Pamatuji doby, kdy Volvo V40 bylo zarytým kombíkem s dlouhým čumákem, jemuž sekundovala sestřička S40-ka (sedan). Doba se však mění a trendy velí jít úplně jinou cestou. Nyní před nás Volvo předstoupilo s vozem nižší střední třídy s novou V40, ze které se stal kompaktní hatchback. K testu jsme ho obdrželi ve verzi Cross Country, která se tváří jako solidní parťák do nepohody. Pojďme se na něj tedy podívat trochu více zblízka.
Už obyčejné Volvo V40 je zajímavě moderně, dynamicky a elegantně provedeno. U Cross Country tomu není jinak, je přeci po technické stránce takřka totožné s V40kou. Ke Cross Country však dostanete navíc pořádnou porci stylu a nápaditosti, ve formě ochranných krytů karoserie a odlišných nárazníků á la teréňák. Pokud jste hodně všímaví a postavíte obyčejnéý modelV40 a Cross Country vedle sebe, postřehnete, že druhé jmenované Volvo má světlou výšku jen o 13 mm vyšší, což naznačuje, že o plnohodnotné SUV nebo Crossover asi nepůjde. Jenže o to Volvu stejně ani nejde. Dalšími doplňky, jež stojí za připomenutí, jsou pěkná tmavě lakovaná 17″ kola, dvojice koncovek výfuku a neobvyklý počet ostřikovacích trysek (konkrétně tři) čelního skla na kapotě.
Stejně jako zvenčí, tak ani v interiéru o exkluzivitu nepřijdete. Vše bylo zpracováno s největší precizností, vše je na svém místě. No, a bezpečnost, jak je u Volva standardem, na mě přímo čišila. Cítil jsem se příjemně, tak trochu jako v plastovém brnění.
Jakmile jsem se uvelebil do perfektně tvarovaného sedadla, měl jsem sto chutí si ho vymontovat a odnést domů k televizi. Jen bych asi volil jinou barevnou kombinaci – bílá v kombinaci s černou mi přijde silně nepraktická. Skrze kůží pošitý multifunkční volant, pomocí něhož můžete ovládat adaptivní temomat s funkcí automatického brzdění, můžete si nastavit omezení rychlosti či vzdálenost od před vámi jedoucího vozu a sundat ruce z volantu nemusíte ani pro ovládání rádia, navigace nebo telefonu, jsem měl možnost shlédnout plně digitální palubní přístroje. Ty měly tři možnosti nastavení: Elegantní, Ekologické a Sportovní. Při jejich výběru šlo hlavně o designové změny, i když třeba v režimu ECO přístroje radí, jak správně řadit, aby spotřeba byla co nejnižší. Tyto příplatkové budíky se mi hodně líbily.
Nejinak tomu bylo u středového panelu, jenž byl ve spodní části klasicky plochý a poskytoval za sebou nenápadný úložný prostor. V horní části disponoval příplatkovým 7″ displejem, na kterém bylo možné zobrazit nejrůznější údaje. V prostření části středového panelu bylo dokonale přehledné ovládání směru ventilace vyrobené do tvaru lidské postavičky. Dále zde bylo možno nalézt ovládání celého multimediálního systému. Nad středovým panelem ve výšce očí pak viselo pěkně provedené bezrámové zpětné zrcátko, připomnělo nám to Toyotu GT86… :)
Prostoru jsem měl na místě řidiče habaděj, i přestože mám více než 190 cm. Horší už to bylo na zadních sedadlech. Přesto bylo o zadní cestující dobře postaráno. Zadní sedadla směle konkurovala předním jak v pohodlí, tak i v luxusu. Vzadu byla navíc loketní opěrka a důmyslně schovaný držák nápojů v prostředním sedáku. Celkový luxusní dojem z interiéru podtrhávalo perfektní odhlučnění od okolního světa, jak už je u prémiových značek zvykem.
Bohužel, největší slabinou V40ky byl kufr. Ten byl asi nejmenší, který jsem v tomto segmentu viděl. Disponoval pouhými 335 litry prostoru. Světové auto roku, Volkswagen Golf, má litrů téměř o 50 více… Holt něco za něco.
O pohon testovaného Cross Country se staral motor D3. Tato zkratka značí naftový dvoulitrový pětiválec s přeplňováním turbodmychadlem. Výkon tohohle mazla se pohyboval na hodnotě 110 kW/150 koní a točivý moment se honosil číslem 350Nm v rozmezí 1500 – 2750 ot./min. Musím přiznat, že jsem spíše benzínově založený řidič, ale tenhle naftový pětiválec se mi strašně moc líbil jak průběhem výkonu a točivého momentu, tak pružností, ale i zvukem.
K porcování potenciálu motoru sloužila šestirychlostní manuální převodovka. Ta fungovala bezchybně. Ani jednou jsem nepocítil sebemenší zaškobrtnutí nebo zadrhnutí. Jednotlivé rychlosti byly perfektně odstupňovány a jako třešnička na dortu pak posloužila dobře padnoucí průhledná hlavice páky s podsvícením rychlostí i jejich drah.
Námi testované auto bylo vybaveno 17″ koly a pneumatikami, které svojí šířkou i profilem zaručovaly dokonalou rovnováhu mezi komfortem a jízdními vlastnostmi. Podvozková platforma byla použita upravená z Fordu Focus a její potenciál byl náležitě znát v jízdních vlastnostech. Ty byly na velmi vysoké úrovni. Podvozek mi připadal příjemně jistý a docela sportovní. Auto mi sice přišlo čitelné a na hraně smyku ovladatelné, ale ideální stopu v prudších zatáčkách nebylo možné udržet příliš dlouho. Jízda vysokými rychlostmi po dálnici odhalovala vyspělost podvozku – za jeho jistotu by se nemusela stydět ani manažerská auta.
Jak již sám nadpis napovídá, Volvo V40 Cross Country se cítí lépe na zpevněných komunikacích nežli v terénu. Přesto nějaká polní cesta pro toto Volvo není překážkou ani s pohonem pouze přední nápravy, natož pak ve vrcholné verzi T5 s 254 benzínovými koňmi kde je pohon 4×4 v základu.
Volvo V40 Cross Country je sebejistým pohodářem, který se o vás postará za jakýchkoliv okolností. Nikdy vás nezklame a často potěší. Prostě parťák do nepohody. Takového společníka na cesty si můžete pořídit již od 628 000 Kč s naftovým motorem v základu. Námi testovaného borce pak můžete mít za necelého tři čtvrtě milionu. Není to sice málo, ale jedná se prostě o Volvo. Nebýt toho proklatého kufru, neváhal bych ani vteřinu.
[nggallery id=2220]