Držitelka pěti Českých lvů měla touhu řídit auto už odmalička. Teď v něm tráví spoustu času, i když nemusí. „Často mi nabízí, že mě odvezou, ale jsem nerada jako spolujezdkyně. Já si řízení užívám,“ říká přesvědčivě Aňa Geislerová.
Taky náš rozhovor květnový rozhovor probíhá v autě. I když na dálku. Aňa Geislerová právě míří na focení na Slovensko.
Aňo, jak byste se definovala jako řidička?
Jsem zajímavá řidička. Jezdím v podstatě různě. Dost záleží na tom, koho vezu, kdy ho vezu a kam. Samozřejmě s dětmi jsem daleko opatrnější. Někdy mám taky vlastní názor na dodržování pravidel, i když samozřejmě vždycky je pro mě nejdůležitější bezpečnost. Občas ale rychlostní limity překročím. Třeba v místech, kde je mi to přijde až smutné je nepřekročit. Ale jak jsem zmínila, bezpečnost je pro mě na prvním místě.
Jakou vůbec nejstarší vzpomínku máte spojenou s auty?
Víte, vnímala jsem auta už od útlého mládí. Měla jsem to štěstí, že táta v období šedé totality pracoval pro japonské noviny. A Japonci disponovali krásnými auty, která tady nechávali. Když mi bylo šest, vlastnili jsme brčálově zelené BMW s krásným béžovým interiérem. No, a pak si ještě táta pořídil „vejtřasku,“ když se stavěl dům. Pro nás obří automobil, s nímž nás vozil do školky. Taky si vzpomínám, že nám na korbu dával tříkolky. Současně se mi vybavuje, jak moji bratranci řádili v plechových autíčkách a jak jsem se rvala za volant. Jinak moje úplně první jízda skutečným autem na pozici řidiče byla možná překvapivě s mámou která mi to dovolila. V aleji na chalupě. Byl to Renault.
Takže autoškola musela proběhnout v pohodě, že?
Teď asi přiznám skandální informaci. Autoškolu jsem absolvovala o prázdninách v Sušici. Jenže pak jsem dostala práci a nestihla splnit teoretické zkoušky. Tak jsem dojížděla na zkoušky z Prahy na Šumavu autem – ale ještě jsem nevlastnila řidičák. Hrůza, co? auto jsem parkovala za rohem. Je to stejně už promlčené, tak se vám s tím svěřím. A využiju možnost říct co mi strašně vadí.
Povídejte.
Nenávidím auta, která dojíždí. Všechny ty řidiče, kteří si honí ego tím, že se lepí někomu na zadek. Přeju si, aby všichni dodržovali bezpečné rozestupy. Samozřejmě, také mě vytáčí mravokárci, kteří schválně jedou v levém pruhu na dálnici stotřicítkou přesně a trvají na svém. Ale ti, kteří se na vás lepí mi přijdou daleko nebezpečnější. Jo a stejně mě vytáčí, když mi někdo během jízdy sahá na čudlíky a mluví do řízení.
Bez čeho se v autě neobejdete?
Nabíječka na mobil nesmí chybět a musí mi fungovat audio. Zrovna dneska jsem si stáhla životopis Agathy Christie jako audioknihu. Nestíhám tolik číst, tak si to kompenzuji právě poslechem knížek za jízdy. Najezdím tisíce kilometrů a naposlouchám hodiny a hodiny knih. Navíc když si dám v autě ještě kávu, mám svoje soukromí – tak to miluju. Nebo když si pustím hudbu a jen tak relaxuji. Mimochodem, včera jsem zjistila, že mám ve velaru v kterým teď krátce jezdím masáž zad v sedadlech. Moc příjemná věc!
Záleží vám na barvě auta?
Autům podle mě nejvíc sluší černá. To je pro mě nejoblíbenější odstín. Zjistila jsem taky, že moc nemám ráda malá modrá auta, která z nějakého důvodu komplikují dopravní situace. A podobné je to s bílými dodávkami.
Už chápu, proč jste se v úvodu definovala jako zajímavá řidička. Co podle vás musí splňovat dobré auto?
Obecně vnímám auta jako celek. Mám ráda silnější motory s odpichem, ale oceňuju i prostorný kufr. A jak jsem teď přesedlala do jaguarů, tak si všímám jejich jízdního komfortu. Je to kvalitní svižná jízda. A to podle mě musí splňovat dobré auto.
Jste teď na cestě do Bratislavy, jezdíte běžně delší cesty?
Jezdím si všude sama. I na delší vzdálenosti. V Holandsku jsem byla autem. Projeli jsme třeba karavanem Nový Zéland, ale že bych za hranice jezdila autem nějak pravidelně to zas ne.
Prozraďte na závěr ještě nějakou zajímavost, podobnou například zážitku z autoškoly.
V garáži mám jeden starší automobil, o který velmi pečuji. Kupuju si čistící prostředek na motor, leštítko a strašně mě to baví se o něj starat. To by možná do mě řekl málokdo. K autům mě to vždycky táhlo. Stejně tak jsem ochotná i schopná řídit prakticky cokoliv. Od traktoru přes Jaguar E-Type až po golfový vozík. Zbožňuju to!
Štítky: Aňa Geislerová, herec, herečka, interview, rozhovor