Představte si, že jednou takhle ráno, tedy vlastně spíš dopoledne, otevřete svou emailovou schránku a pročítáte, co přišlo nového – tisková zpráva, tisková zpráva, spam, spam, tisková zpráva, pozvánka na bmw m power day, tiskov… Moment! Pozvánka na BMW M POWER DAY?! Opravdu! Koutky se mi rozjíždí od ucha k uchu a najednou se tvářím jako blbec… :)
Otevírám mail a čtu: „Autorizovaný prodejce a servis vozů BMW, společnost STRATOS AUTO, vás zve na akci BMW M Power Day na autodrom v Mostě. Na (pro ostatní vozy uzavřeném) okruhu budete moci otestovat nejnovější modely BMW M…“ A tak dále, to už není tak zajímavé… Samozřejmě pozvánku hned potrvzuju, protože pro čtenáře musíme přinášet i takové články, nejen obyčejné redakční testy, že? :)
Nastal den D, sedám celý nedočkavý do auta a vyrážím směr Most. Cesta tam je, i díky slánské rychlostní silnici (není trestné to tak nazývat), opravdovým utrpením, ale po hodině jízdy parkuju a vyrážím k boxům, kde už na mě čeká sedmička těch nej bavoráků. Celý konvoj startuje BMW M3 Coupé jakožto Safety Car s válečnými polepy, vylepšenými brzdami, výfukem od Akrapoviče. Chybět samozřejmě nesmí ani nezbytné oranžové výstražné LED majáky na střeše. Následuje ho BMW M6 Cabrio v nádherné barvě San Marino Blue, BMW M5 v provedení Frozen Grey, M3 Cabriolet s hard topem v bílé Mineral White, za ní nenápadně vykukuje BMW M135i X-Drive v odstínu Alpine White a na vše zezadu dohlíží opět dvojice BMW M6 – jedno kupé a druhý kabriolet.
Protože jsem potřeboval ještě před jízdou na okruhu vyřešit pár drobností, všechna auta již byla kolegy novináři rozebrána a zbylo na mě BMW M3 Cabrio. Tušíte asi, že jsem si až tak úplně nestěžoval… :) Pod kapotou bije atmosféricky plněný osmiválec o objemu 4,0 litru, díky čemuž může řidič svou pravou nohou – ve spolupráci s dvouspojkovou převodovkou M DCT – škádlit stádo 420 koní (309 kW) a má k dispozici točivý moment 400 Nm. To vše, samozřejmě, na zadní nápravě.
I když jsem se zatím poslední generací BMW M3 s karoserií coupé jezdil přibližně před rokem, teď to bylo jiné – okruh není běžná silnice. Není potřeba dávat pozor na to, aby nikdo nevyjel v protisměru, není potřeba řešit tady strom, támhle sloup a podobně. Teď je potřeba soustředit se a hlídat si kolegy v ostatních eMkách. Bylo to navíc o to jednodušší, že jsme ve všech autech měli přelepená tlačítka vypínající protiprokluz a stabilizaci. Prý pro jistotu… :) Nedivím se…
Nedočkavě sahám po startovacím tlačítku a motor naskakuje. Ten zvuk… Párkrát prošlápnu plyn na místě, abych si ten rykot užil. A je to tady! Vyjíždíme. Jedu třetí za Safety Carem, zatím v klidu, učíme se trať. Po jednom odjetém kole uvolňuje Safety Car trať a my vyrážíme s pedály plynu zaraženými do podlahy. V závěsu za M6 Cabrio a M5 se svou M3 jen tak vlaju, chybí mi více než stovka koní výkonu a přitom s hmotností jsme na tom dost podobně (M3 kabrio 1 905 kg, M5 sedan 1 945 kg a M6 Cabrio 2 055 kg).
Přijdou první zatáčky, je cítit, že tohle auto je těžké, ale i když jde o kabrio, příliš se nekroutí. Netuším, jestli to má na svědomí hard top nebo celkové vyztužení karoserie, ale je to příjemné překvapení. Brzdy jsou výborné, dají se báječně dávkovat, řízení je v režimu M tužší a odezva na sešlápnutí plynového pedálu je na výjezdu ze zatáčky superrychlá, ale… Zasáhne stabilizace. Výkonu na zadní nápravě je opravdu hodně. Objíždíme další dvě kola a já se s autem sžívám čím dál tím více, baví mě.
Přijíždíme do boxů, měníme auta a já rychle utíkám k nejnenápadnějšímu (to je slovo… :D ) BMW M135i. Ptáte se proč? Vždyť je tady nejslabší a vlastně to ani není eMko (je to projekt divize M Performance, která stojí mezi obyčejnými BMW a BMW M)… Důvod je však jednoduchý. Hmotnost. I když váží 1 590 kg, což není málo, pořád je to nejméně ze všech aut, která máme k dispozici.
Už po rozjezdu je znát, že s dvakrát přeplňovaným řadovým šestiválcem naladěným na 235 kW/320 koní, tedy podobně jako mělo starší BMW M3 E46, budu na rovinkách jasně nejpomalejším. A byl jsem. Stačilo ale přijet k zatáčce, protože tam, kde ostatní už brzdili, jsem mohl s jedničkou jet pořád ještě pod plynem. :)
Na plných brzdách si tahle zběsilá jednička nechala rozházet zadek, abyste si jí do zatáčky mohli poslat lehce bokem, jenže na výjezdu zakousla všechna čtyři kola do asfaltu a vystřelila dál. Navíc se krásně ovládala a poslouchala na jakékoliv povely volantem či sešlápnutí brzd. Tohle je oproti M3 nebe a dudy. Jasně, na rovinkách s M135i nebudete tak rychlí, ale doženete to v zatáčkách, a věřte mi, za volantem si užijete opravdu hodně zábavy! HODNĚ ZÁBAVY.
Jenže, jsme opět u toho, že to není opravdové eMko. A to je možná ten problém, protože na konci druhého kola už brzdy nefungovaly tak dobře, jako na začátku. Brzdily hůře než bych čekal. Byly přehřáté. Sice brzdily, ale jejich účinek se nepatrně snížil.
Jsme zase v boxech. Ač nerad, musel jsem opět přesedlat. Tentokrát volba padla na M6 Coupé. Už jen posez prozradil, že sedíme v autě za skoro trojnásobnou cenu – lepší byl nejen celkový dojem, ale i spousta místa (akorát se díky tomu není kde zapřít levou nohou zatáčkách). Po přesednutí z jedničky vynikne hmotnost o téměř půl tuny vyšší hned při prvním brzdění a pak hlavně v zatáčkách.
To, co je opravdu neskutečné, je všudypřítomná síla motoru. 560 koní (412 kW) z dvakrát přeplňované V8 o objemu 4,4 litru a točivý moment brutálních 680 Nm prostě mluví samy za sebe. Zrychlení z 0 na 100 km/h zvládne M6 za pouhé 4,2 sekundy a maximální rychlost může být s paketem Competition až 305 km/h – mimo to s tímto paketem vzroste výkon o dalších 11 kW/15 koní a zrychlení klesne o 0,1 sekundy.
[nggallery id=2221]
BMW M6 se na okruhu necítí špatně, ale nepřipadá si tady jako ryba ve vodě. Spíše jde o neskutečně rychlé auto pro každodenní použití. Nekamenujte mě, ale fyziku prostě ošálit nelze.
Na tu chvíli jsem si za volanty podobných aut připadal jako v jiném světě. Ten zvuk motoru (i když M135i byla možná až moc civilní), ten zátah motoru i chování na hraně (dostal jsem se tam vůbec?!). Smekám svůj pomyslný klobouk a musím říci, že kluci z divize BMW M svou práci odvádí opravdu špičkově a rozhodně vědí, co dělají. Vtipné bylo pozorovat jednotlivé rozesmáté obličeje všech těch, kteří z aut při každé přestávce vylézali, tvářili se totiž stejně přiblble jako já, když jsem před pár dny potvrzoval pozvánku… A vlastně, i já jsem z těch aut vystupoval… :D