Opel Astra. „Hmm, normální auto…,“ řeknete si. Ale co když k názvu přidám ještě tři magická písmenka: OPC? To už je jiná káva, že? Není to Mokka, ale chutná tak, jako v pravé italské kavárně, jako v hospodě čtvrté cenové nebo úplně jinak? To uvidíme!
Už jen pohled na auto prozradí, že tady je něco jinak. Není to běžné auto, tahle Astra má v předním nárazníku místo mlhovek velké nasávací otvory, blatníky ukrývají velká (19″, za příplatek možno 20″) kola s ještě většími brzdami a na zádi se hrdě tyčí střešní spoiler a dvojice koncovek výfuku v difuzoru. Z jejich útrob se ozývá neskutečný zvukový doprovod. Celé to pak doplňuje znak OPC pod pravým zadním světlem. Astra na pohled vypadá dobře, jen to křídlo bych tam možná mít nemusel…
Beru do ruky klíč s logem OPC a odemykám auto. Otevřu dveře a hned mě do oka praští neskutečně sexy sportovní sedačky. Podle Opelu mají lehčí konstrukci (pro úsporu hmotnosti) a nabízejí nižší polohu sezení. Pokud už teď protáčíte oční panenky, protože máte pár kilo navíc, ještě chvíli vydržte. Sedadla totiž nabízejí možnost nastavit si šířku vedení bočnic a opěradel. Pokud jste střízlík jako já, můžete si je přifouknout, pokud nejste, můžete si je naopak rozšířit. Samozřejmostí je také nastavitelná bederní opěrka a jako bonus je pak možnost prodloužení sedáku. Už dlouho jsem neseděl v tak dobrých sedačkách! Aby také ne, když je dodává Recaro…
Jenže pak je tady přístrojová deska, která je typicky Opelovská. Středovému panelu dominuje shluk tlačítek, která řidiče od řízení podobného auta budou akorát tak rozptylovat. Opravdu důležitá tlačítka jsou ta s nápisy: ECO a OPC. Eco vypíná otravný Start/Stop, ale co OPC? Po jeho stisknutí se znatelně sníží účinek posilovače řízení, zrychlí se reakce na sešlápnutí plynu, ztvrdne podvozek a zrudnou budíky. Teď teprve na vás dýchne ta správná atmosféra…
Už se nemůžu dočkat až nastartuju. Otáčím klíčem ve spínací skříňce a… Je to tady. Startér se párkrát pootočí a pak se z výfuků ozve hlasité hromobití, jež za chvilku přechází v příjemné brumlání. Párkrát prošlápnu plyn na prázdno, abych se přesvědčil, že se mi to nezdá. A fakt nezdá… Opelu se zvuk výfuků povedl, ale to jsem ještě nevěděl, co přijde později, protože výfuky nejsou to jediné, co mě dostalo!
Rozjíždím se a s autem se pomalu seznamuji, páruji Bluetooth handsfree a zahřívám motor. Stejně jedu po Praze, takže nemá cenu kamkoliv pospíchat, ale protože je čas oběda, na kraji velkoměsta jsem za chvíli. Kouknu na budíky, motor je teplý. Sahám po tlačítku OPC. Zapnuto!
Sešlapávám pedál plynu až na zem a nechávám k životu probudit přeplňovaný benzínový čtyřválcový dvoulitr pod kapotou. Jeho výkon 206 kW/280 koní a točivý moment 400 Nm prozrazují, že sedačky si mě dneska užijí. Motor se nadechne a auto vystřelí, zamáčknutý do sedačky se začínám usmívat jako blbec a do uší mi proudí neskutečná zvuková kulisa. Jde o kombinaci pískajícího turba, nadechujícího se sání motoru a řvoucích koncovek výfuků. Ten zvuk je prostě bomba (a nebude vás otravovat)! Řadím ze dvojky na trojku, z trojky na čtyřku, a říkám si: „Proč jsou ty dráhy sakra tak dlouhý?“
Vyrazil jsem na svoje oblíbené okresky (režim OPC je stále zapnutý), kde to znám, takže Astru nešetřím. Jsem zvědav, jak bude 280 koní na přední nápravě v zatáčkách fungovat. Nevěřím tomu, že budu moci šlapat na plyn jako zběsilý a neřešit při tom protáčející se kola. Ale mohl jsem! Trakce je neskutečná, a to i na zimních pneumatikách. Opel totiž nešel cestou většiny ostatních výrobců, kteří přední kola krotí elektronickou náhražkou diferenciálu, ale mezi předními koly je možné najít starý dobrý klasický mechanický diferenciál Drexler. Auto dokáže řídit i naprostý amatér..
I díky tomu jsem se v zatáčkách nemusel tolik krotit s nohou na plynovém pedálu a jízda byla pořád opravdu velmi rychlá. Přitom na výjezdu ze zatáčky OPC netahá ruce! Auto na silnici sedí jako přilepené – a věřte mi, že je to skutečně cítit. Nastavení a odladění adaptivních tlumičů podvozku bylo další z věcí, které inženýři prostě zvládli na jedničku. Podvozek, respektive jeho nastavení, je tvrdý, ale nenarazíte si kostrč, stále se dá mluvit o nějakém pohodlí.
[nggallery id=1997]
Velkým zklamáním pro mě byla spotřeba paliva, která se i při klidné jízdě držela mezi 12 a 13 litry na 100 km. I Subaru WRX STI s pohonem všech kol a motorem o půl litru větším jezdilo v průměru o tři litry méně. Škoda. Pokud si v Astře OPC budete užívat návykový zvuk při zátahu motoru, pak spotřeba samozřejmě ještě povyroste. Hodnoty uvedené v technických údajích (město: 10,8 l/100 km, mimo město: 6,5 l/100 km, kombinovaná:8,1 l/100 km na 100 km) prostě musí patřit jinému autu…
Po týdenní zkušenosti můžu říct, že Opel Astra OPC je neskutečně zábavné auto na okreskách, nudné na dálnicích (překvapení?) a překvapivě vcelku pohodlná ve městě. Jenže s ní nebudete jezdit normálně, protože budete chtít poslouchat to, co se z jejích útrob line. Bude potřeba mít pořád oči na šťopkách a vyhlížet příslušníky, kteří se díky schovávání s radary v keřích, stávají tak trochu loupežníky a vaše body a peníze chtějí pro sebe…
Nutno uznat, že základní cena startující hluboko pod 700 tisíci Kč je bezkonkurenční a to nejen vzhledem ke konkurenci (například Focusu ST nebo nedávno představeného Golfu GTI), ale také vzhledem k sériové výbavě a hodnotám motoru!