Mytí auta v zimě: největší problém není špína. Je to to, co se na autě drží

Když se kolem sebe rozhlédnete na silnicích, všimnete si, že skoro všechna auta jsou opravdu špinavá. A dává to smysl, vždyť mytí auta v zimě může působit jako nekonečný kolotoč. Auto umyjete, ale pak stačí pár kilometrů po mokré, posolené silnici a špína je zpátky. Přesto má zimní očista smysl i tak. Je jen potřeba změnit očekávání. V zimě nejde jen o čisté auto na pohled, ale zejména o to, aby na něm nezůstávala směs soli, vody a nečistot, která se drží v záhybech, podbězích a na podvozku a zbytečně urychluje stárnutí.

Vedle toho je tu i čistě praktická stránka. Špinavá okna, zrcátka a světlomety zhoršují výhled i viditelnost samotného auta. A špína, která se usadí na laku, do sebe natahuje vlhkost, v zimě často i se solí. V místech, kde je ochranná vrstva oslabená nebo je lak už poškozený, to může způsobit ještě větší škody.

Pro řidiče, kteří jedou do klasické kartáčové myčky

Klasická kartáčová myčka je v zimě pro mnoho lidí nejpohodlnější řešení. Nevyžaduje tolik času (pokud před myčkami nestojí fronty aut) ani přípravu a hlavně umožní pravidelnost, která je v zimě zásadní. Osvědčené minimum bývá zhruba jednou za dva týdny, v obdobích výrazného solení a rozbředlé břečky klidně i častěji. Důležité je nepřetahovat intervaly jen proto, že „stejně to dlouho nevydrží“. V zimě se auto myje hlavně kvůli tomu, co se drží na laku a na podvozku, ne kvůli tomu, jak dlouho vydrží karoserie čistá.

Při výběru programu se vyplatí hlídat tři věci. První je předmytí, protože to odstraní hrubou vrstvu nečistot a sníží riziko, že se budou roztírat po laku a tím ho škrábat a ničit. Druhá je mytí podvozku, pokud ho myčka nabízí. Právě zespodu se sůl drží nejdéle a pouhé umytí karoserie problém často jen odloží. Třetí bod je voskování. V zimě nejde o parádu, ale o ochranu. Vosk zacelí povrch laku, špína hůř ulpívá a auto se po mytí obvykle lépe suší.

Kartáče samy o sobě nejsou jediný strašák. V zimě je kritické, co na autě zůstalo před vjezdem. Led a zmrzlé hrudky sněhu mohou z kartáčů udělat opět něco, co vám lak může poškodit. Proto je dobré před mytím zbytky ledu a sněhu z karoserie odstranit. Když je auto extrémně zablácené, pomůže krátký oplach tlakovou vodou ještě před vjezdem do linky, aby se nečistoty stihly odmočit a kartáče se tím nezanášely.

Kdo zaplatí poškozené auto v myčce? Záleží na tom, kdo nedával pozor, pojišťovny plní jen někdy

Mytí auta v zimě má i teplotní limity. Pokud venku klesne teplota vzduchu pod -10 °C, roste riziko teplotního šoku. Voda v myčkách bývá výrazně teplejší než okolí a prudký rozdíl teplot může být problém pro lak, plasty i skla, obzvlášť u poškozených nebo přelakovaných částí. V praxi pomáhá přijet do myčky s autem, které je po jízdě zahřáté na provozní teplotu, a neřešit mytí ve chvíli, kdy je karoserie zcela promrzlá.

Po umytí dává smysl udělat krátkou „zimní kontrolu“. Voda ve spárách ráda přimrzá, takže je rozumné po krátké jízdě utřít těsnění dveří alespoň u řidiče. Pokud se myje i podvozek, voda se může dostat na brzdové kotouče, proto je vhodné brzdy po rozjezdu opatrně „probrat“ jemným brzděním.

Pro řidiče, kteří si auto umyjí sami

Kdo se kartáčům vyhýbá, může mít v zimě překvapivě jednoduchý plán. Cílem není perfektní výsledek z půl metru, ale často spíše rychlá očista bez zbytečného dotýkání se laku. Základní princip je na začátku podobný: nečistoty hlavně nejdřív odmočit a potom je bezpečně spláchnout, ideálně tak, aby na autě po zaschnutí nezůstávaly mapy.

Největší rozdíl udělá ochrana laku už z podzimu. Auto navoskované odolnějším voskem se v zimě čistí snáz, protože špína se na povrchu tolik neudrží. Ještě účinnější bývá keramická ochrana, ale ta se obvykle neřeší narychlo bez zkušeností. Ochrana se v zimě projeví hlavně v tom, že rychlý oplach vypadá jako mnohem poctivější mytí, než ve skutečnosti je.

V samoobslužném boxu se vyplatí začít aktivní pěnou, ne kartáčem nebo houbou. Aktivní pěna má čas uvolnit špínu, aby šla spláchnout bez mechanického tření. Po pár minutách následuje důkladný oplach shora dolů. Velkou výhodou je závěrečný oplach demineralizovanou, takzvanou osmotickou vodou, pokud je k dispozici. Po zaschnutí totiž typicky nezůstávají vodní skvrny a auto není potřeba složitě dosušovat.

Dosušení má v zimě smysl hlavně kvůli přimrzání. Okna se dají stáhnout stěrkou a mikrovláknem je vhodné projet místa, kde se voda ráda usadí, typicky kolem dveří, víka kufru a kapoty.

Mytí auta v zimě komplikuje i samotná autokosmetika. Přípravky, které se při aplikaci potřebují rychle odpařovat, se v chladnu a vyšší vlhkosti často spíš roztírají než aby dobře fungovaly. Prakticky se osvědčuje počítat s tím, že kolem 9 až 10 °C je práce s podobnými přípravky ještě relativně v klidu, ale už kolem 7 až 8 °C to bývá výrazně horší a pod 7 °C už je jejich používání často vlastně zbytečné. Samotné mytí šamponem může jít i lehce nad nulou, příjemnější ale bývá pár stupňů nad ní. Už i kolem 2 °C v kombinaci s větrem může voda na povrchu nepříjemně přimrzat.

Důležité je i skladování. Některé gelové a krémové přípravky, hlavně impregnace, dlouhodobý mráz nesnášejí a mohou se znehodnotit. Nejjistější je teplejší prostor, dlouhodobé ponechání pod nulou je špatná volba.

A ještě jedna praktická poznámka, mytí auta před domem na ulici často naráží na přísná pravidla, která to zakazují, proto většina řidičů v zimě končí právě v myčce nebo v samoobslužném boxu.

Štítky: automyčka, myčka aut, mytí auta, mytí auta v zimě, ruční mytí auta, sníh, tlaková myčka auta, zima