Ještě před pár lety byla automatická převodovka spíš výsadou luxusních aut, ale dnes už se s automatem běžně setkáme i u hatchbacků nebo rodinných SUV. Jenže označení „automat“ v sobě skrývá víc, než by se mohlo zdát. Různá technická řešení se totiž výrazně liší nejen ve způsobu fungování, ale také v jízdních vlastnostech nebo náročnosti údržby.
Dnes rozdělujeme hlavně tři typy automatických převodovek:
- klasická hydrodynamická převodovka s měničem krouticího momentu
- dvojspojková převodovka, známá pod označeními DSG, DCT nebo EDC
- CVT převodovka s plynulou změnou převodu
Každá z těchto převodovek má svá pro i proti. A ani u jedné z nich nelze říci, že je univerzálně „nejlepší“. Záleží, co od auta očekáváte a jak s ním jezdíte nebo budete jezdit.
Klasika s měničem: pohodlí na prvním místě
Převodovka s hydrodynamickým měničem točivého momentu funguje pomocí měniče točivého momentu a ozubených kol. Dlouhá léta se s ní setkáváme hlavně v autech vyšší střední třídy nebo ve větších SUV, kde se předpokládá tahání přívěsu nebo karavanu.
Jízda s tímto typem převodovky je zpravidla velmi plynulá, i když změna převodových stupňů může být trochu pomalejší (to ale platí hlavně pro starší auta). Při pravidelné výměně oleje jde ovšem o velmi odolné řešení, které vydrží dlouhé roky.
Slabinou těchto převodovek bývá vyšší spotřeba paliva a dražší opravy v případě poruchy. Moderní osmistupňové nebo dokonce devítistupňové automaty od značek jako ZF nebo Aisin už ovšem zvládají pracovat mnohem efektivněji, než tomu bylo dříve.
Zapomeňte na DSG. Tyhle automatické převodovky jsou poctivé a téměř nezničitelné
Dvojspojka: rychlost a dynamika, ale ne do kolony
Dvojspojkové převodovky – známé jako DSG (Volkswagen), DCT (Hyundai, Kia) nebo EDC (Renault) apod. – využívají dvě spojky. Jedna z nich je určena pro sudé a druhá pro liché převodové stupně. Díky tomu nabízejí opravdu rychlé řazení vyšších rychlostí bez pocitu přerušení tahu.
To ocení především ti, kdo si chtějí jízdu užít , protože díky tomu je zrychlení plynulé, bez trhání a celkově působí velmi sportovně. Jenže má to háček. Dvojspojkové převodovky nemají příliš rády městský provoz. Neustálé popojíždění v koloně, kdy se spojky neustále rozepínají a zapínají, může jejich životnost zkrátit. A ani v tomto případě nejsou opravy úplně levné. Výměna spojek, setrvačníku nebo třeba i oprava řídicí elektroniky se může prodražit víc, než byste čekali.
CVT: ticho, klid a úspora – pokud nespěcháte
Ačkoliv jsou CVT převodovky také automatické, fungují úplně jinak. Namísto klasického řazení totiž v podstatě používají variátor. Jde o systém řemenic a řemene nebo řetězu, který neustále mění převodový poměr. Výhodou je tichý chod a maximální plynulost. Žádné cukání při přeřazování, žádné skoky v otáčkách. Platí to ale pro klidnou jízdu, nesmíte tlačit plyn do podlahy, to pak naopak převodovka vytočí motor až k červenému poli a nechá jej tam, dokud zase plynový pedál opět neuvolníte. Otáčky se nezmění, jen poroste rychlost.
Nejčastěji se s převodovkou CVT (někdy nazývanou jako bezestupňovou) setkáme v japonských značkách – typicky u Toyoty, Nissanu nebo Subaru. Oblíbené jsou hlavně v hybridních modelech. Ale pozor, převodovky CVT nejsou stavěné na velkou zátěž. Prudké zrychlování, tahání přívěsu nebo sportovní jízda jim nesvědčí. Při nešetrném zacházení hrozí jejich rychlé opotřebení nebo porucha.
Údržba je klíčová. A není pro všechny stejná
Pokud si nejste jistí, jaký typ automatické převodovky máte v autě, podívejte se do návodu nebo se zeptejte v servisu. Z čísla karoserie (VIN) lze typ převodovky snadno zjistit.
Každý typ převodovky vyžaduje jiný přístup k údržbě. Obecně platí:
- dvojspojky: výměna oleje každých 60 000 km
- klasické automaty: olej a filtr ideálně mezi 60 000–80 000 km
- CVT: výměna specifické náplně zhruba po 70 000 km
Velmi důležité je vyhnout se neověřeným metodám údržby, jako jsou tlakové proplachy nebo zázračná aditiva do oleje. Zejména u moderních převodovek s jemnou hydraulikou mohou v konečném důsledku napáchat víc škody než užitku.