Volvo 240 bylo vůbec poprvé představeno médiím 21. srpna 1974. Tato modelová řada znamenala pro značku Volvo úspěch, který dosud neměl obdoby a který vedl k 19 letům výroby o celkovém objemu 2,8 milionu vozů.
Rok 1974 byl pro Švédsko velmi významný. Na jaře vyhrála ABBA se svým hitem Waterloo pěveckou soutěž Eurovision, 18letý Björn Borg porazil tehdejší tenisovou elitu a Volvo představilo jeden ze svých nejdůležitějších modelů.
Tento nový model měli zástupci médií možnost poprvé spatřit a sami si vyzkoušet 21. srpna. Novináři byli dopraveni charterovým letem z hlavního sídla Volva v Torslandě do malého městečka Borlänge, kde na ně již čekalo několik připravených automobilů Volvo 244 GL. Karoserie všech vozů do jednoho byla lakována v oranžovém odstínu, typickém pro svou dobu, který se odrážel také v interiéru.
Volvo 240 vycházelo z řady 140, ale spousta věcí se zde změnila. Inovace se týkaly především přední části, jejíž vzhled byl značně inspirován prototypem bezpečného vozu VESC, jenž byl představen o dva roky dříve. Nejvýraznější proměny se dočkaly velké nárazníky, díky nimž došlo k prodloužení vozu oproti řadě 140 o celých třináct centimetrů. V interiéru pak představovaly nový prvek charakteristické „mřížované“ opěrky hlav.
Pro tento model byl nově vyvinut motor B21 buď ve verzi s karburátorem, která disponovala silou 97 koní, nebo ve variantě se vstřikováním paliva, jež ovládla dokonce celých 123 koní. Přední část vozu se dočkala nového provedení, v rámci kterého byly použity vzpěry McPherson a hřebenové řízení s pastorkem.
V říjnu 1974 byla zahájena výroba exkluzivnější řady 260, jež se zprvu objevila ve dvou verzích: DL a GL. Model 264 byl vybaven novým motorem V6 o zdvihovém objemu 2,7 litru a výkonu 140 koní. Motor s označením B27 byl zkonstruován v severofrancouzském městě Dourin jako výsledek spolupráce mezi značkami Volvo, Renault a Peugeot.
Během tohoto výrobního období bylo Volvo 240 dostupné s celou řadou motorových variant. Svou světovou premiéru zaznamenal ve spojení s tímto modelem v roce 1979 také šestiválcový vznětový motor vyvinutý ve spolupráci se značkou Volkswagen. Na vybraných trzích byl tento naftový motor k dispozici také v pětiválcové variantě. V modelovém roce 1981 bylo uvedeno Volvo 244 s turbo motorem, které se mohlo pochlubit silou 155 koní. Největší senzace nicméně přišla až o něco později v podobě kombi 245 s motorem přeplňovaným turbodmychadlem – jednalo se o první sériově vyráběné kombi s benzínovým turbomotorem.
V průběhu let se Volvo V40 vyrábělo v celé řadě modifikací. Mimo dvou-, čtyř- a pětidveřové verze bylo toto volvo k dispozici také jako exkluzivní kupé – modelu 262C, postaveného italskou firmou Bertone, se v letech 1977 až 1981 vyrobilo celkem 6 622 kusů. Pokud jde o rozměry, stojí na pomyslné druhé straně „délkového žebříčku“ modely 264TE a 245T, oba delší o sedmdesát centimetrů. Dále zde byly luxusní limuzína 264 Top Executive a extra prodloužené kombi 245 Transfer, které se mimo jiné používalo také jako dopravní prostředek pro svážení školáků ve venkovských oblastech.
Pokud jde o ekologické chování, dosáhlo Volvo celosvětového prvenství v roce 1976. V tomto roce dodala švédská automobilka do Kalifornie první vozy řady 200 vybavené třícestným katalyzátorem s lambda sondou. Lambda sonda umožnila v katalyzátoru rozpuštění 90 % škodlivých plynů, jako jsou uhlovodíky, oxid uhelnatý a oxidy dusíku. V roce 1977 získalo Volvo americké ocenění American National Environmental Industry Award. A v roce 1978 bylo Volvo 240 jmenováno výborem California Air Resources Board nejčistějším vozem v USA.
Volvo 240 Turbo mělo také potenciál stát se úspěšným závodním automobilem. Nejvyššího titulu dosáhlo v roce 1985, kdy v něm Thomas Lindström a Gianfranco Brancatelli vyhráli šampionát European Touring Car Championship, ETC.
Modely Volvo 240/260 obdržely také spoustu ocenění za svou bezpečnost. Ve Spojeném království získalo Volvo mimo jiné cenu Don Safety Trophy za iniciativu v oblasti dopravní bezpečnosti a za řešení, která dalece překračují zákonné požadavky. Roku 1976 bylo Volvo 240 zvoleno americkým úřadem pro dopravní bezpečnost, Traffic Safety Administration (NHTSA), jako bezpečnostní standard. Podle statistik amerického institutu Highway Loss Data Institute bylo kombi Volvo 240 v USA na konci osmdesátých let po čtyři roky nejbezpečnějším vozem své třídy.
Volvo 240 se stalo rovněž oblíbeným sběratelským vozem, přičemž je mezi nadšenci nejvíce žádána verze s turbomotorem, ale zároveň rostou i částky, které jsou lidé ochotní zaplatit za běžnější varianty v dobrém stavu. Dostupnost náhradních dílů je pro tuto modelovou řadu pořád dobrá a mnoho součástek lze zakoupit přímo u Volva, kde se výroba nových komponent stále rozrůstá.
Volvo 240 bylo vyráběno také ve švédském městě Kalmaru a v belgickém Gentu. Poslední vůz opustil výrobní linku továrny Torslanda v Göteborgu 5. května 1993. To znamená, že tento model přežil mnohem déle, než si o 19 let dříve dokázal kdokoliv představit.
Prezident a generální ředitel automobilky Volvo Pehr G. Gyllenhammar předal klíčky od posledního vyrobeného modelu 240 jeho novému majiteli při speciálním ceremoniálu. Sám Gyllenhammar používal hned několik na míru vyrobených modelů 240 jako firemní vozidla a při slavnostním předání klíčků prohlásil: „Měli jsme jedno z nejbezpečnějších aut na světě, jeden z nejhodnotnějších vozů, které byly k dostání, a také vůz, jenž se stal již nyní živoucí legendou a bude jí i v následujících letech.“
K dnešnímu dni se může řada Volvo 200 pochlubit největším počtem vyrobených vozů. U verze 240 je to 2 685 171 kusů a u varianty 260 pak 177 402 automobilů. Dohromady bylo v letech 1974 až 1993 vyrobeno 2 862 573 těchto vozů.
