Od počátku února způsobili řidiči v pražských tunelech deset dopravních nehod, z toho sedm jen od minulého pondělí. Prakticky každý den tedy museli v tunelech mezi Smíchovem a Trojou zasahovat záchranáři. Proto musela být část tunelů na základě těchto nehod uzavřena a provoz v ostatních regulován. To znamenalo potíže pro desetitisíce dalších řidičů. Kolony, zpoždění a dopravní komplikace. Kdo za to může?

Jednoznačně můžeme konstatovat, že největším rizikem při jízdě v tunelu jsou samotní řidiči. Nedodržují základní pravidla, což jim na běžné komunikaci leckdy projde. „Tunel je uzavřený prostor, a ačkoliv až na výjimky, jako je například Letenský tunel, jedou všichni v samostatném tubusu jedním směrem a mají k dispozici minimálně dva jízdní pruhy, právě zmenšený manévrovací prostor řadě řidičů dělá problém,“ upozorňuje Olga Boučková z oddělení BESIP TSK a. s.

Obecné pravidlo, které snad není třeba připomínat, je, že v tunelu nikdy bezdůvodně nezastavujeme, necouváme, neotáčíme se, a to ani v případě, že mineme potřebný výjezd, a neděláme žádné prudké, nečekané manévry! Abychom ovšem předešli nehodě, je třeba dodržovat i další zásady bezpečné jízdy. „Jízda konstantní rychlostí v jednom směru mnohé svádí k podcenění situace, a nevěnují se tak řízení v potřebné míře. Přitom právě v tunelu, kde není prostor pro chybu ani její nápravu, je třeba maximální pozornost a předvídavost,“ doporučuje Olga Boučková. Proto je nutné v tunelu dodržovat několik zásad bezpečné jízdy ještě důsledněji než na jiném typu komunikace.

Základem je velmi pozorné sledování dopravního značení, tedy především stanovené rychlosti a značení na tabulích pod stropem, kde je řidičům signalizováno případné uzavření jízdních pruhů. Na informačních panelech řidiči vidí také důležité provozní informace o kolonách a dopravních komplikacích před nimi. A pak je to o našem chování a předvídavosti.

Dodržování rychlosti

V tunelech je zpravidla stanovena maximální povolená rychlost na 70 km/h, v případě hustého provozu je světelnou signalizací z důvodu bezpečnosti a zachování plynulosti provozu snižována na 50 km/h. Ačkoliv se jedná o maximální povolenou rychlost, můžeme ji považovat prakticky za doporučenou. Měli by jí jet všichni s minimální odchylkou. Velké rozdíly v rychlostech pohybujících se vozidel výrazně zvyšují riziko nehody, protože v řadě lidí vyvolávají agresivní chování. Zásada číslo jedna je tedy plynulost a jízda na hranici maximální povolené rychlosti. Samozřejmě s ohledem na hustotu provozu. Zkrátka bychom měli jet zjednodušeně řečeno „s davem“, tedy ne zbytečně pomalu, ani nad povolenou rychlost. Tím kromě bezpečnosti zajistíme i nejvyšší možnou průjezdnost tunelu.

Dodržování bezpečné vzdálenosti

V omezeném prostoru tunelu nemáme možnost napravit svoji chybu vyhýbacím manévrem, zvláště za hustého provozu. Proto je potřeba dodržovat bezpečnou vzdálenost a plně se věnovat řízení. V tunelu máme řadu prvků, ať už jsou to tabule světelného dopravního značení, informační tabule, nebo například dveře propojovacích chodeb, které nám pomohou si odměřit a v duchu spočítat vzdálenost dvou vteřin. Což je obecně předpokládaná doba pro bezpečnou vzdálenost, za kterou bychom měli projet místem, jímž projelo vozidlo před námi. V tunelu, právě kvůli omezenému prostoru, doporučujeme tuto vzdálenost prodloužit na tři sekundy.

Co dělat, pokud se dostanete na dálnici do protisměru? Hlavně se neotáčejte

Používání směrových světel

Řada řidičů v běžném provozu, a zvláště při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého podceňuje používání směrových světel, tedy blinkrů. Přitom je to prakticky jediný dorozumívací prostředek, kterým můžeme dát ostatním najevo, co se chystáme udělat! Právě proto je důležité a zásadní pro bezpečnost naši i ostatních dát blinkr včas, ne až ve chvíli, kdy začínáme točit volantem. V omezeném prostoru tunelu je třeba se dostatečně rozhlédnout, zjistit, zda manévrem někoho neohrozíme, dát směrová světla alespoň tři sekundy předtím, než začneme vybočovat z jízdního pruhu, a až poté začít samotný manévr. Bleskový pohled do zrcátka a prudké vybočení, které často v městském provozu používáme, se nám tady mohou vymstít, byť třeba jen tím, že nečekaným manévrem vylekáme jiného řidiče, ten strhne volant a narazí do stěny tunelu. Co může následovat v hustém provozu za námi jedoucích vozidel, si asi každý umí představit…

Prudké brzdění a manévry

Při dodržování výše napsaného bychom se neměli dostat do situace, kdy budeme prudce brzdit nebo manévrovat. Právě nečekané a prudké manévry v úzkém prostoru bývají často příčinou dopravních nehod. Řidiči okolo nemají možnost za nás naši chybu napravit, někam uhnout, udělat vyhýbací manévr nebo prudce zastavit. Sebemenší chyba se řetězí, násobí a v tunelu je možností na její nápravu o poznání méně.

Předvídavost a orientace

Abychom předešli nečekaným manévrům, je potřeba předvídavost a dobrá orientace. Proto musíme sledovat dopravní značení, řadit se včas do jízdního pruhu, který budeme potřebovat, například při vyjíždění z tunelu. Proto se do pruhu, jejž budeme potřebovat, řadíme klidně o jeden dva výjezdy dříve, než budeme sami tunel opouštět. I v tunelu platí, že se jezdí vpravo, ovšem souběžná jízda při hustém provozu je povolena. Tím se vracíme zpátky k zásadě, že všichni jedeme stejným směrem a stejnou rychlostí. Důležité je uvědomovat si i to, co mohou vidět řidiči vozidel okolo nás, což platí zvláště pro dodávková nebo nákladní vozidla. Mrtvý úhel se ovšem týká i řidičů osobních aut. V takovém případě stačí jen drobný dotyk mezi vozidly, kdy předním blatníkem zavadíme o zadní část jiného auta, to se otočí, jak to známe z amerických filmů, a hromadná nehoda je během několika okamžiků na světě.