Elektromobil (zkráceně EV, z anglického Electric Vehicle) je velice rozsáhlý pojem a ve svém nejširším smyslu zahrnuje jakýkoliv vůz, který ke svému pohonu používá elektřinu. Elektromobily lze rozdělit na elektromobily na baterie (BEV, z anglického Battery Electric Vehicles), hybridní elektromobily (HEV, z anglického Hybrid Electric Vehicles) a elektromobily na vodíkový pohon (FCEV, z anglického Fuel Cell Electric Vehicles). Elektromobily na baterie využívají k pohonu pouze elektromotor(y), elektřinu získávají primárně z dobíjecích stanic a uchovávají ji v bateriích. Příkladem tohoto typu elektromobilu je chystaný elektrický model ŠKODA CITIGO. Hybridní elektromobily se od BEV liší tím, že se v nich kromě elektromotoru nachází také spalovací motor.
Elektromobil na vodíkový pohon má, stejně jako BEV, pouze elektromotor, ale liší se způsobem uchovávání, resp. získávání elektřiny – FCEV obsahuje nádrž na vodík a svazek palivových článků, ve kterých se vodík chemickou reakcí přeměňuje na elektřinu a vodní páru. To zní jako velice slibné řešení, avšak vzhledem ke konstrukční složitosti a výrobním nákladům zůstává vodík přinejlepším hudbou budoucnosti.
Hybridní elektromobily lze dále dělit, a to dvěma způsoby. Prvním způsobem je dělení podle hnacího ústrojí na sériové, paralelní a kombinované hybridy.
- Sériový hybrid je poháněn čistě elektrickým motorem a spalovací motor slouží pouze k dobíjení baterií. Jeho nejsilnější stránkou je městský provoz a především jízda stylem stop-and-go, při níž dosahuje spalovací motor nízké efektivity.
- Paralelní hybrid může být poháněn buď čistě spalovacím motorem, nebo kombinací spalovacího a elektrického motoru. Oproti sériovému hybridu je efektivnější při vyšších rychlostech a je levnější, jelikož si vystačí s bateriemi o menší kapacitě.
- Sériový/paralelní hybrid umí podle potřeby přepínat mezi sériovým a paralelním režimem a kombinuje tak výhody obou dvou. Díky tomu může být poháněn jak pouze elektromotorem, tak pouze spalovacím motorem, případně jejich kombinací.
Druhý způsob dělení hybridních elektromobilů je podle stupně hybridizace na micro, mild, full a plug-in hybridy.
- Micro hybrid se od běžných vozů na spalovací motor liší pouze tím, že má systém Start/Stop a funkci rekuperace brzdné energie. Tu micro hybrid využívá k dobíjení akumulátoru, což vede k nepatrnému snížení spotřeby paliva a snížení emisí CO2. (V dnešní době to zní jako samozřejmost, ale před pěti až deseti lety byly micro hybridy ve světě velkým tématem.)
- Mild hybrid je již sice vybaven elektromotorem, avšak k pohonu kol po celou dobu jízdy využívá spalovací motor. Elektromotor pouze vypomáhá spalovacímu motoru např. při rozjezdu nebo zrychlování. Mild hybrid tedy odpovídá paralelnímu hybridu z předchozího členění. Účelem mild hybridu je buď snížit spotřebu auta, nebo zvýšit dynamiku už tak dost výkonného vozu.
- Full hybrid je plně hybridní vůz, což znamená, že dokáže jezdit čistě na elektrický pohon, nakolik mu to tedy kapacita baterií dovolí (odpovídá tak kombinovanému hybridu z předchozího dělení).
- Plug-in hybrid Rozdíl mezi full hybridem a plug-in hybridem (který by se dal považovat za full hybrid verze 2.0) spočívá v tom, že u full hybridu se baterie dobíjí pouze při brzdění nebo spalovacím motorem, zatímco plug-in hybrid (PHEV, z anglického Plug-in Hybrid Electric Vehicle) lze nabíjet také ze zásuvky či dobíjecí stanice. Do této kategorie se řadí například připravovaný model SUPERB PHEV, který bude představen veřejnosti v průběhu roku 2019.
