívat pozadí. Nejspíš o všem rozhoduje napětí v síti, takže to chce často několik pokusů než se výhřev konečně aktivuje. Bezpečnosti příliš nepomáhá ani fakt, že tlačítko není někde na palubní desce, ale utopené na samotné sedačce.

Pohonná jednotka

Z pohonných jednotek máte výběr docela jednoduchý. Pokud nechcete tříválcovou dvanáctistovku, bude vaší volbou vznětová patnáctistovka o výkonu 130 koní. My jsme dostali k testu vrcholné provedení s osmistupňovým automatem od Aisinu. Dohromady to funguje výborně, převodovka řadí hladce, zběsile nepodřazuje ani nedrží zbytečně nedrží nízko otáčky. Pádla pod volantem jsou tady většinu času spíše na okrasu, protože automatu není ve většině případů potřeba mluvit do práce.

Výhodu přináší automatická převodovka i díky počtu převodových stupňů, pokud máte v plánu jezdit častěji po dálnici, rozhodně se třicetitisícový příplatek vyplatí. Ve stotřicítce motor točí jen 2250 otáček, což má vliv jak na kulturu na palubě, tak na spotřebu. Berlingo si tak bez problémů vystačí s šesti litry, mimo město se dokáže podívat i na hodnoty začínající pětkou.

Berlingo skvěle obstojí i na delší cesty, protože výborně zvládá izolaci posádky od většiny provozních ruchů, motor prakticky není slyšet, stejně dobře je ovšem odhlučněný i podvozek či aerodynamický hluk. A to v této kategorii skutečně není příliš obvyklé.

Použitá platforma EMP2 se sice vzadu spoléhá na obyčejnou torzní příčku, hodně komfortní naladění a štědrý rozvor se podepsaly na velmi poddajném projevu, který absorbuje veškeré nerovnosti s naprostou samozřejmostí. Kola nerozhodí ani ostřejší výmoly či příčné nerovnosti. Na druhou stranu si musíte prakticky odpustit svižnější jízdu, což vám dává dost dobře najevo karoserie svými náklony.

Závěr a cena

Pokud u auta čekáte hlavně praktičnost a na vzhled si zas až tak nepotrpíte, představuje Citroën Berlingo skvělou volbu. Stejně jako jeho sourozenci v podobě Opelu Combo, Peugeotu Rifter a Toyoty Proace City, při rozhodování ale budou hrát hlavní roli hlavně osobní sympatie. V zásadě jde o stejná auta s trochu jiným designem nebo jinak uspořádaným interiérem.

Mohlo by vás také zajímat: Test Fiat Tipo 1.5 GSE T4 MHEV (RED) (2023)

Navíc kvůli autu nemusíte prodávat ledvinu, základní cena prodloužené verze startuje na částce 429.900 Kč, za vrcholné provedení s naftovou patnáctistovkou s osmistupňovým automatem ve výbavě Shine necháte u dealera 564.900 Kč, i s nějakými příplatky se tak bezpečně vejdete pod šest set tisíc.