„Prokleté datum“ pátek třináctého řádilo v týmu Buggyra ZM Racing v dnešní 12. etapě Rally Dakar naštěstí jen napolovic. Zatímco obě posádky speciálů Buggyar Can-Am DV 21 absolvovaly druhou část maratonské etapy bez potíží, na Jaroslava Valtra a Martina Šoltyse se v dunách záludné pouště Empty Quarter lepila smůla. Debutantka Aliyyah Koloc si při svém premiérovém startu na Dakaru podruhé připsala umístění v elitní top 10 kategorie T3 – Lehké prototypy. 18letá pilotka byla dnes desátá a celkově je dvaatřicátá. Josef Macháček si dnes dojel pro 23. místo, průběžně mu patří nadále 11. pozice. Zdržení v dunách poslalo Jaroslava Valtra na etapovou 13. příčku, celkově je pátý. Martin Šoltys je i přes dnešní problémy hned za ním, dnes byl patnáctý. Robert Kasák v denním hodnocení zaostal jedinou příčku za Šoltysem, celkově si drží 15. pozici. V své kategorii Dakaru Classic si Radovan Kazarka dojel pro páté místo, průběžně mu patří třetí pozice.
I přes fakt, že je na Rally Dakar nováčkem a je jí teprve osmnáct, jezdí Aliyyah Koloc po saúdskoarabské poušti jako zkušený profík. V dnešní etapě za sebou nechala taková jména, jako jsou hvězdy Red Bullu Seth Quintero z USA a chilský trojnásobný vítěz Dakaru Francisco “Chaleco” Lopez. „Včera jsme pošetřili auto, takže jsme do druhé části maratonské etapy vyjeli bez velkých technických problémů. Dneska jsem se snažila jet rychleji. Duny opravdu miluju, v autě jsem se dnes cítila výborně. Mám pocit, že to byl zatím můj nejlepší den na Dakaru. Jsem spokojená,“ řekla klidným hlasem mladá pilotka.
Pomohlo jí i to, že se v provizorním bivaku mezi oběma částmi maratonské etapy dobře vyspala. „Když nemáte něco s autem, je maraton opravdu velká zábava. Taky jsem si užila trochu profese automechaničky, protože jsem se večer musela účastnit servisu Can-Amu,“ prohodila se smíchem Aliyyah Koloc.
Josef Macháček pochopil magičnost dnešního data už na startu. „V pátek 13. nám začala etapa tím, že kontrolovali nehořlavé prádlo a já jsem si vzal starý ponožky. Tak jsem se musel pro ty správné vracet. Tím to začalo. Po startu nám šel motor na dva válce. Z první duny jsme se museli vrátit, zastavit a rozdělat auto. Opravili jednu cívku a vydali se na jízdu,“ popsal své peripetie šestinásobný dakarský šampion.
„Asi po dvou kilometrech jsme si ještě skočili hodně tvrdě na předek. Tím jsme si naštěstí dnešní problémy vybrali a pak už jsme jeli podle toho, co umíme. Bylo to hodně těžký ale pro nás to je malina,“ prohodil spokojený Josef Macháček.
Navigátor David Schovánek měl pro svého pilota jen slova chvály: „Dneska to bylo výživný. Dlouhý duny, vysoký, těžký. Měli jsme několik okamžiků, kdy jsme se z toho sotva vyhrabali. Museli jsme sjet dolů, otočit a jet zase nahoru. Ale Pepa to má v rukách. Nádherně se vyškrábal a společně jsme to dali úplně nádherně.“
Jaroslav Valtr tušil, že se něco semele, už od rána. „Ráno vstanu, kouknu na mobil a vidím pátek třináctého. Tak si říkám: To jsme asi v pasti.“ A bohužel se nemýlil. „Přišel asi patnáctý kilometr a nájezd do dun. Viděl jsem, jak se tam trápí Van Kasteren, takže musím jet opatrně. Našel jsem si stopu, kterou to on zřejmě projel, ale dokázal ten trychtýř nějakým způsobem projet. Byl strašně úzký a já do něj lehnul. Musel jsem čekat asi půl hodiny, než přijel Martin Šoltys. Pak jsme s tím bojovali. Přijel ještě Robo Kasák, takže jsme Tatru tahali dvěma kamiony. Postavili jsme ji, vytáhli ven a jeli dál. Po další asi 30 km vidíme na té nejvyšší duně známé kombinézy. To tam pro změnu zase ležel Marťas. Dneska se nám moc nedařilo. Ale pak až do konce jsme jeli bez potíží,“ popsal dramatický den Jaroslav Valtr.
Jeho týmový kolega Martin Šoltys byl ve finiši etapy velmi smutný, protože dnes svoji Tatru z boku zvedal dokonce dvakrát. „Jsem naštvaný na sebe. Podělal jsem to dneska dvakrát. Za šest let jsem neudělal tolik chyb jako v této etapě,“ řekl naštvaně jezdec Tatra Buggyra ZM Racing.
„Vyrazili jsme docela v pohodě. Asi na 40. kilometru na nás mávali tři lidi a neviděl jsem žádné auto. Až když jsme přijeli blíž, tak jsem zahlédl, jak Jarda Valtr spadl do takového ďolíku. Auto nebylo vůbec vidět. Bojovali jsme s tím hodinu nebo dvě. Vůbec netuším. V tom horku bylo náročné auto vyndat, ale pomohl nám ještě Robo Kasák,“ popsal pomoc svému parťákovi z Buggyry.
Jenže pak se do problémů dostal i sám Šoltys. „My jsme pokračovali dál. A jak byl člověk unavenej a asi i vyvedený z koncentrace, tak jsme vyjížděli velkou dunu. Jako vždycky jsem se ji snažil přeskočit na druhou stranu. Nevím, co se stalo, ale prostě jsme přepadli na bok. Bohužel to byla asi 200 metrů vysoká duna a zůstali jsme nahoře. Když přijel Jarda, tak nás stáhnul dolů, postavil nás na kola a pokračoval dál. My jsme pak vyrazili za ním, ale po nějakých 30 až 50 km byla taková standardní zatáčka, a my jsme tam padli znova. Už jsem si říkal: To není ani možný. Pomohli nám z LA7 nebo jak se jmenují a pak už jsme to nějak dojeli do cíle,“ sdělil Šoltys.
Velké uznání podle něj zaslouží jeho navigátor Roman Krejčí, kterému ale v bivaku neřeknou jinak než Maňas. „Maňas je hroznej bojovník. Ať se děje, co se děje, tak chce jít furt dopředu. Bez něj nevím, jak by to dopadlo. Byl jsem z toho dneska hodně fyzicky i psychicky unavený. Ono se to nezdá, ale jak kamion padne, je to hrozně náročný. Maňas byl ten, kdo nás dokopal k tomu, že jsme do kamionu znova vlezli a znova nás tlačil dál.“
Ani Róbert Kasák s svým Phoenixem nezůstal stranou a oběma Tatrám pomáhal zpět na kola. „Byl to dobrý nářez, ale docela jsem si to užíval. Dali jsme to, jsme v cíli. Jen mi je líto kluků, že jsme je museli stavět na kola. Ale to se stává. My jsme si lehli v první části, oni ve druhé,“ řekl pilot Tatra Buggyra Slovakia.