Zatímco se na jedné straně světa leští karoserie vozů za miliony a zkušení porotci hledají dokonalost pod lupou, v britském Lincolnshiru se děje něco docela jiného. Na trávníku před hradem Grimsthorpe se sjíždějí auta, která kdysi bývala na každém rohu. Dnes už je naopak skoro nikde nepotkáme. Konal se tady totiž už 11. ročník Festivalu nevýjimečných (Festival of the Unexceptional), který ukázal, že i stará „fáčka“, Multiply nebo zapomenuté modely Fordu mají své publikum. A hodně velké.
Na akci dorazily tisíce lidí i aut z celé Evropy. Návštěvníky sem ale netáhne luxus nebo rychlost. Jde o příběhy. O auta, která pamatují rodinné dovolené, první cesty do práce nebo prostě jen dětství při cestách na zadním sedadle. Tahle přehlídka není o statusu. Je o emocích.
Centrem dění byla soutěž Concours de L’Ordinaire, což ve volném překladu znamená něco jako „přehlídka obyčejnosti“. Jenže o obyčejnosti v tomhle kontextu vlastně nemůže být řeč. Každý vůz na trávníku před zámkem měl za sebou stovky hodin práce, tisíce kilometrů shánění dílů a často i příběh záchrany před vrakovištěm.
Letos si srdce porotců získala modrá Škoda Favorit z roku 1992. Základní model bez rádia, zato v bezchybném stavu. Jejímu majiteli, dvaadvacetiletému Simonu Packowskému, stálo za to, aby jel přes tisíc mil jen kvůli sadě originálních opěrek hlavy. Favorit si kromě prvního místa v hlavní kategorii odnesl i cenu veřejnosti. Tohle „fáčko“ tak zkrátka dojalo úplně všechny.
Na druhém místě skončil Ford Mondeo z roku 1999, který byl doslova zachráněn z cesty na vrakoviště. Jeho současný majitel Callum Bailey ho zahlédl na korbě odtahového vozu a bez váhání zaplatil 6 tisíc liber, aby ho koupil. Třetí skončil žlutý Citroën Visa Club z roku 1979.
Porotci letos ocenili i další zajímavé vozy, například Talbot Solara, který urazil tisíc mil, aby se na festival vůbec dostal, nebo třeba Fiat Multipla. Zmínku si zasloužil také pečlivě zachovaný Citroën Berlingo nebo Nissan Micra, který od novoty neopustil jednu a tutéž garáž.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zvláštní pozornost si vysloužila i kolekce vozů, které se nikdy nedostaly do výroby. Prototypy značky British Leyland z muzea v Gaydonu nabídly pohled do alternativní historie britského automobilismu a ukázaly, že i koncepty mohou být fascinující, i když nikdy nespatřily showroom.
Program festivalu doplnili i moderátoři populárního podcastu Smith and Sniff, kteří publikum pobavili živým vysíláním i soutěžemi. Spíš než formální řeč ale celou akci provázel jeden jasný tón: radost z toho, co se většinou přehlíží.
Festival nevýjimečných už jedenáct let připomíná, že auto nemusí být výjimečné, aby mělo cenu. Že krása je někdy schovaná v plastových pokličkách a jednoduchých čalouněních. A že klasika nemusí mít dvanáct válců – stačí, když má příběh.