Mild-hybrid, plug-in hybrid, elektromobil… Vyznáte se v elektrifikovaných autech?

Ještě před několika lety bylo rozhodování o novém autě ve srovnání s dneškem docela jednoduché. Měli jste na výběr spalovací motor, do kterého budete tankovat benzin nebo naftu. To dnes sice stále ještě u pár automobilek jde, ale nabídka se výrazně rozrostla o různé formy elektrifikovaných aut. A právě tady začíná zmatek: hybridů existuje víc druhů, do toho se mluví o čistých elektromobilech, vodíkových autech a také o autech, která jsou „tak trochu elektrická“, ale na elektřinu sama jezdit neumí.

Dává smysl v tom mít jasno, protože automobilky postupně rozšiřují hybridní nabídku a neelektrifikovaných modelů ubývá. Rozdíly přitom nejsou jen slovíčka. Každá technologie funguje jinak, přináší jiné úspory paliva, jiný komfort i jiné nároky na používání a nakonec i na servis.

Proč je v tom zmatek: zkratky a základní pojmy

Označení EV (electric vehicle) se obecně v automotive v širokém smyslu používá pro jakékoliv auto, které k pohonu využívá elektřinu. Do této skupiny však spadají různé podskupiny:

• BEV (battery electric vehicle): bateriový elektromobil, který jezdí pouze na elektřinu z baterie.
• HEV (hybrid electric vehicle): hybrid, kde spolupracuje spalovací motor a elektromotor.
• PHEV (plug-in hybrid electric vehicle): plug-in hybrid, tedy hybrid dobíjený i ze zásuvky.
• FCEV (fuel cell electric vehicle): vodíkový elektromobil s palivovým článkem.
• EREV (extended-range electric vehicle): elektromobil s prodlouženým dojezdem, který má navíc spalovací motor jako generátor pro dobíjení baterie.

Přečtěte si také:

Sériová verze konceptu Škoda Vision 7S už se testuje. Automobilka ji prohání na Nürburgringu

Test Škoda Enyaq 85x | elektromobil | 2025

Průzkum mezi českými řidiči elektromobilů překvapil. 97 % z nich by si elektromobil koupilo znovu

Když se k tomu přidá fakt, že u hybridů existují dva běžné způsoby dělení, podle míry elektrifikace a podle konstrukce pohonu, není divu, že se pojmy pletou i těm zkušenějším.

Hybridy se dělí podle míry elektrifikace

V praxi se často mluví o třech úrovních hybridů: mild-hybrid, klasický hybrid (full-hybrid) a dobíjecí hybrid (plug-in hybrid). Vedle toho se někdy uvádí ještě úplně základní varianta označovaná jako micro-hybrid.

Micro-hybrid se od běžného spalovacího auta liší hlavně tím, že má systém Start/Stop a rekuperaci brzdné energie pro dobíjení opravdu malého 12V akumulátoru. Přínos ve spotřebě a emisích bývá spíše malý, ale technicky je to nejjednodušší elektrifikace, se kterou se lze setkat.

Mild-hybrid (často jako 48V mild hybrid) už má elektromotor, jenže zpravidla nedokáže jet čistě na elektřinu (i když existují výjimky, které čistě elektricky popojíždějí). Spalovací motor pohání kola po celou dobu, elektromotor mu pouze pomáhá, typicky při rozjezdu a akceleraci v nízkých rychlostech. Díky tomu může mírně klesnout spotřeba paliva a auto působí ochotněji při přidání plynu. Součástí bývá integrovaný startér-generátor, který zvládá opakované starty v režimu Start/Stop výrazně plynuleji než běžné řešení, a zároveň při brzdění nebo plachtění získává energii zpět do baterie.

Zároveň ale platí, že ze všech hybridních řešení mívá mild-hybrid nejmenší měřitelné přínosy, a často je také nejlevnější cestou, jak pohon částečně elektrifikovat.

Elektromobily už nejsou „druhé auto do rodiny“. V ČR ročně najíždějí víc kilometrů než benzinová auta

Full hybrid (někdy označovaný i jako „klasický“ hybrid, některé značky používají termín „samodobíjecí“ hybrid) je už jiná liga. Elektromotor se podílí na pohonu ve většině běžných režimů a auto umí určitou vzdálenost jet pouze na elektřinu. Elektřina se doplňuje rekuperací při brzdění a také tím, že ji podle potřeby vyrábí spalovací motor. Vy, jako řidič, se o dobíjení auta nijak nestaráte, nemá dobíjecí konektor.

Baterie u těchto hybridů bývají spíše menší, takže to nemusí znamenat dramatický nárůst hmotnosti. V nízkých rychlostech po městě může spalovací motor běžet méně často, a při zpomalování se často vypíná dřív a znovu se připojí až po rozjetí. Výsledkem bývá viditelná úspora paliva i nižší emise z výfuku.

Plug-in hybrid (PHEV) vychází z klasického hybridu, ale přidává zásadní věc: možnost nabíjení ze zásuvky nebo z dobíjecí stanice. Aby to dávalo smysl, má plug-in hybrid větší baterii, takže zvládne ujet mnohem delší úsek čistě na elektřinu bez spuštění spalovacího motoru. V některých případech je to už dnes i přes sto kilometrů. Část majitelů plug-in hybridů pro své každodenní dojíždění už ani benzínový motor nepotřebuje.

Plug-in hybrid sice technicky může jezdit i bez pravidelného nabíjení, jenže tím přicházíte o podstatnou část jeho výhod a naopak s sebou vozíte hmotnost baterie a dalších součástí pohonného ústrojí navíc. Spalovací motor je zde hlavně jako pojistka pro delší cesty. I pokud ho běžně nevyužíváte, může se někdy spustit kvůli režimu, který má udržet palivo v nádrži v dobré kondici. Plug-in hybrid se často bere jako přestupní stanice k čistému elektromobilu, jenže konstrukčně je složitější, protože kombinuje elektrickou část se spalovacím motorem. Pro někoho to ale může být ideální „jedno auto na všechno“.

Přečtěte si také:

Klasická auta mohou mít menší uhlíkovou stopu než elektromobily, dokonce třeba i stará Škoda 120

Vision O: Škoda už začátkem září ukáže, jak může vypadat kombi pro příští dekádu

Test Renault 4 E-Tech elektrický | 2025

Hybridy podle způsobu fungování

Vedle „stupně hybridizace“ existuje i dělení podle toho, jak jsou motory zapojené:

Sériový hybrid: kola pohání elektromotor, spalovací motor slouží jen jako zdroj elektřiny pro dobíjení baterie. V městském provozu a v režimu popojíždění může dávat smysl, protože spalovací motor by v takových podmínkách pracoval méně efektivně.

Paralelní hybrid: auto může jet se spalovacím motorem, nebo s kombinací spalovacího motoru a elektromotoru. Oproti sériovému řešení bývá to paralelní efektivnější ve vyšších rychlostech a často je také levnější, protože si vystačí s menší baterií. Mild-hybrid se typicky chová právě jako paralelní hybrid.

Kombinovaný (sériově paralelní) hybrid: univerzální řešení, které podle potřeby přepíná režimy a umí využít výhody obou přístupů. Může jet jen na elektřinu, jen na spalovací motor, nebo na kombinaci. Tady už se bavíme o typickém „full-hybridu“.

Nová studie bourá mýtus o jízdě s elektromobilem: šetrná noha na pedálu může baterii škodit

BEV, vodík a EREV: když jde elektrifikace ještě dál

BEV, tedy bateriový elektromobil, jede výhradně na elektřinu. Nabíjí se kabelem, energii může částečně získávat i rekuperací, a obvykle má největší baterii ze všech zde popsaných řešení. S tím souvisí i vyšší nároky na suroviny pro výrobu akumulátorů.

FCEV, tedy vodíkový elektromobil, má také pouze elektromotor, jen elektřinu si nevyrábí z velké trakční baterie. Ve voze je nádrž na vodík a palivový článek, kde se vodík chemickou reakcí mění na elektřinu a vodní páru. Na papíře to vypadá velmi slibně, v praxi však kvůli konstrukční složitosti a výrobním nákladům zůstává vodík spíše technologií, která se prosazuje pomalu a nerovnoměrně.

A pak je tu EREV, elektromobil s prodlouženým dojezdem. Z pohledu řidiče funguje jako elektromobil, ale má navíc benzínový generátor, aby baterie „nešla na nulu“. Důležitý detail je, že spalovací motor v EREV nepohání kola, slouží jen k výrobě elektřiny. Prakticky je to blízko plug-in hybridu, konstrukčně je však role spalovací části jiná.