Moderní auta si s okolím vyměňují víc informací než kdy dřív. Část komunikace je zcela legitimní a praktická, od diagnostiky až po bezpečnostní funkce. Zároveň ale platí, že každé bezdrátové vysílání může být pro někoho lákavým cílem ke zneužití. Výzkumníci z IMDEA Networks upozorňují na problém, který se týká technologie, kterou má dnes většina aut dávno v základní výbavě. Jde o senzory pro kontrolu tlaku v pneumatikách, tedy TPMS.
Co TPMS skutečně vysílá do okolí?
Systém TPMS hlídá tlak v jednotlivých pneumatikách a v případě poklesu upozorní řidiče. Celé to funguje bezdrátově. Senzory pravidelně odesílají data, aby je vůz mohl vyhodnotit a včas varovat před defektem nebo únikem vzduchu z pneumatik.
Z hlediska bezpečnosti je zásadní drobnost, která vlastně v praxi drobná vůbec není. Kromě hodnot tlaku totiž tyto senzory posílají také unikátní identifikátor. A „unikátní“ v tomto případě znamená, že jde o ID, podle kterého lze konkrétní senzor odlišit od jiných, aby se v autě zobrazovaly správné hodnoty tlaku v pneumatikách a nebraly například údaje z auta stojícího na křižovatce vedle.
Přečtěte si také:
Ještě důležitější je ale způsob přenosu. Identifikátor je vysílán bez jakéhokoli šifrování, tedy v otevřené podobě. Pokud se takový signál někdo rozhodne zachytávat, nemusí prolamovat žádné heslo ani obcházet nějaké zabezpečení. Stačí jen „poslouchat“.
Proč to může být problém pro soukromí?
Vědci popisují scénář, který je nepříjemný hlavně tím, jak málo k němu stačí. Útočník může použít levné rádiové vybavení (i za velmi nízké jednotky tisíc korun). Takové zařízení má podle výzkumníků šanci zachytit signál až na vzdálenost kolem 50 metrů.
Tím se TPMS liší od běžných způsobů sledování, jako jsou například GPS lokátor nebo kamerové systémy. Tady nejde o to, že by někdo do auta něco instaloval, ani o to, že by si řidič všiml nějaké podezřelé krabičky. Signál je pořád ve vzduchu a přijímač si ho jen ukládá.
Princip je jednoduchý. Přijímač zachytí identifikátor, uloží ho lokálně a při opakovaném výskytu stejného ID zjistí, že jde o ten samý zdroj. Pokud útočník umístí přijímač opakovaně na stejném místě, například na trase, kudy auta pravidelně projíždějí, může postupně poznat, že určitý identifikátor se objevuje opakovaně. Dlouhodobým sběrem dat se z toho dají vyčíst vzorce.
Výzkumníci zároveň varují, že s více přijímači se dá skládat i obraz o typických trasách. A v krajním případě může opakované zachycení stejného ID na konkrétním místě napovědět i to, kde řidič bydlí, třeba když je přijímač umístěný před příjezdem k domu.
Co ukázaly testy?
Nejde jen o teoretickou úvahu. Analýza zahrnovala test, při kterém bylo zachyceno a nasbíráno vysílání více než 6 milionů senzorů tlaku pneumatik napříč více než 20 tisíci aut. I tady se pracovalo s relativně levnými přijímači kolem dvou a půl tisíce korun.
Výzkumníci popisují, že z nasbíraných dat dokázali následně přiřazovat a porovnávat signály tak, aby z nich vycházely opakující se vzorce. Mezi výsledky patřila i možnost rozpoznávat určité charakteristiky, například typu vozidla.
Přečtěte si také:
Má to řešení?
Nejjednodušší obrana by mohla vypadat docela jednoduše. Přidat šifrování nebo ověřování komunikace, aby si nemohl jakýkoliv levný přijímač data jednoduše přečíst a uložit. Jenže v praxi to tak úplně jednoduché není. Senzory tlaku TPMS mají miliony vozidel, která už jezdí po silnicích, a zpětně do nich podobnou změnu instalovat není snadné. Další dlouhodobý problém je absence otevřeného standardu, který by umožnil udělat takovou bezpečnostní modernizaci široce a jednotně.
Výsledkem je tak nepříjemná situace, kdy užitečný bezpečnostní prvek může současně fungovat jako rádiová stopa, kterou lze při dostatečné trpělivosti zneužít ke sledování.
🚗 Nové autopojištění za 2 minuty
Vyplňte pár údajů a hned uvidíte nejvýhodnější nabídky na trhu.
⚡ Spočítat pojištěníBez registrace • Okamžitý výsledek