První jízda s modernizovanou Toyotou Land Cruiser J70. I když vypadá staře, je úplně nová

I dnes se dá stále koupit nové auto, které už je vlastně veterán. Psal se rok 1984, kdy se poprvé představila Toyota Land Cruser J70, ale tohle auto si jako nové můžete koupit i dnes. A dokonce i v Evropě, v České republice. Nedávno navíc prošlo decentní modernizací a právě s modernizovaným kouskem jsme se ním krátce svezli.

Už na pohled je to parádní retro

Když se na auto po poslední modernizaci, která proběhla loni v létě, podíváte, zjistíte, že vlastně pořád vypadá stejně. Tím spíš to vynikne u toho konkrétního kusu, kterým jsme se mohli svézt. Tady totiž dominuje hnědá barva, typický prvek auto 80. let minulého století. Kromě karoserie jej najdeme i v kabině a to hned v několika odstínech. Retro zvenku doplňují samolepky na dveřích. Co je ale na první pohled jinak, to jsou čiré přední světlomety, které mohou být v některých výbavách vybaveny LEDkami. Vpředu je nová kapota i maska chladiče, která odkazuje na nejnovější generaci Toyoty Land Cruiser 250. Vzadu se toho mnoho neodehrálo, všimnout si můžete toho, že zadní světla se přesunula do nárazníku.

Novinky jsou i v interiéru. Tady je nový infotainment s dotekovým displejem s úhlopříčkou 6,7”, který podporuje konektivitu Android Auto a Apple CarPlay (přes kabel). Popravdě působí tak, jako by sem vůbec nepatřil. Přestože jej v autě dostanete přímo z výroby, vypadá jako nějaký aftermarketový výrobek. Je tu ale i další moderní výbava. Kaplička přístrojů dostala nové „budíky“ a v některých výbavách může být Land Cruiser J70 vybavený i hlídáním jízdních pruhů, čtením dopravních značek, automatickými dálkovými světlomety, případně také adaptivním tempomatem.

Přibyly také zdířky na USB, ale i USB-C a nový je volant i automatická převodovka, přičemž oboje pochází z Hiluxu. Okna se ovládají elektricky, stejně jako vnější zpětná zrcátka a nechybí ani manuální klimatizace. Ta se ovládá původními posuvnými ovladači a kolečkem. Na dlouhých výletech vás může potěšit, že mezi předními sedadly je loketní opěrka s integrovaným chladicím boxem.

U nás jen benzin, jinde i nafta

V rámci modernizace se rozšířila nabídka motorizací a do nabídky přibyly i naftové motory. Tím, který by se líbil v Evropě, je 2,8litrový čtyřválec s přeplňováním turbodmychadlem, s 204 koňmi a 500 Nm. Problémem ale je, že jde o motor, který splňuje pouze Euro 4 a upravit jej na aktuálně platnou normu Euro 6 bude asi nemožné. Je tedy dost pravděpodobné, že do Evropy se tak modernizovaný Land Cruiser dostane pouze s benzinovým motorem.

I ten se ale musí pro použití v Evropě upravovat tak, aby splňoval místní přísné emisní limity. To se ale povedlo, takže Toyota Land Cruiser J70 je k dispozici s čtyřlitrovým atmosférickým vidlicovým šestiválcem se 167 kW/227 koňmi a 360 Nm. Není tu ale žádná forma elektrifikace, ale ani Start/Stop. Motor může být spojen buď s manuální pětistupňovou anebo právě automatickou šestistupňovou převodovkou Aisin.

Vždy ale budou poháněna všechna čtyři kola. Primárně je auto zadokolka, ale v případě potřeby se přidává i pohon předních kol a z auta se stává stálá čtyřkolka. Nechybí samozřejmě ani redukční převodovka (pěkně mechanicky přes páku napravo od středového tunelu u nohou spolujezdce) ani uzávěrky diferenciálů. Otočným ovladačem u zdířky zapalování se dá zamknout zadní, ale i přední diferenciál. V terénu by vás tak nemělo překvapit nic.

Tohle auto je čistá mechanika a je to z něj cítit už od prvního otevření dveří. Přesto tu i pro terénní použití jeden elektronický pomocník je. Najdeme tu tlačítko elektronického asistenta sjíždění z kopců. Podobnou práci ale u zkušenějších řidičů off-roaďáků zastane právě redukční převod. I u automatické převodovky se dá zvolit manuální režim a dá se „zamknout“ aktuálně zvolený převod, aby převodovka nepřeřadila na vyšší rychlost a auto se z kopce nerozjelo rychleji.

Primárně jde o stroj na práci a do tvrdších podmínek, čemuž odpovídá nakonec i podvozek. Vpředu jsou tlumiče spojeny s klasickými vinutými pružinami, ale vzadu je odpružení listovými pery. Je to i proto, že kromě této pětidveřové karoserie je v nabídce i spousta dalších karosářských variant: krátká třídveřová (LC71), pětidvéřový station wagon (LC76), dlouhý třídveřový Troop Carrier (LC78) a pick-upy single cab i double cab (LC79) i s možností pouhého podvozku, který bude možné použít na instalaci nějaké nástavby.

Za volantem

Už když k autu přicházíte, nemůžete si nevšimnout klik, které se otevírají zespoda. Dveře jsou lehké a tenké a při zavírání s nimi musíte hodně praštit, aby zámky zapadly úplně. Doprovodí to typický zvuk, který dříve auta měla. Palubní deska je kompaktní, nemáte před sebou decimetry volného prostoru a čelní sklo je téměř kolmé. Tenhle pocit z nových aut neznáme.

Abychom k životu probudili motor, je třeba zasunout klasický „zubatý“ klíč (k tomu je tu ještě samostatný dálkový ovladač centrálního zamykání, který měli naši rodiče nebo prarodiče v devadesátkách) do spínací skříňky a otočit jím. Motor po pár otočeních naskočí a vy o tom dobře víte. A víte o něm i při jízdě, protože jeho odhlučnění není úplně prvotřídní. Při jízdě mimo město ho ale doplní i aerodynamický hluk.

Díky automatické převodovce nemusíte nic řešit, prostě zařadíte, pustíte brzdu, šlápnete na plyn a rozjedete se. Převodovka řadí při běžné jízdě hladce, tak jak od moderního automatu čekáte, a motor má překvapivě hodně síly. Dynamika je lepší, než byste při pohledu na auto čekali. Že byste ale s autem chtěli jezdit rychle, to rozhodně ne. A je k tomu hned několik důvodů. Tím prvním je pocit z auta, který vás rozhodně k žádnému pospíchání nenutí, tím druhým je řízení. Tohle auto totiž musíte opravdu řídit. Pořád. I když jedete rovně.

I když je to úplně nové auto, pořád se řídí jako to staré, původní. To je na něm nakonec to dobré, ale pokud byste si jej chtěli koupit na denní ježdění a na dlouhé cesty, je otázkou, jestli by vás to bavilo tolik jako při občasných krátkých vyjížďkách. V terénu to problém nebude, ale při cestě na dálnici, kde vás navíc při 120 km/h upozorní blikající ikonka a gong na to, že byste měli zpomalit, to možná trochu otrava bude.

Závěr

Řídit tohle auto je ale zábava, protože přestože je úplně nové (kousek z fotek měl najeto jen pár stovek kilometrů), je vlastně staré. A patří k tomu všechny výhody, ale vlastně i nevýhody. Je to stylový off-road, který se dostane i do té nejzapadlejší vesničky v Africe, ale vyrazit s ním po dálnici do Brna zase tak úplně zábava nebude. Přesto bych ho doma chtěl mít a na výlety s ním jezdit.

Jestli zaujal i vás, pak si ho můžete koupit. Připravit si podle verze a výbavy musíte přibližně od 1,5 do 1,7 milionu korun bez daně. V běžném showroomu Toyoty vám ho ale prodat nedokážou, tam mají (respektive už brzy budou mít) jen běžný „evropský“ Land Cruiser, tenhle kousek vám prodají v Plzni u Dajbycha.

Štítky: Land Cruiser, první jízda, test, toyota, Toyota Land Cruiser, Toyota Land Cruiser 70