Zatímco automobilový svět míří stále sebevědoměji k elektromobilitě (i když se to tempo maličko zpomaluje…), švédská značka Koenigsegg zůstává stále na své vlastní cestě. A dává to smysl. Její auta totiž nejsou obyčejné dopravní prostředky, jsou to umělecká díla poháněná objemnými spalovacími motory. Jsou to takové staré dobré mechanické hodinky v době všudypřítomných chytrých hodinek…
Zakladatel značky Christian von Koenigsegg to popsal výstižně: Když přišly digitální hodinky, mnozí věřili, že ty mechanické časem zmizí. Nestalo se. Lidé si stále váží ruční práce, preciznosti a charakteru. A u aut je to stejné.
Zatímco elektromobily nabízejí ticho, jednoduchost a bezchybnou efektivitu, spalovací motor – zvlášť třeba právě v podání Koenigseggu – má v sobě něco navíc. Něco lidského. Dýchá, vibruje, má nálady. Mluví s vámi. A přesně to se podle Christiana z elektrického vozu vytratilo.
„Po čase vám to začne chybět,“ říká Christian von Koenigsegg a dodává: „Když jste nadšenec, chcete s autem vést rozhovor. Chcete slyšet, co vám říká, cítit, jak reaguje. Potřebujete tu výměnu emocí. Elektrické auto je víc jako robot. Naše auta jsou spíš jako živý organismus.“
Koenigseggova auta nikdy nebyla navrhovaná tak, aby se zalíbila většině. Jsou extrémní, nekompromisní a svým způsobem starosvětská. A to přestože technologicky patří mezi to nejpokročilejší, co dnešní svět aut nabízí.
Jeden z posledních příkladů? Model Sadair’s Spear vycházející z modelu Koenigsegg Jesko, jehož dvakrát přeplňovaný osmiválec produkuje přes 1600 koní. A přestože konkurence zkouší nové směry (například hybridní Bugatti nebo vysokootáčkové motory Cosworth), Koenigsegg prý nemá důvod přecházet na baterie.
Díky evropským výjimkám pro malé výrobce navíc tahle automobilka nemusí povinně a zcela přejít na čistě elektrický pohon ani po roce 2035. Hlavní motivace zanechat spalovací motory v nabídce je ovšem jiná. Není to o předpisech, je to o přesvědčení.
„Naše auta jsou jako mechanické hodinky,“ říká Christian von Koenigsegg a pokračuje: „Jsou složená z tisíců malých součástek. Každá má svůj účel, svou roli. Nic není zbytečné, nic není schované. Je to oslava techniky a řemesla.“
A stejně jako lidé stále nosí hodinky, které je třeba natahovat, i když mají v kapse mobil, stále budou existovat i ti, kdo budou chtít řídit auto, které žije. Auto, které reaguje. Auto, které má „bijící srdce“.