Společnost TÜV NORD Czech začala před více než rokem realizovat ambiciózní projekt certifikace kvality služeb autobazarů. Certifikace, která vycházela z mezinárodních standardů a know-how skupiny TÜV NORD GROUP, měla být jedním z hlavních vodítek pro zákazníky, kde lze bez obav nakoupit ojetý automobil. Ačkoliv firma předpokládala, že přibližně 70% českých autobazarů certifikací neprojde, výsledek byl ještě mnohem horší. Podle TÜV NORD Czech lze ojeté vozidlo koupit v Čechách bez rizika pouze u několika málo prodejců.
V prvním kole bylo osloveno s nabídkou certifikace, zahrnující stručný popis metodiky i finanční náročnosti, přibližně 400 českých autobazarů. Několik desítek autobazarů zájem projevilo, nicméně po sdělení detailních podmínek se většina z nich rozhodla certifikaci nepodstoupit. Certifikace prověřuje realizaci obchodních a technických procesů v autobazarech, tedy nákupu, kontroly původu, posouzení stavu, přípravy k prodeji, prodeje, eventuálně oprav použitých silničních vozidel.
„Původní záměr celého projektu byl pomoci zákazníkům zorientovat se na trhu s ojetými vozy, a ačkoli jsme neočekávali masivní ohlas, výsledek nás velmi překvapil,“ zhodnotil roční působení TÜV NORD Czech na trhu ojetých vozů jednatel společnosti, Ing. Jan Weinfurt. Jednoznačně se potvrdil fakt, že mezi českými autobazary je pouze zlomek těch, kteří náročnou certifikací projdou. „Je to jasné sdělení pro české zákazníky. Až na pár výjimek totiž nemají v České republice jistotu, že nakupují bez rizika,“ dodává Weinfurt.
Mezi největší problémy v České republice patří nedostatečný legislativní rámec, který umožňuje například beztrestné stáčení tachometrů. „Existuje sice názor, že stáčení tachometrů je podvod, a jde tedy o trestný čin. To je však pouze matení veřejnosti. Aby bylo stáčení tachometrů trestné, muselo by se prokázat, že ten, kdo tachometr stočil, tak učinil proto, aby za účelem obohacení – a teď cituji trestní zákoník – uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,“ vysvětluje Weinfurt. Podle firmy existuje i mnoho dalších, legislativně neošetřených problematik, které na obchod s ojetými vozy vrhají špatné světlo a umožňují nekalé praktiky. Jde především o vozy, které reálně neexistují, a přesto se objevují v internetové inzerci, absenci minimálních technických požadavků na provozovatele autobazarů, stejně tak jako na jejich finanční zázemí a pojištění proti úpadku. Neexistence volně přístupné databáze o vozidlech, nedokonalý registr vozidel, možnost přihlásit vůz pouze na základě plné moci atd.
