Test BMW M2 Coupé s manuální převodovkou | 2025

Když se řekne BMW M2, nadšenci vidí kompaktní kupé s charakterem čistokrevného sportovního auta. Druhá generace nejostřejší dvojky už na fotkách působí agresivně, ale realita je ještě intenzivnější. A pokud sáhnete po verzi s manuální převodovkou, dobrovolně se vzdáváte pohodlí moderních automatů výměnou za zážitek, který se v éře digitálních filtrů stává vzácností.

Design: Svalovec, který se nestydí za svá kila

V testovací žluté barvě Sao Paolo Yellow působí BMW M2 opravdu sebevědomě a nejde přehlédnout. Ostré hranaté linie, nízká silueta a široce rozkročený postoj přitáhnou pozornost, ať zaparkujete kdekoli. Na první pohled může možná tohle konkrétní auto působit až příliš „hrubě“, ale to je vlastně typický rys současného designového jazyka BMW.

Přečtěte si také:Test Opel Corsa 1.2 Hybrid eDCT6 | 2025

Není to ale jen optický klam. Nová generace narostla a „zmužněla“ i na váze, která se bohužel nebezpečně přiblížila hranici 1,8 tuny. Jakmile si ale oko zvykne, začne vnímat funkčnost tvarů. Ty masivní čtvercové nádechy v předním nárazníku tam nejsou pro parádu, ale aby uchladily techniku, která dostává zabrat. M2 tím vysílá jasný signál: tady se nehraje na eleganci, tohle je funkční náčiní.

Interiér: Dva světy v jednom kokpitu

Uvnitř BMW M2 nezapře příbuznost s většími modely M3 a M4, což vlastně není úplně nečekané, vzhledem k tomu, že s nimi sdílí podvozkovou platformu. Kvalita materiálů a architektura palubní desky dodávají malému kupé punc dospělosti. Dominantou je obří zahnutý displej s nejnovějším systémem, který má sice krásnou grafiku, ale dotykové ovládání klimatizace v puristickém autě působí trochu jako pěst na oko. Zlatá mechanická tlačítka.

Co mě ale v běžném provozu iritovalo nejvíc, to je absence rozumné odkládací přihrádky na telefon. V autě této cenové kategorie je to detail, který při denním používání prostě zamrzí.

Přečtěte si také:Kolik emisí vyprodukujete, než dojedete do práce? BMW vám to teď v aplikaci spočítá

Samostatnou kapitolou jsou příplatková karbonová skořepinová sedadla. Vypadají úchvatně a tělo drží nekompromisně, ale mají svá specifika. Střední část sedáku má zvýšený karbonový výlisek, a pokud máte širší stehna, budete je při každém brzdění nebo nastupování proklínat. Je to daň za dokonalou fixaci těla při ostré jízdě, kterou ale nebude chtít platit každý. Naštěstí máte volbu a můžete si nechat i tak velmi dobrá sériová sedadla.

Motor a dynamika: Méně newtonmetrů, více emocí

Pod kapotou pracuje opravdový klenot. Jde o dvakrát přeplňovaný řadový benzinový třílitrový šestiválec (S58). V aktuální verzi posílá na zadní kola rovných 353 kW/480 koní. Pokud budete studovat tabulky, zjistíte zajímavý detail. Verze s manuální převodovkou musela z konstrukčních důvodů trochu uškrcena, znamená to omezení točivého momentu na 550 Nm, zatímco automat má o 50 Nm více. Poznáte to? Ani náhodou.

Motor má při jízdě dvě tváře. V běžném, pohodovém režimu je kultivovaný, tichý, možná až nečekaně civilní. Jakmile ho ale přepnete do nejotřejšího režimu, otevřete výfukové klapky a vytočíte ho až k červenému poli, charakter se diametrálně změní. Zvuk je technický, hutný a plný síly. Motoru chutnají otáčky a to nejlepší a nejvíce vzrušující předvádí až u omezovače.

Přečtěte si také:Test Audi A3 Sportback 40 TFSI e | plug-in hybrid | 2025

Bohužel nám v rámci skoro celého testovacího týdne pršelo a silnice byly mokré, což znamenalo, že jsme se do auta nemohli opřít naplno, ale dokonale to prověřilo podvozek. Ten ovšem i na vodě nabízí obrovskou mechanickou přilnavost. Skvělou vychytávkou je nastavitelná kontrola trakce v 10 stupních. Můžete si tak po milimetrech dávkovat, jak moc velkou volnost zádi povolíte.

Auto je tuhé a jisté, ale ne prkenné. S nerovnostmi si poradí lépe, než byste čekali. Výsledkem je, že rychlost nabíráte až nebezpečně snadno. BMW M2 maskuje tempo tak dobře, že vyžaduje neustálou kontrolu tachometru. A také chladnou hlavu a pozornost řidiče.

Manuál: Dřina, kterou chcete podstupovat

Volba šestistupňového manuálu je dnes spíše o filozofii než o efektivitě. S manuálem zrychlíte z 0 na 100 km/h za 4,2 sekundy, což je o dvě desetiny pomaleji než s automatem. Ale koho to zajímá? Chod páky má v sobě určitou „gumovost“, která mi připomněla starší modely jako moje bývalé BMW 130i. Není to dokonale mechanické cvakání, ale ten pocit propojení stroje a řidiče je nenahraditelný.

Přečtěte si také:Test Audi A5 Avant TFSI quattro 150 kW | 2025

Auto vám navíc pomáhá automatickými meziplyny při podřazování. Fungují skvěle, ale pokud si chcete hrát na hrdiny a sázet je tam sami patou, stačí zajít do menu a tohoto asistenta vypnout. S touhle převodovkou musíte přemýšlet, pracovat a auto skutečně řídit, ne se jen vézt.

Závěr: Poslední mohykán za cenu, která dává smysl

BMW M2 s manuálem je moderní klasikou. Má brutální výkon, fenomenální podvozek a motor, který nepůsobí jako bezduchý turbo produkt. Je to auto, které vyžaduje respekt – zejména na mokru, kde vás 480 koní na zadní nápravě dokáže rychle vytrestat, pokud ztratíte pokoru.

Přečtěte si také:Test Ford Mustang Dark Horse | 2025

Při pohledu do ceníku, kde M2 startuje na částce okolo 1,87 milionu Kč, jde v kontextu dnešních cen sportovních aut o férovou nabídku. Dostáváte techniku výrazně dražšího BMW M4 v kompaktnějším a zábavnějším balení. Pokud hledáte čistokrevný, řidiče intenzivně zapojující zážitek, je BMW M2 s manuálem jednou z posledních možností, jak si ho dopřát v novém autě.

Technické údaje: