S někým se nevidíte, protože prostě není čas, nicméně se po letech potkáte a je to jako byste se rozešli včera. Stále stejně usměvavá a stále elegantní rosnička a moderátorka Tina Pletánková.
Naší společnou zálibou jsou mimo jiné i krásná auta.
- Odkdy řídíš a jaký byl tvůj první vůz?
Řídím od 18 let, tatínek mi ale auto nepůjčoval a mít své auto nebylo v té době běžné. Moje kamarádka si tehdy pořídila auto, byl to malý žlutý Pick Up. S ním jsem odjela svou první větší cestu do Vídně. Bylo to v lednu 1990 a ta jízda byla mimochodem strašidelná… (smích). Pořádně řídit jsem se naučila až jako šéfka propagace jednoho rádia v roce 1992. Brázdit Prahu autem, jezdit v konvoji, umět předvídat… Skvělá škola, díky níž bych dodnes mohla dělat v Praze taxikáře.
- Co tě na autech baví?
Dneska pro mne auto představuje především užitkovou záležitost, dá se říci nutnost. Jezdím ráda, ale ztratila jsem k autům vztah, který je typický pro mladé lidi – máš své auto, svůj majetek, jede tak, jak si přeješ, i rychle… Tyhle banální, řekla bych až primitivní pocity, tě časem opustí.
- Vybíráš dnes podle čeho?
Nyní si vybírám podle bezpečnosti, spotřeby a ceny. Co se týká barevnosti, nemám v tomhle typický ženský postoj – šla jsem si vybrat Audinu a sáhla po nevýrazné šedočerné – antracit. Pánové koukali, protože dámy si přeci berou auta červená… Jsou mi blízké nenápadné barevné tóny.
- Jak velké auto a proč?
Toužila jsem po autě velkém – kvůli pocitu bezpečí. Nakonec jsem musela hledat kompromis a zvolit sportovní verzi střední velikosti. Parkovat jako jedna z mála žen sice umím, ale neduhy parkování v Praze a normované stání v garážích není uzpůsobené pro vozy terénní.
- Proč zrovna Audi?
Mám ráda německá auta a Audi je dle mého názoru z hlediska designu nejelegantnější. Přesvědčily mne jízdní vlastnosti Audi A3 Sportback. Zhruba před pěti lety, kdy jsem si auto pořizovala, jsem preferovala jízdu sportovnější, na druhé straně nejsem žádný drak, který jezdí rychle. Umožňuje mi rychlou reakci, je svižné, dobře sedí – prostě auto vhodné do pražského provozu.
Mám pětidvéřák, dvoulitr, který se skvěle ovladá i se s ním parkuje. Dobře poslouchá a má výborný rejd. Co obzvlášť oceňuji, je prostorný kufr. Věřte nebo ne, já ve své A3 vozím synovo kolo střední velikosti. Pohodlně se do kufru vejde, aniž bych musela pracně odmontovávat přední kolo nebo přemýšlet jak věci nejlépe poskládat.
- A co spotřeba?
Opět skvělá – 5,5,-6l nafty na 100 km, tedy když nejedeš jako splašený kůň… Audinu mám 5 let, chtěla bych ji, jak se říká, dojezdit. Auto měním, až když se mi nevyplácí investovat do oprav.
- Napadá mne, má ta tvoje Audina vůbec nějaké mínusy?
A3 Sportback je prostě sportovní verze a vyšší člověk má při nastupování problém. Musí se prostě sehnout – víc než já… (smích)
- Jedíš často?
Každý den.
- Máš nějaké motoristické přání nebo sen?
Vzpomínám si, jak dříve přede mnou jezdívala auta a já si říkala: „Jé to je krásný, to bych jednou chtěla řídit.“ To už je dávno pryč… (úsměv) Sen, co se týká aut, už nemám, dnes jsem ryzí praktik. Zopakuji: Upřednostňuji jízdní vlastnosti, spotřebu, veliký zavazadlový prostor, pohodlné parkování v podzemních garážích. A chci auto, které mi každé ráno spolehlivě nastartuje.
Marie Chocholoušková