V létě 1907 vyrazili na silnice první řidiči odchovaní autoškolou, kterou zřídila mladoboleslavská továrna Laurin & Klement. Jak to vlastně počátkem minulého století chodilo s registrací vozidel, výukou a prověřováním znalostí prvních motoristů?
Za první řidičské oprávnění v historii bývá považován glejt vystavený roku 1888 úřady německého města Mannheimu a opravňující Karla Benze k provozu jeho samohybů. V sousedním Rakousko-Uhersku patřil k průkopníkům Theodor von Liebieg, který získal povolení v Liberci krátce poté, co si před Vánocemi 1893 dovezl automobil. „Městská rada tímto potvrzuje, že se během používání tohoto vozu nedopustil sebemenších chyb,“ znělo první povolení na dnešním českém území.
Tehdejší úřední oprávnění v podstatě stvrzovala, že daný stroj v rukách šoféra není svému okolí neúměrně nebezpečný. Rozhodně nešlo o výsledek odborných posudků ani o završení akreditované výuky uchazeče. V Čechách začalo „prozatímní ustanovení o jízdě vozy automobilními a koly motorovými na veřejných cestách“ platit v roce 1900. Ke zkoušce se zájemci hlásili certifikovanému komisaři, typicky se zkušenostmi s parními kotly. Stále panovaly obavy z výbuchu, ať už stlačené páry, či hořlavého benzinu. Předchozí výuka se nevyžadovala, stačilo prokázat schopnost bezpečně ovládat vůz, s nímž se uchazeč dostavil.
Škola „chauffeurů“ a „řídičů“
S tímto stavem se nehodlal smířit Václav Klement, spoluzakladatel mladoboleslavské továrny na automobily. Sám měl řidičské oprávnění, tedy „Vysvědčení o zkoušce“ s podpisem a razítkem Theodora Skuliny, „zkušebního komisaře pro Království České“, od dubna 1906. Byl to ten rok 43. v Čechách vystavený řidičák. Automobilka ale potřebovala vyrábět nejen auta, ale i řidiče.
A tak už v létě 1907 vyjeli na silnice absolventi první autoškoly na českém území, podporované – jak jinak – automobilkou z Mladé Boleslavi. V časopise Sport a hry z 3. dubna toho roku podnik avizoval, že k 1. květnu zřídí školu pro řidiče vozů automobilních, tedy jak se tehdy říkalo „chauffeurů“. Autoškola slibovala „jednak majitelům motorových vozů poskytnout příležitost k názornému seznání konstrukce vozů automobilních a znalosti v řízení automobilů, jednak vychovávati řídiče z povolání“.
Komu byl kurz určen? „Mladí lidé řemesla zámečnického, mechanického, neb příbuzného nalézají tu příležitost zdokonaliti se v řídiče, po nichž v době rozmachu automobilového značná bude poptávka.“ Samotná výuka měla probíhat přímo v automobilce, a to „při dostatečném počtu cvičebních vozidel“. Kromě teoretické části byl kladen důraz na praxi. Zájemci dostali příležitost „seznávati názorně, postupně a důkladně celou soustavu motorů benzinových, poznávati materiál k orgánům těmto upotřebený a osvojiti si znalost opatrování, jehož orgány tyto vyžadují“.
V létě 1907 už se automobilka chlubila úspěchy svých žáků, všech 21 frekventantů kurzu pořádaného její autoškolou se podrobilo s úspěchem zkoušce u zkušebního komisaře Skuliny. Někteří z nich poté řídili vlastní vůz, jiní byli šoféry z povolání. Společnost Laurin & Klement ve svých inzerátech nabízela nejen motocykly a automobily, ale zároveň k nim doporučovala „velmi spolehlivé chauffeury“ z vlastní školy, připravené řídit a udržovat vozy všech značek.
Pro torzovitost dobových podkladů bohužel nedokážeme přesně zrekonstruovat průběh výuky. Zato víme zcela jistě, že zájemců o řízení „laurinek“ rychle přibývalo. Od ledna do prosince 1907 opustilo Mladou Boleslav 235 automobilů, v roce 1914, poznamenaném vypuknutím první světové války, již skoro dvojnásobek – 453 kusů. Zkušených řidičů tedy bylo opravdu zapotřebí.
Sortiment ’07
V roce 1907 procházela mladoboleslavská továrna Laurin & Klement obdobím dynamického rozvoje. Příliv kapitálu související s transformací podniku na akciovou společnost umožnil uspokojovat poptávku po širokém sortimentu dopravních prostředků. Z jakých vozů tedy mohli zákazníci vybírat?
V roce 1907 končila kariéra prvotiny VOITURETTE A s litrovým vidlicovým dvouválcem, k dispozici byly i výkonnější motory V2 pod kapotami typů B a C. Kromě osobních provedení se rostoucí oblibě těšily užitkové verze, včetně „céčkové“ sanitky pro až čtyři pacienty. Už se ale prosazovalo modernější řadové uspořádání válců, základ stavebnicové konstrukce, a automatické sací ventily nahrazoval efektivnější rozvod SV. Příkladem byly dvouválce B2, C2 a BS, nabízené v bohaté škále provedení – od otevřeného dvousedadlového sporťáku přes „doktorský“ landaulet po taxi či malý valník.
Legendy 125 let Škoda: první automobil z Mladé Boleslavi byl v roce 1906 L&K Voiturette A
Za zástupce střední třídy můžeme považovat čtyřválce modelů D, E a F. Zdvojením motoru „efka“ tehdy vznikl – ve dvou kusech – první řadový osmiválec ve střední Evropě, Laurin & Klement FF o objemu 4 877 cm³ a výkonu 45 koní. Nešlo jen o výstavní koncept, luxusní vůz s otevřenou karoserií typu Roi des Belges (Belgický král) se vlastní silou vydal na autosalony do Berlína a Paříže. Z dobového odborného tisku víme, že cestou budil náležitou pozornost.
Modelová řada F se hned v roce 1907 dočkala závodního derivátu FC, v pozdějších letech též provedení FCR a FCS. Mladoboleslavské značce dobyly řadu cenných trofejí. Za protiváhu těchto odlehčených strojů, které jezdily až ke 120 km/h, můžeme považovat další novinku roku 1907, užitkový vůz Laurin & Klement HO.
