Aktuální Hyundai i40 už pomalu šediví a na trh se tlačí faceliftovaná verze, která se objeví už před prázdninami. Rozhodli jsme se na tento kombík podívat s odstupem času a zjistit, jestli se za těch pár let něco změnilo. Máte si počkat na facelift, který spíše učeše design, a nebo si za výhodnější cenu klidně koupit aktuální verzi?
V testu jsme před několika lety měli prakticky totožnou verzi, kterou tu máme i nyní – naftový kombík s automatickou šestistupňovou převodovkou. Auto je s ní sice pomalejší a žíznivější, ale dokáže řadit plynule i hladce. I když občas při kickdownu podřazuje tu o jeden, tu o dva stupně dolů.
Ačkoliv je (tzv. fluidní) design Hyundai i40 plný křivek, záhybů, kudrlinek a všemožných podobných designových výstřelků, za ty téměř čtyři roky, co je na trhu, příliš nezestárl. Klínovitý tvar poměrně nízké karoserie se světlomety protaženými hluboko do boků ani dnes nevypadá úplně nějhůře, ačkoliv jednodušší tvary mám raději. Podobné je to i v interiéru. Tomu sice vévodí plasty a na pohled je kov pouze jeho imitací a je z plastu, zpracování i materiály (tedy plasty) jsou, zdá se, kvalitní. Jen ten volant obsypaný tlačítky, ale to má Hyundai, ale třeba i Kia společné…
Interiér pojme zcela bez problémů čtveřici pasažérů, nabídne jim navíc takřka královský prostor. Pokud bude potřeba vzít pátého cestujícího, budou se ti na zadních sedadlech muset trochu uskromnit, nicméně ani tak nebude problém odjet někam dál. Věřte mi, že i v mnoha větších autech je místa mnohem méně.
Praktický je ve verzi kombi zavazadelník. Ten pojme v základním uspořádání 553 litrů nákladu a po sklopení zadních sedadel dokonce až 1 719 litrů. Aby zavazadla po kufru nepoletovala, lze je uchytit prostřednictvím systému kolejnic, držáků či nastavitelné hliníkové přepážky. Příjemnou funkcí je také tzv. Smart Tailgate. Systém, jenž funguje s bezklíčkovým ovládáním vozu a elektricky otevíratelným víkem zavazadelníku. Pokud máte plné ruce věcí, které do kufru potřebujete dát a nechcete (nebo nemůžete) je pokládat, půjde o neocenitelného pomocníka. Stačí, abyste se (musíte ale mít klíč v kapse) postavili za auto, počkali tři vteřiny a za pípání a blikání výstražných světel se víko samo otevře. Nemusíte jako u Fordu nebo Volkswagenu kopat pod nárazník.
Do i40 se z konstrukčních důvodů bohužel nevejde větší motor než testovaná naftová 1,7 CRDi. Nabízí se ve dvou výkonnových verzích, jezdili jsme s tou silnější se 100 kW/136 koní a s 325 Nm točivého momentu. Není to sice kdo ví jaký výkon, navíc ve spojení s klasickým automatem, ale oproti předchozímu testu došlo v rámci modernizace k jinému nalazení map v řídící jednotce a auto působí živěji. Ani tak to ale není žádný letec. Zrychlení z 0 na 100 km/h za rovných 12 sekund není nic, čím byste se mohli a nebo dokonce chtěli v hospodě kolegům pochlubit… Manuál je papírově o 1,4 sekundy živější. Příjemné je, že je motor na volnoběh a při nízké zátěži poměrně tichý, hluk se zvýší až pokud přidáte plyn.
To, čím agregát vyniká nejvíce, to je spotřeba paliva. I když s autem budete jezdit opravdu svižně, spotřeba se málokdy dostane přes 8,0 l/100 km. To u aut podobné kategorie nebývá pravidlem, ačkoliv tabulky slibují hodnoty nepoměrně nižší. Při normální jízdě lze jezdit kolem 6,0 – 7,0 l/100 km. Technické údaje slibují kombinovanou spotřebu dokonce jen 5,6 l/100 km (manuál 4,7 l/100 km).
Pro i40 je v nabídce pouze jediná výbava: Experience. Připlatit si lze 40 tisíc Kč za automat, 25 tisíc za panoramatické okno, 18 tisíc za metalízu a nebo za trojici paketů: paket Success (pneu 215/50 R17, vyhřívání volantu, parkovací asistent s obrazem zadní kamery ve zpětném zrcátku, tmavá zadní skla, solární přední skla) za 16 tisíc Kč, paket Style (paket Success + xenonové světlomety, inteligentní klíč a startování tlačítkem, monitorování tlaku v pneumatikách, přístrojová deska s TFT displejem, fixační posuvný systém v zavazadlovém prostoru, plnohodnotná rezerva, integrovaná navigace včetně externího zesilovače a subwooferu) za 80 tisíc Kč a nebo za paket Premium (paket Style + pneu 225/45 R18, př. adaptivní světlomety, zadní boční airbagy, asistent pro vedení vozu v jízdních pruzích Lane Keeping Assistant System, kožené čalounění sedadel s ventilačním systémem předních sedadel, vyhřívání zadních sedadel, elektricky ovládané sedadlo spolujezdce, paměť nastavení sedadla řidiče, bederní opěrka v sedadle spolujezdce, inteligentní parkovací poloautomatický systém, el. ovládané 5. dveře) za 140 tisíc Kč. Poslední z nich mělo i testované auto.
Škoda, že v ceníku není také položka: bixenonové světlomety, protože ty obyčejné xenonové svítí dobře ve městě, ale pokud vyrazíte mimo město a pustíte si k nim halogenová dálková světla, tak v místě, kde xenony „končí“, vzniká hluché místo a světelný kužel halogenů začíná až o kus dál.
Hyundai i40 je nicméně i po letech dobrým autem, čas však ukazuje některé jeho nedostatky, které by měla modernizovaná verze snad odstranit. Zaměří se totiž nejen na design (hlavně exteriéru), ale i na techniku. Nové budou převodovky i motory (zejména spíše jejich naladění) se zvýšeným výkonem o pár kW. Jsme na facelift docela zvědaví, co vy?
[table caption=“Technické údaje:“ width=“615″ colwidth=“70|30″ colalign=“left|center“]
Typ vozu:,Nový
Značka:,Hyundai
Typ:,i40 kombi
Motor:,řadový čtyřválec
Objem válců:,1 685 ccm
Plnění motoru:,turbodmychadlo
Palivo:,nafta
Pohon:,předních kol
Výkon:,100 kW/136 koní v 4 000 ot./min
Točivý moment:,325 Nm v 2 000 -2 500 ot./min
Zrychlení 0-100 km/h:,12.0 s
Maximální rychlost:,190 km/h
Převodovka:,šestistupňová automatická
Spotřeba paliva (l/100 km):,7.2 / 4.8. / 5.6
Délka:,4 770 mm
Šířka:,1 815 mm
Výška:,1 470 mm
Rozvor:,2 770 mm
Pohotovostní hmotnost:,1 589 – 1 734 kg
Objem zavazadlového prostoru:,553 / 1 719 litrů
Ceník:,k nahlédnutí tady
[/table]