Bylo, nebylo? Bylo!! Před pěti desítkami let se žilo jinak, i když v mnoha věcech stejně. I tehdy jezdila auta a ákladní auta, i tehdy byla zranění a i tehdy si lidé záviděli. Představte si příběh, ve kterém jednu z hlavních rolí hraje „vejtřaska„, jak se familiárně říkalo náklaďáku Praga V3S.
Pamatuji si, jak jsem zamiloval. Jí bylo 22 a byla kantorkou učňáku, mě bylo 23 a chystal jsem se ukončit fakultu. Sešli jsme se na chmelové brigádě, kde dělala pedagogický dozor a já zdravotníka. Její přítel se před dvěma měsíci zabil. Vlastně to nebyla láska, byla to útěcha, ale to jsem pochopil až po skončení story.
Při mazlení trochu brečela. Mé přesvědčování nikam nevedlo a celá vesnice se tím bavila, neboť cizí neštěstí pobaví nejvíc. Předseda byl zcela zvláštní člověk. Pokud někomu mohl ublížit, udělal to. Zde to málem stálo život krásnou holku. Některou další noc pro mne přiběhly učnice, že „úča“ asi umírá. I nejhloupější medik by pochopil a já snad nejhloupější medik nebyl. Vyrazil jsem za pacientkou, a ta byla „jasná“. Další poklus za předsedou, který měl ve vesnici jediný telefon, bylo to pro mne šokující.
Vejtřasku měl zamčenou na dvoře a na moje zoufalé volání a mlácení do vrat nikdo neodpovídal. Jen za oknem se pohnula záclona. V bezradnosti jsem přelezl vrata, kabina nebyla naštěstí zavřená a dráty jsem propojit uměl. Ale jak ze dvora? Vrata nepovolila, protože mi nešla zařadit redukce. Solidní stavba. Nakonec se mi poštěstilo najít nižší zídku a s opakovanými rozjezdy ji překonat Zničil jsem přitom asi spoustu materiálu na podvozku, ale převodovka se neroztrhla. Pak jsem projel nějakým výkopem a ulomil jsem jedno zadní kolo, to jsem zjistil z policejní rekonstrukce. Nějak jsem se dostal na silnici, vzal již polomrtvou kantorku do auta a „ujížděl“ k nejbližší nemocnici. Ani tady to neproběhlo zcela hladce, přerazil jsem u vjezdu závoru a zastavil až před chirurgií.
Pacientka šla rovnou z auta na stůl a sloužící chirurg na mne právem hulákal, že neumím poznat akutní břišní příhodu a pacientku nedodal „nevylitou“. Výkon přežila se spoustou transfuzí a šla rovnou na „pooperák“. Jaké bylo pro mne překvapení, když už si pro mne do nemocnice přijeli policajti.
Ráno jsem byl špinavý, zmazaný od krve a zvratků před nějakou komisí na fakultě, která rozhodovala, zda mne vyloučit hned nebo zítra. Pak se situace obrátila, přijela policie s dokumentací z chirurgie, kde stav pacientky označili za kritický a můj příjezd za vteřinu po dvanácté a ne „bezpečně“ před dvanáctou. Po nějaké krátké poradě jsem byl opět pozván před komisi s nejvyšším polismanem. Bylo mi oznámeno, že fakulta je na mne hrdá a a dostal jsem nějakou pochvalu.
Týden, než se pacientka stabilizovala, jsem krutě trpěl výčitkami svědomí. Přežila! Později nějací vojenští experti prohlásili, že tak zničenou vejtřasku ještě neviděli, současně, že jsem překonal překážku pro tank No, a pravé přední kolo upadlo ještě před chirurgií. Zkrátím to, za 6 týdnů jsem svou lásku potkal, moc mi děkovala a řekla mi, že jsem ji měl nechat umřít! Pochopil jsem! Pochopil jsem, že „mou lásku“ zachránila vejtřaska!
Mimochodem wikipedia o vejtřasce říká, že jde o terénní nákladní automobil, který se vyráběl od roku 1953 a byl určen zejména pro armádu. Silniční verze Praga S5T (S – silniční, 5T – užitečná hmotnost 5 tun) s vyšší maximální rychlostí za cenu horší průjezdnosti terénem vznikla o tři roky později. Praga vozy vyráběla do roku 1964, z bratislavského BAZu vyjely poslední exempláře v roce 1990. Vyrobeno bylo okolo 130 tisíc kusů. Vůz patřil k nejlepším nákladním terénním vozidlům své doby a Československá armáda ho využívala více než půl století.Je to nejdéle vyráběný československý náklaďák.
Auto pohání řadový, vzduchem chlazený šestiválec Tatra 912-1 o objemu 7412 cm³ s přímým vstřikem paliva a ventilovým rozvodem OHV. Výkon motoru je cca 70 kW, tedy necelých 100 koní při 2 000 otáčkách za minutu. Ten byl spřažen se čtyřstupňovou manuální převodovkou a dovolal autu jet maximálně přibližně 70 km/h rychlostí.
Lékař v důchodu.
Foto: wikimedia.org