Dvě předchozí etapová vítězství soukromého sedlčanského týmu Big Shock! Racing potvrdila, že sehraná parta srdcařů, schopnost poradit si za všech okolností a zkušenosti z 19 předchozích Dakarů mají šanci překonat i nesrovnatelně vyšší zázemí a rozpočty továrních posádek. A také v dnešní 11. etapě si Martin Macík, František Tomášek a David Švanda vedli parádně. Ačkoliv na trati museli zvládnout spoustu nečekaných událostí, v celkovém pořadí se posunuli na 4. pozici poté, co v etapě dojeli na 6. místě. Během šílené jízdy jejich kamionu Karlovi přestaly fungovat brzdy a postupně se přidaly i další technické těžkosti. Ale přesto se kamion podařilo dostat do cíle v čase, který stačil na postup. A v týmu zavládla všeobecná radost.
Byl to Dakárek, nervák až do konce, ale radost převládá
Ačkoliv ve čtvrtek čekala na dakarské závodníky jedna z nejnáročnějších etap, posádka týmu Big Shock! Racing na start nastoupila plná sil a elánu. Aktuální rychlostní zkouška byla z původních 511 zkrácena na 464 kilometrů, protože část území byla zaplavena. Přesto se závodníci mohli těšit na slušnou porci náročné a hodně tvrdé trati. Kameny, skály, a v závěru zpestření v podobě více než 100 km dun velikosti 2 i 3. Jen málokdo byl na pochybách, že je tu den, kdy se na Dakaru bude rozhodovat.
A žlutý kamion v první třetině rychlostní zkoušky opět udával tempo. Pak ale pár odražených kamenů posádce značně zkomplikovalo jízdu. „Byl to nervák. Ale radost převládá. Každopádně jedna z nejtěžších etap, Dakárek. Na neutralizaci jsme zjistili, že v řečišti nám kámen odstřelil čidlo na diferáku a současně šroub s olejem. To jsme dali dohromady a jelo se dál. Pak přišla pneumatika, opraveno. Letíme až do dun, ty jsou brutálně složité, zvláštně nafoukané, plné kamení. Utrhli jsme hadici na brzdách, takže nebrzdíme. Jak jsme ty duny pálili bez brzd, praskla spojovačka. Máme kola do véčka. Pak jeden z šutrů utrhl čidlo na převodovce a ta se hodila do nouzového režimu. Tím pádem jsme posledních 40 km dojížděli na trojku. A to nevydržel řemen. Ale jsme tady. Jsme 4. celkově. A kluci mechanici mají zase o zábavu postaráno a můj velký respekt,“ líčí Martin Macík.
Pořád platí, že nejdeme přes hranu. Chceme dojet zdraví
S Karlem, kamionem, který si mechanici týmu Big Shock! Racing sami postavili v sedlčanských dílnách, dnes stráví další bezesnou dakarskou noc, už poslední. Vědí, že nad ránem si zase plácnou a s klidným svědomím vůz předají posádce, která má jasnou taktiku. „Furt plnej! A pokusit se krátit náskok posádek před námi. Zároveň ale dál platí, že jedeme hlavou, nejdeme přes hranu. Chceme dojet zdraví,“ říká Martin Macík, který si se svými spolujezdci letos poprvé vyzkoušel, jak se otvírá trať.
„Užitečné je, že startuješ po dvou minutách, ale stejně jsou před tebou auta a motorky, které práší, a které musíš předjíždět. Zároveň před sebou nemáš stopy, takže je potřeba víc navigovat,“ říká František Tomášek.
Mechanik David Švanda má z celé posádky asi největší spánkový deficit, a navíc prst otlačený z neustálého dofukování pneumatik. „Dávám Martinovi do gum vyšší tlaky, abychom neudělali pneumatiku. Pak je jízda samozřejmě o něco tvrdší, ale my to zvládneme, Karel většinou taky a nemusí se zbytečně zastavovat,“ směje se palubní mechanik Švanda. Každopádně, posádka si závod dál užívá a s tratí je spokojená. Dočkala se obtížného Dakaru, který jí vyhovuje.
„Trať je super. Je extrémně náročná, tvrdá, občas rychlá, občas technická. V každé etapě se vystřídá několik povrchů, kterým musíš přizpůsobit styl jízdy. Děláš to nejlepší, co umíš, a prostě letíš dál, jak to jde,“ zakončuje Macík.