Chodec versus auto. Zranitelný člověk versus stovky kilogramů železa. Souboj, který má při vzájemném střetu jednoznačného vítěze. Přesto se mnozí z nás do tohoto souboje každý den dobrovolně pouští a bez respektu ke zmíněné hmotě a fyzikálním zákonům se snaží prosadit i tam, kde nemají šanci. Pojďme si v předvánočním uspěchaném čase připomenout základní pravidla.

Nelze opominout základní pravidlo, které by mělo platit pro všechny v silničním provozu, vždy, všude a za všech okolností, a tím je vzájemná ohleduplnost a vstřícnost. Důležité je také myslet nejen za sebe, ale i za ostatní. Stejně jako my můžeme být zamyšlení, zbrklí nebo duchem nepřítomní, mohou na tom být v daný okamžik podobně i ostatní okolo nás. Proto je třeba být obezřetný a předvídavý. To, jak se máme v silničním provozu chovat, stanovují pravidla, a tak si pojďme ta základní z pohledu chodců připomenout:

  • po chodníku nebo po přechodu se chodí vždy vpravo
  • tam, kde není chodník, chodíme po krajnici po levé straně vozovky směrem proti přijíždějícím vozidlům
  • přednost na přechodu pro chodce máme před přijíždějícími motorovými i nemotorovými (cyklisté) vozidly, ale nemáme ji před tramvajemi ani vozidly s právem přednosti v jízdě (s modrými majáky)

Kdo je chodec?

Chodec je každý, kdo se pohybuje pěšky. Dále pak jsou za chodce považováni lyžaři, jezdci na kolečkových bruslích (inlinech). Cyklista, za něhož je považován i člověk pohybující se na koloběžce, může na chodníku jízdní kolo nebo koloběžku pouze vést (s výjimkou dítěte do deseti let).

Zákon 361/2000 k 1. 10. 2018 § 2 písm. j): chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně.

Z toho plyne, že cyklisté nebo jezdci na koloběžkách nemají na chodníku co dělat, což je v dnešní době bohužel velmi častý jev a pro chodce pohybující se často nižší rychlostí je to velmi nebezpečné. Tady je pak vina v drtivé většině případů na straně cyklisty, který škodu i zranění chodce, nemá-li své pojištění odpovědnosti, bude platit ze svého, neboť jízdní kolo nemá povinné ručení.

Přečtěte si také:  Otravné pípání auta při zapomenutých klíčích jde vyřešit. Může místo toho hrát oblíbenou písničku

Přednost má přechod

Pro všechny pak platí základní pravidlo, že se chodí vpravo. „Samozřejmě, asi nikdo nebude pokutován za to, že nejde po chodníku vpravo. Lidé se snadno na chodníku vyhnou a je to o vzájemné ohleduplnosti, především v době vánočních nákupů a shonu. Důležité je to ovšem například na přechodech, kde je třeba se rychle dostat z jedné strany silnice na druhou, a tady každé zdržení při vyhýbání se a dávání si přednosti může vyvolávat zbytečně zmatečné situace,“ upozorňuje Olga Boučková z oddělení Besip TSK, a. s.

Právě v okolí přechodů v centrech měst v době vánočního shonu vznikají často zbytečně vyhrocené situace, kdy chodci často nerespektují červenou na semaforech nebo naopak jejich nepřetržitý proud neumožňuje na přechodu bez signalizace průjezd řidičům aut. „V takových případech platí dvě základní pravidla: červená je červená a zelená je zelená a na přechodu bez signalizace pak je to o vzájemné ohleduplnosti,“ konstatuje Olga Boučková.

V případě přechodu, který je řízen semafory, platí jedno základní pravidlo: zelená pro chodce svítí natolik dlouho, aby chodci mohli vstoupit do vozovky a přejít na druhou stranu. „To, že se během jejich přecházení rozsvítí červená, je naprosto běžné. Pro ty, kdo jsou už ve vozovce na přechodu, to znamená, že mají co nejrychleji, ale v klidu dokončit přecházení. Pro ty, co ještě na přechod nevstoupili, to pak je jednoznačný pokyn, že už na přechod vstupovat nemají,“ vysvětluje Olga Boučková.

I tam, kde má chodec přednost, tedy na přechodu bez signalizace, nemá chodec absolutní přednost. V prvé řadě si nemůže přecházet, doslova kde chce. Je-li přechod pro chodce, podchod nebo nadchod vzdálen méně než 50 metrů, je chodec povinen jej použít.

Zákon 361/2000 k 1. 10. 2018 § 54 (1): Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou „Přechod pro chodce“, „Podchod nebo nadchod“, musí chodec přecházet jen na těchto místech. Na přechodu pro chodce se chodí vpravo.

Přečtěte si také:  Chodci nemají na přechodech absolutní přednost. Přesto si to někteří stále myslí, ale často na to doplácí

Chodec také nesmí vstoupit bezprostředně před projíždějící vozidlo. Tady mnozí netuší, co znamená slovo „bezprostředně“. Z pohledu řidiče je to vzdálenost, na kterou je schopen vozidlo bezpečně zastavit. Chodec tedy může řidiče takzvaně omezit, což znamená, že ho může donutit zpomalit nebo zastavit, ale nesmí vyvolat takovou situaci, která by ohrozila jeho samotného nebo kohokoliv jiného, včetně řidiče auta. „Řada lidí nemá představu, na jaké vzdálenosti auto mohou zastavit, ať už nemají odhad, nebo nejsou sami řidiči. Vždy je proto nejbezpečnější navázat s řidičem oční kontakt a ujistit se, že o nás ví a že skutečně zastavuje,“ radí Olga Boučková. Měli bychom se také vždy ujistit, že zastavuje i případné další přijíždějící vozidlo, a velmi opatrní musíme být na víceproudých komunikacích. „Přechody přes více jízdních pruhů patří k těm nejnebezpečnějším a stávají se na nich ty nejtragičtější nehody. Zatímco jeden řidič zastaví, chodce – a velmi často důvěřivé dítě – smete řidič, který v dalším pruhu nezastaví,“ varuje Boučková. „Velmi často také vidíme maminky, které za autem před přechodem, i když to tam často nemá co dělat, vyjedou do vozovky nejprve s kočárkem, až pak jdou ony. Na takovém nepřehledném místě bychom měli vždy vejít na místo, odkud máme výhled do vozovky, my dospělí, až pak by měly být děti nebo kočárek.“ Mimo přechody je chodec vždy odpovědný za své chování a nemůže si vynucovat jakoukoliv přednost.

Neslyším, nevidím…

Fenoménem dnešní doby jsou mobilní telefony a vzrůstající obliba sluchátek. Chodci zahledění do displejů telefonu nebo zaposlouchaní do hudby nevnímají okolní provoz. Naprosto běžně dnes bez rozhlédnutí slepě vstupují do vozovky. Na přechodu si často bezohledně a neoprávněně nárokují svoji přednost za všech okolností a chovají se jako nezranitelní. Mimo přechod je takové chování doslova hazardováním se svým životem!

Nejde jen o zdraví. Pojišťovny už daly najevo, že takové nezodpovědné chování a nevěnování se provozu ze strany chodce pro ně může znamenat důvod pro nezaplacení způsobené škody nebo pro krácení plnění. K tomuto kroku mohou přistoupit třeba tehdy, když se prokáže, že to, že chodec měl sluchátka nebo se věnoval mobilnímu telefonu, bylo přímou příčinou nehody, například ve chvíli, kdy zabrán do jiné činnosti vstoupí bezprostředně před přijíždějící vozidlo mimo přechod a podobně.