Hyundai Veloster je pro mě tak trochu oříškem. Přemýšlím totiž, do které kategorie tohle auto zařadit. Z jedné strany se tváří jako coupé, z druhé strany se tváří skoro jako hatchback. Ptáte se, co to píšu za bludy? No, tak se podívejte pozorněji. Na straně řidiče najdete jen jedny dveře, na straně spolujezdce jsou dveře dvoje, i když klika těch zadních je schovaná ve sloupku. Automobilka přišla s takovým řešením zejména kvůli bezpečnosti při vystupování spolujezdců na zadních sedadlech a vytvořila pro to také pěknou reklamu. Podívejte se na ni! Ale zpět k věci… Jde prostě o čtyřdveřový hatchback s rysy kupé.
Při pohledu na auto zvenku si nelze nevšimnout mnoha designových linek a kudrlinek, macatých blatníků, prolisů, nádechů a výdechů (většinou falešných)… Auto tak vypadá sportovně, dokonce sportovněji než jezdí. To, co bude pod kapotou, si totiž teď ještě nemůžete vybrat. V nabídce je pouze benzínová šestnáctistovka GDI o výkonu 103 kW/140 koní a s točivým momentem 167 Nm. Už jen ta čísla nezní moc sportovně, že? A co takhle když vám prozradím, že sprint z klidu na 100 km/h zvládne Veloster s automatickou převodovkou DCT za 10,3 sekundy? A co když vám k tomu ještě prozradím, že maximální rychlost je „jen“ 200 km/h?
Karoserie nicméně nepostrádá nápad a v naší výrazné zelené barvě na sebe upozorní všude, kam přijede. Auto na lidi působí doslova jako magnet a bylo jen málo těch, kteří se za ním neohlédli. Někteří ho dokonce po našem odchodu důkladně zkoumali, a tak mohli zjistit, že všechny plasty, ať už jde o mřížky předního nárazníku, držáky vnějších zpětných zrcátek a podobně, jsou lakovány černým klavírovým lakem. Design u Velosteru zcela jasně hraje prim a nápaditou karoserii dotváří litá kola s proužky ve středu paprsků lakovaných do barvy karoserie.
Výška auta jen 1 399 milimetrů (délka 4 220 mm, šířka 1 790 mm) znamená nevýhodu při nastupování a ztěžuje cestování pro vyšší pasažery. A je jedno, jestli budou sedět vpředu nebo vzadu. Měřím 180 cm, sedadlo jsem měl úplně dole a hlavou jsem se i přesto dotýkal stropnice. Ano, pár centimetrů ubere luxusní panoramatická střecha, ale byl jsem z toho malinko rozladěn. V ostatních směrech problém nebude ani pro řidiče ani pro spolujezdce. Horší to je ale na zadních sedadlech. Vůbec nebudu mluvit o nastupování na sedadlo za řidiče… Zkušební posez byl hotové divadlo. :D Seděl jsem vzpřímeně tak, abych měl hlavu až za stropnicí, protože jinak bych seděl v předklonu. Super, mohl jsem se narovnat, ale nad hlavou jsem měl sklo čtvrtých (!!) výklopných dveří zavazadlového prostoru. Přesně pro tyto případy je na madle krásný nápis (viz fotogalerie), abyste dali pozor při jejich zavírání.
Při prohlížení auta jsme si také všimli dvojité koncovky výfuku vyvedené centrálně v zadním nárazníku a těšili se na první nastartování motoru. Startuje se tlačítkem umístěným netradičně ve spodní části středové konzole proti voliči řadící páky. Sešlapuju brzdu, natahuju ruku k tlačítku a tisknu ho pln očekávání, co za zvuky se z výfuku vyloudí. Motor nastartuje, ale neslyším téměř nic. Škoda. Další indicie k tomu, že auto jako sportovec jen vypadá.
Řadím na automatické převodovce režim „D“ a rozjíždím se. První cesta vede po pražské Jižní Spojce. Auto má příjemně tvrdší podvozek, kůží čalouněné sedačky jsou pohodlné a volant se dobře drží. Jízda je klidná a Veloster se zdá být příjemným společníkem. Převodovka tady řadí plynule a přeřazení skoro ani nepoznáte. Přichází první kolona a já mám čas prozkoumat interiér, který působí o poznání usedleji než exteriér auta. Ovladačů není zbytečně mnoho a není třeba se dlouho učit, kde a čím se co ovládá. Líbí se mi tady.
Kolony jsem proskákal a můžu směle vyrazit na okresky. Už nám pár věcí napovědělo, že Veloster není sportovní náčiní, ale nechci to vzdávat bez boje. Objevuje se cedule značící konec města, pravá noha ztěžkne a sešlapuje pedál plynu až na zem, ale… Nic moc se neděje. Až po chvíli auto cukne, převodovka podřadí a motor se rozeřve s otáčkami atakujícími červené pole. Hyundai začne vláčně zrychlovat. Ne, úplný lenoch to není, ale dynamikou neokouzlí. To by nebyl až takový problém jako rychlost (nebo spíš pomalost) převodovky. Ať řadíte voličem v manuálním módu nebo pádly pod volantem, převodovka je prostě pomalá. Když si do zatáčky potřebujete podřadit, většinou se tak stane až když už zase dávno potřebujete zrychlovat. Na okresky určitě berte manuál! Podvozek, jakkoliv se na rovné silnici tváří, že jeho naladění je tvrdší, na okreskách hodně změkne a přední nápravě se moc zatáčet nechce. Podobně je na tom i ta zadní, která „teda když je potřeba“ tu přední následuje.
Výsledek týdenního testu je takový, že Hyundai jasně cílí na mladé řidiče, kteří chtějí být viděni, ale nepotřebují auto, které by porazilo startující malé letadlo na letištní dráze. Raději se budou designově celkem povedeným autem přesouvat po městě do školy nebo na třeba na nákupy. K tomu mohou využít relativně objemný kufr. Nákladová hrana zavazadlového prostoru je sice umístěna vysoko, ale objem je hodně slušných 320 litrů (se sklopenými sedačkami až 1 015 litrů).
Hyundai Veloster navíc nezruinuje ani vaši peněženku. Základní cena je 479 990 Kč ve výbavě Comfort, ve výbavě Style (tu jsme měli v testu) je to pak 499 990 Kč. Za automatickou převodovku si připlatíte 40 000 Kč, ale pokud chcete občas vyrazit na okresky, radím vám, nedělejte to! Pokud budete jezdit hlavně ve městě, klidně o tom popřemýšlejte , ale nečekejte od ní zázraky například jako od koncernového DSG.
Hyundai Veloster rozhodně není špatné auto, jen prostě VYPADÁ RYCHLEJI NEŽ JEDE… To by se ale brzy mohlo změnit. Na trh se chystá mnohem silnější verze Veloster Turbo. Oficiální informace zatím nemáme, jen dvě fotky z veletrhu v Lipsku…
Kompletní ceník a technické údaje jsou ke stažení TADY.
[nggallery id=990]