S tím, jak se uvolnily vládní restrikce, objevuje se na ulicích více aut, ale i lidí. A co si budeme povídat, taková kombinace je často až život nebezpečná. Chodci se často chovají dle přesvědčení, že na přechodu pro chodce mají absolutní přednost, ale realita je jiná. Zapomínají, že tomu tak není a sami se pak vystavují zbytečnému nebezpečí. Častým nešvarem je extrémní riskování hlavně maminek s kočárky.
Opatrnost především
Chodci jsou nejzranitelnějšími účastníky provozu, ale často si to vůbec neuvědomují. Policisté často upozorňují, že ve chvíli, kdy chodec u přechodu vidí na přijíždějící auto, neměl by v žádném případě vstupovat do vozovky stylem „to stihnu“. To je hodně mylná domněnka, protože chodec si často vůbec neuvědomuje, že auto má nějakou brzdnou dráhu. „Ta je závislá na hmotnosti, rychlosti vozidla a povětrnostních podmínkách. Na suchém povrchu je brzdná dráha vozidla asi 37 metrů, při dešti 50 metrů, na zasněžené vozovce je to až 110 metrů při rychlosti vozidla 50 km/h,“ vysvětluje policie.
Chodec tedy musí u přechodu zastavit a dát řidiči najevo, že chce přejít. Řidič mu pak musí umožnit vozovku přejít. Ideální je navázat oční kontakt, jen tak si chodec může být jistý, že jej řidič vidí a registruje.
A to platí hlavně pro maminky s kočárky. Až příliš často na silnici zažíváme infarktové situace, kdy maminka doslova strčí kočár s dítětem skoro až do silnice a už má nakročeno, že půjde. Platí ale to stejné, co je zmíněno výše. Brzdná dráha je dlouhá, a to i v ideálních podmínkách. Především s kočárkem je nutné dávat velký pozor a v žádném případě není vhodné jej jakkoliv „strkat do přechodu“.
Pozor na zaparkovaná auta
Mezi nejnebezpečnější místa, na jakých může chodec vstoupit do silnice, patří prostor mezi zaparkovanými auty. Proto se řidičům doporučuje, aby podél řady zaparkovaných aut jezdili se zvýšenou opatrností a raději pomaleji než jinde. Chodci by si pak měli uvědomit, že za autem vůbec nejsou vidět. Jediný krok do silnice pak může být i smrtelný.
Platí pravidlo, které říká, že nikdy nevstoupím tam, kam nevidím. A platí to i pro místa za zatáčkou nebo v zatáčce. Řidič o takovém chodci nemá šanci vědět a nemá tedy možnost na něj včas zareagovat. A znovu to platí i pro matky s kočárky. Není možné z poza auta vystrčit kočárek do silnice a pak teprve řešit rozhlížení. Řidič nemá možnost na takovou situaci zareagovat a střet je bohužel často nevyhnutelný. A v tomto případě by viníkem nehody byla právě maminka malého dítěte. A pamatujme na varování policie: „Dopravní nehoda, které se účastní chodec, takřka pokaždé končí zraněním. Je téměř vyloučené, aby tělesná schránka odolala bez úhony střetu s vozidlem.“